Původně virus pochází z Afriky, kde byl v roce 1947 poprvé izolován z makaků obývajících prales Zika poblíž ugandského města Entebbe. První zdokumentování lidské nákazy pochází z roku 1964, když se vědec testující nemocného makaka nechal sám infikovat, a poté z roku 1968, kdy byl virus objeven u běžné populace v Nigérii. Nové případy se postupně objevovaly v dalších zemích černého kontinentu, v severovýchodní Asii a na tichomořských ostrovech. Těm se však až do roku 2007 nepřikládal velký důraz, kvůli jejich sporadičnosti a nevelké závažnosti.
Zika je jednovláknový RNA virus s pozitivním řetězcem, a podle sekvence pochází ze skupiny flavivirů, podobně jako západonilská horečka, horečka dengue, žlutá zimnice nebo u nás důvěrně známá klíšťová encefalitida. Úplně nejbližším příbuzným viru zika je virus Spondweni (SPOV), který je původcem krvácivé horečky, známé ze subsaharské Afriky a Papui-Nové Guineje. Vesměs jde o nepříjemná, a někdy i velmi nebezpečná horečnatá onemocnění, která přenášejí členovci, jako komáři nebo klíšťata. A často mají co do činění s mozkovými tkáněmi.
Zika virus je pojmenován podle stejnojmenného deštného pralesa v Ugandě: v gandštině, hlavním jazyce této africké rovníkové země, znamená „zika“ přerostlý. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky doporučuje používat „zika“ v ženském rodě, podobně jako ebola.
Rozšíření ve světě
V roce 2007 bylo lokalizované první ohnisko zikavirové nákazy v Mikronésii a později, v roce 2013, také ve Francouzské Polynésii, odkud se v následujícím roce nákaza rozšířila do dalších tichomořských oblastí.
V Latinské Americe byl poprvé zaznamenán v květnu roku 2015 v Brazílii, kam ho dle některých expertů zatáhla masa fanoušků fotbalu cestujících na Mistrovství světa 2014. Brazílie odhalila už 1,5 milionu případů onemocnění. WHO uvedla, že v roce 2016 očekává 3-4 miliony případů zikavirové nákazy a vyhlásila celosvětový stav nouze. Důvodem vyhlášení není virus samotný, ale především jeho spojitost s mikrocefalií.
V současné době je virus prokazatelně ve čtyřech desítkách zemí. Kromě enormně zasažené Brazílie a Kolumbie se objevil také například v Ekvádoru, Bolívii, Salvadoru, Dominikánské republice, Francouzské Guyaně, Guatemale, Guadeloupu, Guyaně, Hondurasu, Mexiku, Panamě, Paraguayi, Portoriku, Surinamu, Venezuele, na Barbadosu, Martiniku, Haiti a neminul ani ostrov Saint Martin.
Na počátku dubna 2016 se objevila v médiích informace, že je zika virus pravděpodobně na ústupu, protože některé země postižené epidemií zaznamenaly úbytek nových případů. „Domníváme se, že v některých zemích jako Kolumbie dosáhlo šíření nákazy vrcholu. Šíření ale pokračuje a je možné, že přijde druhá vlna nákazy,“ uvedl Sylvain Aldighieri z Panamerické zdravotnické organizace.
Příčinou si však odborníci nejsou jisti. Svoji roli mohla sehrát opatření hygieniků a biologů proti komárům, nebo se mohli lidé v postižených oblastech adaptovat a vytvořit si větší odolnost vůči viru, popřípadě více dbát na prevenci. A vliv na statistiky mají zřejmě i různé způsoby testování a opoždění hlášení.
Nakažené hlásí i Evropa, vždy se však jednalo o jedince, kteří se nakazili mimo evropský kontinent, většinou v latinskoamerických zemích. WHO varovala, že se zika může rozšířit i do Afriky a Asie - kontinentů s největší porodností na světě.
Česká republika eviduje již čtyři případy viru zika. Jednalo se o tři ženy a jednoho muže. Všichni se nakazili v tropických oblastech a průběh jejich nemoci lékaři klasifikovali jako mírný. Těhotná nebyla žádná z nakažených žen.
S prvním březnovým dnem roku 2016 oznámilo případ nákazy poprvé i Slovensko. Virus u 23leté ženy z Prešova, která se vrátila z Jižní Ameriky, potvrdily testy v laboratoři v německém Hamburku. Po návratu byla tři dny hospitalizována a po odeznění klinických příznaků ji lékaři propustili domů.
V brazilském Rio de Janeiru se navíc v srpnu 2016 uskuteční letní olympijské hry hostící celkem 10 500 sportovců, během nichž by mohli komáři virus zika přenést na návštěvníky her z celého světa. Brazílie oznámila, že zrušení olympijských her neplánuje a doufá, že s letními měsíci, se kterými na kontinent přichází chladnější počasí, se výskyt komárů sníží.
Ziku přenáší komár druhu Aedes aegypti, který přežívá v lokalitách se stojatými vodami, do kterých klade svá vajíčka. Právě příbytky lidí jsou na tyto vody bohaté - v květináčích, kalužích, mísách či kbelících s vodou, starých pneumatikách a podobně.
