Zlatá Koruna

Klášter Zlatá Koruna se nachází cca 8 km severně od Českého Krumlova ve směru na České Budějovice
    
Popis:   
Klášter je položen na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Vlastní klášter je samostatně ohrazený a k němu se po jihozápadní straně připojuje předklášteří, rovněž obehnané hradbou. Architektonické těžiště kláštera tvoří konventní kostel (trojlodní bazilika s příčnou lodí) orientovaný téměř na sever, k němuž se po jižní straně připojuje konvent s křížovou chodbou. Severně od něj stojí kaple Andělů strážných, k níž přiléhá tzv. malý konvent. Dále k severu následuje soubor budov opatství s pivovarem. Do jeho zadního nádvoří se vstupovalo od východu i západu gotickými branami. 
Nejstarší dochovanou stavbou je patrová kaple Andělů strážných z doby asi kolem roku 1370. Kaple je slohově velmi blízká nejstarším částem klášterního kostela ve Vyšším Brodě. Postupně vyrůstal konventní kostel, jehož půdorysný rozvrh by mohl alespoň zčásti pocházet z druhé poloviny 60. či 70. let 13. století. Snad již před rokem 1278 začala vznikat příčná loď, presbytář, později zbořené chórové kaple a severní část trojlodí až ke čtvrté dvojici pilířů nesoucích klenbu. Tato stavební perioda skončila asi roku 1320. Stavba trojlodí, k němuž se na západní straně připojila ještě čtvrtá loď, probíhala od druhé čtvrtiny 14. století do doby po jeho polovině. Roku 1359 se na stavbě podílel Michal Parléř. Budovy konventu vznikaly v několika etapách současně s kostelem. Nejprve bylo stavěno severní křídlo s kapitulní síní sklenutou na dva sloupy kolem roku 1300, jež je výrazným projevem lineárního stylu. Stavba konventu se uzavírala zbudováním studniční kaple v polovině 14. století, která přiléhá k východní části ambitu. 
V jádře gotický je i malý konvent, jehož úprava a rozšíření započaté počátkem 17. století bylo dokončeno až roku 1661. Gotické budovy opatství byly renovovány koncem 16. a počátkem 17. století a později rozšířeny o pivovar. Jedinou intaktněji zachovanou prostorou je zde opatská kaple, zmiňovaná poprvé roku 1387. Vážné poškození konventu a kostela roku 1420 mělo za výsledek jejich rozsáhlé barokní opravy po polovině 17. století. V té době dostal kostel novou klenbu, zanikla dodatečná čtvrtá loď a severní rameno konventu bylo prodlouženo dále na východ o budovu latrin. V druhé polovině 18. století byla většina interiérů kláštera opatřena rokokovými malbami (též od Františka Jakuba Prokyše) a štukaturami. 
  
