Žindava evropská (Sanicula europaea) je léčivá vytrvalá bylina z čeledi miříkovité. Roste v Evropě, Kavkaze, Íránu, na západní Sibiři, v severní Africe, v Malé Asii a v Sýrii. V Česku roste pahorkatinách a podhorských oblastech.
Žindava evropská dorůstá až do výšky 60 cm. Listy jsou ozubené. Květy jsou velmi malé a jsou bílé až načervenalé. Plody jsou kulaté se zbytkem kalichu na vrcholu.
Roste převážně ve stínu, zejména v bučinách a v hornatých polohách. Kvete od května do července.
Pro léčivé účinky se sbírají listy (folium saniculae) nebo celá nať (herba saniculae). Někdy se sbírá i kořen. Droga obsahuje saponiny, hodně tříslovin, hořčin a éterický olej, proto má svíravé účinky. V minulosti byla oficiálním prostředkem proti krvácení. V lidovém léčitelství se používá k léčení těžko se hojících ran.
Sběr:
Nať se sbírá v době květu seřezáváním, suší se rychle ve stínu, umělá teploty by neměla překročit 40°C. Droga nesmí mít nahnědlou barvu, je bez zápachu a chuť má slabě slanou a hořce trpké, později ostré.
Použití:
Hlavní účinnou látkou je saponin, silice, hořčina, třísloviny a kyselina chlorogenová a kávová. Podporuje odkašlávání, zlepšuje žaludeční činnost, působí protizánětlivě, urychluje hojení ran.
Droga se používá vnitně v nálevu jako karminativum a antiflogistikum při zánětech žaludku a střev, k posílení žaludeční činnosti, při žaludečních a dvanácterníkových vředech a při jaterních nemocech. Zevně se užívá jako adstringens s protizánětlivým účinkem k přípravě koupelí při kožních vyrážkách, ekzémech a vředech a vůbec při špatně se hojících ranách.
Ve starých herbářích byla žindava považována na léčivou bylinu prvního řádu při léčení ran. Dnes už je zastaralá, v lidovém léčitelství se používá při plicní tuberkulóze.