Most je stavba, která spojuje dva břehy, zkracuje vzdálenosti, mnohdy překonává zdánlivě nepřekonatelné překážky. Lóže Most tradičně spojovala muže různých národností, různých politických názorů, odlišného vyznání, různého věku i životních zkušeností. Je společenstvím vnitřně svobodných mužů, kteří se po zralé úvaze přihlásili k ideálům řádu svobodných zednářů. Mužů, kteří se navzájem nazývají bratry a bratry v pravdě jsou. Společně se snaží, v duchu tolerance, prostřednictvím rituálů, symbolů, i přátelských setkání o poznání sebe sama, o mravní a duchovní růst svůj i celé společnosti.
Lóže není náboženskou či esoterickou společností. Není ani osvětovou, politickou či charitativní organizací nebo jen klubem pro využití volného času. Je spíše od všeho trochu, pro každého člena je ten či onen aspekt důležitější. Jednotlivé lóže po celém světě se svým charakterem, svou vnitřní atmosférou liší. Spojuje je ideál humanitní a iniciační podstata bratrstva, které zachovává prastaré rituály.
O obsahu, cílech a prostředcích svobodného zednářství bylo vydáno mnoho dobrých, méně dobrých i zcela lživých publikací. Jako další kamínek do této pestré mozaiky přikládáme několik strohých údajů, jež poskytují informace o struktuře i činnosti jedné, středně velké, pražské lóže.
Lóže Most má v současnosti přes padesát členů všech generací. Bratři mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Lóže je rozmanitá co do skladby povolání bratří. V lóži se setkávají namátkou hudebníci, výtvarníci, lékaři, duchovní, stavaři, počítačoví experti, ekonomové, obchodníci, důchodci.
Členy lóže jsou také bratři trvale žijící v zahraničí. Ti se podle možností účastní společných setkání. Všichni jsou zároveň členy lóží v Izraeli, Kanadě a v Německu. Někteří členové byli přijati do lóží v zahraničí v době emigrace v Holandsku, Kanadě a USA. Po pádu železné opony a jejich návratu do vlasti vstoupili do lóže Most.
Společná setkání se konají v období od září do června, zpravidla dvakrát za měsíc. Kromě tradičních zednářských rituálů jsou pořádány přednášky zaměřené na témata úzce související se symbolikou, historií a obsahem svobodného zednářství. Po těchto setkáních následuje společná večeře, která navazuje na cechovní tradice svobodných zednářů.
Lóže Most mimo to rozvíjí dobročinné aktivity. Mimo jiné podporuje ústav pro sluchově postiženou mládež.
Členové Mostu navštěvují ostatní Lóže sdružené ve Veliké Lóži České Republiky (dále jen V.L.Č.R) a lóže zahraniční, uznané V.L.Č.R.. Především setkání se svobodnými zednáři celého světa napomáhá k porozumění a toleranci mezi národy. To je pokračováním tradice první republiky, kdy v Mostu byly zastoupeny různé národnosti žijící v tehdejším Československu.
Několikrát v roce se konají společná setkání s partnerkami, která pravidelně provází kulturní a společenský program.
Bratři se společně snaží vytvořit prostředí, které je zdrojem inspirace pro profánní život, místem, kde je možno zapomenout na starosti všedního dne, zamyslet se nad hlubším smyslem existence, nabrat nové duševní síly. Věříme, že tato snaha je přínosem nejen členům řádu, ale všem lidem.
Historie
Lóže Most byla založena 29.11. 1925 sedmi mistry tehdejší německé Veliké lóže Lesing, která působila na území České republiky. Vznikla jako "nezávislá". Již v roce 1927 bylo vneseno světlo do další lóže Most Brno, v roce 1930 vznikl Most Bratislava, v roce 1932 kroužek v Táboře a v roce 1933 byla založena další pražská lóže Most Baruch Spinoza. Tyto lóže nejprve utvořily takzvaný Svaz mostů, který se v roce 1932 ustanovil jako Veliký Orient Československý, jenž byl myšlenkově blízký Grand Orient de France. Lóže byly charakteristické mnohonárodnostním složením. Rituál byl veden v českém, německém a na Slovensku i v slovenském a maďarském jazyce. Tato praxe měla velký úspěch.
Mimo jiné pod tlakem nastupujícího nacismu dochází v druhé polovině třicátých let k integraci zednářských uskupení v České republice. Velký Orient československý se svými čtyřmi lóžemi splynul dne 27.10. 1935 s Národní Velikou Lóží Československou (NVLČs). V důsledku politických událostí dochází na podzim roku 1938 k "uspání" (tj. přerušení činnosti) NVLČs. V době války řada československých zednářů působila v domácím i zahraničním odboji.
Činnost lóží byla obnovena v roce 1947, ale po komunistickém puči v roce 1948 byla pozice svobodného zednářství značně ztížena. Dne 1.4. 1951 Valné shromáždění NVLČs rozhodlo o druhém "uspání" svých 15 lóží. Nekonečných 39 let čekali českoslovenští zednáři na své "probuzení" (tj. obnovení činnosti). Scházeli se neformálně a nepravidelně. Ze 779 členů NVLČs v roce 1951 jich přežila pouhá 3 procenta.
Dne 17. listopadu 1990 byla, za slavnostní účasti zahraničních zástupců, obnovena činnost řádu v Československu. Takzvaného "probuzení" se dočkalo 27 bratří z různých lóží.
Mimořádnou zásluhu na udržení kontinuity československého zednářství v době komunistické totality měl tehdejší veliký mistr profesor Jiří Syllaba. Spolu s lóží Most obnovily činnost, v rámci Veliké lóže československé, také lóže Národ a Dílo.
V duchu zednářské práce usiluje lóže Most o mravní a duchovní růst všech bratří. Navazujíce na internacionální charakter předválečných lóží Most udržuje četné dobré vztahy se zahraničními lóžemi svobodných zednářů.