    
Historie:   
Cisterciáky z nejvýznamnějšího rakouského opatství Heiligenkreuz sem roku 1263 povolal Přemysl Otakar II. - v podstatě jako oporu své moci proti Vítkovcům, kteří si v té době tvořili v jižních Čechách mocnou doménu. Král daroval klášteru rozlehlé pozemky, které dále významně rozmnožil dar Bavora ze Strakonic. Vítkovci brzy správně rozpoznali v klášteru překážku své expanze a roku 1276 ho napadli a značně poškodili. Podpora Václava II. však umožnila další intenzivní výstavbu kláštera. Během 14. století prožil klášter velký rozkvět a založil na svém panství přes 100 vesnic. Sláva kláštera prudce pohasla roku 1420, kdy ho napadli, poničili a vypálili husité. Mniši svůj domov dokonce na čas opustili. Během husitských válek si Oldřich II. z Rožmberka přivlastnil celé klášterní panství a moc nad Zlatou Korunou. Rožmberkové majetek nevraceli a situace kláštera se koncem 15. století dále horšila. Roku 1493 postoupil český král Rožmberkům zlatokorunské statky do dědičné správy, čímž jim vlastně předal veškerá patronátní práva. Počet mnichů v klášteře se nadále snižoval a jejich duchovní život pustl. V polovině 16. století usilovali šlechtičtí patroni o zrušení kláštera, k čemuž ale nedošlo. Ještě před třicetiletou válkou se začaly jeho poměry konsolidovat a ve druhé polovině 17. století se pod vedením opata Matěje Aleše Ungara skvěl mezi vzorovými kláštery českomoravské cisterciácké provincie. V té době se znovu rozhořel spor o restituci klášterního majetku s tehdejšími majiteli krumlovského panství Eggenberky. Na obranu práv kláštera vzniklo z pera zlatokorunských cisterciáků několik děl o jeho dějinách, jež jsou pro historiky dodnes cenným (i když samozřejmě neobjektivním) zdrojem informací. Dlouhotrvající boj trval ještě za Schwarzenberků a nebyl úspěšný.
Významnou postavou byl poslední zlatokorunský opat Bohumír Bylanský(1755 -1785), který upevnil časem pokleslou morálku mnichů a postaral se o upadající klášterní hospodářství. Na klášterním panství zaváděl nové technologie a plodiny, např. brambory a morušovníky. Velká pozornost byla věnována výsadbě stromů. Někteří mniši se pokoušeli i o vědeckou činnost v oblasti meteorologie a astronomie. V klášteře vznikla vzorová škola pro děti poddaných z okolí. (Zlatokorunská škola)
Roku 1785 byl však klášter zrušen výnosem císaře Josefa II. Objekt kláštera koupili Schwarzenberkové, kteří ho až do roku 1909 pronajímali různým podnikatelům. Postupně se zde vystřídala výroba hedvábí, kartounka, výroba sukna a nakonec strojírna se slévárnou. V takéž zrušeném kostele sv. Markéty byla výroba tužek a sirkárna. Během 19. století klášter značně chátral a zachránila ho až záchranná stavební obnova během II. světové války. Roku 1940 zabavilo Schwarzenberkům klášter gestapo a po válce ho zkonfiskoval stát. Od roku 1979 je ve správě Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. 
    
Význam:   
Podle barokních klášterních kronikářů založil Přemysl Otakar II. Zlatou Korunu jako výraz díků Bohu, který mu umožnil roku 1260 zvítězit v bitvě u Kressenbrunnu nad silnějším vojskem uherského krále Bély IV. I když s touto verzí korespondují některé útržkovité zprávy z dobových i pozdějších pramenů, nebyl to hlavní důvod fundace.
K jedné vzrostlé lípě na klášterním nádvoří se pojí pověst, která vysvětluje kápovitou podobu jejich některých listů tím, že to má být vzpomínka na mnichy, oběšené zde husity v 15. století. Kápovité listy však vznikají na lipách častěji a důvodem srostlých řapíků listu, který pak tvoří jakýsi kornoutek, je vlastně nemoc stromu, viróza. Zmiňované události neodpovídá ani stáří této lípy, která byla vysazena asi před 200 lety.
Zlatokorunský opat se dozvěděl, že pan Vilém z Rožmberka, kterému klášter zbudovaný na panství jeho rodu byl trnem v oku, namluvil císaři, že klášter Zlatá Koruna je téměř opuštěn, a proto bez užitku. Na cestě už byl císařský úředník, aby situaci prošetřil. Před jeho příjezdem opat svolal všechny mnichy z okolí, své poddané z okolních vesnic i čeleď a oblékl je do mnišských kuten. Posadil je k mohutným latinským knihám a nařídil, že nikdo z nich nesmí promluvit, aby neprozradil svou nevědomost. Císařský úředník tedy všude spatřil skupiny mnichů zahloubaných do četby latinských knih, ale nikoho z nich se neodvážil na nic zeptat, aby neprojevil svou vlastní neznalost. Zpráva, kterou podal císaři o životě v klášteře, byla zřejmě kladná, neboť klášter Zlatá Koruna zůstal ušetřen a snahy dobyvačného Rožmberka vyšly naprázdno. 
    
Poznámky:   
Původ názvu :
Přemysl Otakar II. daroval klášteru, který založil, údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Na Přemyslovo přání byl klášter podle této relikvie nazván Svatá Trnová Koruna (Sancta Corona Spinea). Je doloženo, že na počátku 14. století došlo ke změně názvu na Zlatá Koruna, pravděpodobně v souvislosti s velkým bohatstvím kláštera. Tento lidový název se přenesl i na obec vzniklou v blízkosti kláštera, který sám však stále užíval svého původního jména.