Pokud se člověk nakazí štípnutím infikovaného komára, sám se stává zdrojem viru pro neinfikované komáry, což zvyšuje riziko zavlečení infekce i do vzdálenějších oblastí, kde se tito komáři vyskytují. Světová zdravotnická organizace (WHO) se obává, že by se takto mohl virus rozšířit po celém americkém kontinentě kromě Kanady a Chile, kde je pro tento bodavý hmyz příliš chladné počasí, a dále do Afriky a Asie.
Symptomy
Samo onemocnění má relativně mírný průběh podobný chřipce. Obvykle ho doprovází horečky, zarudnutí očí, bolesti hlavy či kloubů a vyrážka. Méně často se mohou vyskytnout i průjem, zácpa, bolesti břicha a závratě. Po štípnutí infikovaným komárem se zika horečka projeví zhruba u jednoho z pěti nakažených. U 80% procent infikovaných nemoc tedy nemusí vůbec propuknout.
Inkubační doba se pohybuje mezi 3 - 12 dny. Nemoc obvykle trvá 4 až 7 dnů a zpravidla končí úplným uzdravením, v Kolumbii však viru podlehli již nejméně tři pacienti a další dva lidé zemřeli na takzvaný Guillain-Barrého syndrom, v němž má podle podezření lékařů prsty také zika.
Z analýzy dat z Francouzské Polynésie z roku 2014, kdy se tam tento virus rozšířil, studovali vědci krevní vzorky 42 lidí postižených v letech 2013-2014 Guillain-Barrého syndromem a u 93 procent z nich se také našly stopy po předešlé nákaze virem zika.
„V místech, kde se ve zvýšené míře vyskytuje zika, bylo rovněž pozorováno rozšíření Guillain-Barrého syndromu. Přímá souvislost ještě musí být prokázána, ale časová a místní spojitost se zdá být jasná. Máme ještě pár týdnů, než si budeme jisti, ale spojitost mezi zikou a Guillain-Barrého syndromem je vysoce pravděpodobná,“ prohlásila 12. února na konferenci v Ženevě zástupkyně WHO Marie-Paule Kienyová.
Guillain-Barrého syndrom je vzácné onemocnění postihující nervy, které způsobuje stav, kdy vlastní imunitní systém začne útočit na tyto specifické nervy a ty se posléze zanítí. Přesná příčina vzniku zatím není známá, u více než 60 procent se však nemoc rozšířila poté, co došlo v těle k virové nebo bakteriální infekci. Prvotní náznaky ztráty pohyblivosti začínají u prstů a později se rozšiřují do paží a lýtek. Mezi další příznaky patří bolest, brnění, necitlivost a později vzestupná svalová slabost a problémy s rovnováhou a koordinací. Zhruba 80% všech pacientů se při včasné léčbě naprosto uzdraví, aniž by měli jakákoli trvalá poškození.
Co všechno zika v lidském těle dokáže, zůstává lékařům záhadou. Nedokáží například vysvětlit, proč u nenarozených dětí v Brazílii mikrocefalii vyvolává, zatímco v Kolumbii, kde je počet nakažených druhý nejvyšší, zatím nezaznamenali jediný případ.
Léčba
Proti onemocnění neexistuje lék, lékaři proto pouze mírní symptomy nemoci. Doporučuje se klidový režim, příjem dostatku tekutin, podávání léků proti bolesti a na snížení horečky.
Brazilská vláda i americký prezident Barack Obama apelují na urychlený vývoj vakcíny proti zice. Ačkoliv zika nepředstavuje pro dospělé jedince vážné ohrožení, pro těhotné ženy ano, a je tedy třeba je chránit.
Primářka Hana Roháčová podává vysvětlení: „Připodobním to třeba k zarděnkám. V dospělosti jsou zarděnky velmi lehké onemocnění, člověk ho v mnoha případech jednoduše přechodí. Ale všichni jsou u nás očkovaní proto, že zarděnky mohou zahubit plod. To je úplně totožná situace. Takže pokud zika virus plod skutečně postihuje, pak je očkování zcela na místě.“
S vývojem vakcíny to však není lehké, může trvat několik let, pokud se vůbec podaří. U některých nemocí se podařilo vakcínu vyvinout za 5-8 let, u některých však proces trval i čtvrt století. Lék i vakcína musí projít přesným klinickým postupem, který má čtyři fáze.
Začíná se fází nula, při které probíhají testy na zvířatech. Ve fázi jedna se již přípravek testuje na malém vzorku dobrovolníků. Ve fázi dvě se počet dobrovolníků zvyšuje, a při ní se již netestuje pouze bezpečnost, ale i účinek.
Pokud tyto zkoušky dopadnou dobře, nastupuje fáze tři, která je tzv. předregistrační. U té se počty dobrovolníků pohybují v tisícových řádech. Pokud jsou výsledky dobré, lék nebo vakcína se smějí začít používat.