(gesto splnění přání nebo milosrdenství)
Levá ruka směřuje dolů a dlaň dopředu.
Pravá ruka leţí v klíně nebo na stehnech.
Tato mudra je oblíbené gesto u indických zobrazení bohů a, jak říká uţ název, jde o odpuštění, o milosrdenství. Věřící také doufá, ţe ho bůh bohatě obdaruje – splní jeho přání. Trefně vyjádřeno: Kdo dává, tomu bude dáno, kdo odpouští, bude bohatě obdarován. Při odpuštění jde vţdy také o to, dokázat odpustit sám sobě. Odpustit sobě samému a ostatním, je určitě to nejtěţší, co od sebe člověk můţe ţádat. Ale pokud to dokáţeme, je to skutečně to nejkrásnější. Odpouštějící otevřená dlaň je pak naplněna novým bohatstvím, vnitřním i vnějším. Mluvím ze zkušenosti a mohu vám „umění odpouštět“ jen doporučit. Moţná vám to nejdřív půjde jen těţko, pak proste to boţské, co ve vás sídlí, o pomoc.
Důleţité je také vědět, ţe není dobře pracovat intenzivně na odpouštění po celý rok, to by nás příliš vyčerpalo. Ale výborně se to hodí třeba k jarní nebo podzimní očistné kůře.
Rčení „pohřbíme to“ nebo „zakopeme válečnou sekeru“ vyjadřuje hlavní princip odpuštění. Příroda demonstruje to, jak a proč odpouštět, kaţdý podzim. Pokud nezasejeme semínka, nemůţe vzniknout nová rostlina, a pokud nemůţeme pohřbít svou minulost, můţe nás to zatěţovat tak, aţ onemocníme, a také to brzdí náš vnitřní rozvoj.
Představte si, ţe před sebou máte nějaký předmět, který patří dotyčné osobě. Nyní s kaţdým výdechem vydechujte své negativní pocity do tohoto předmětu. Nakonec ho zabalte a pohřběte na nějakém místě, které pro vás má zvláštní význam.
Moţná budete později toto místo v myšlenkách často navštěvovat a posílat dotyčné osobě pozitivní myšlenky. Protoţe ţádný zdravý a šťastný člověk nemůţe ublíţit ostatním, mají právě lidé, kteří nás trápili, naše modlitby zvlášť zapotřebí. Člověk nemusí být svatý, aby to dokázal – ale sám se stává „zdravým a celistvým“, pokud to čas od času praktikuje.
Afirmace: Odpouštím si vše nesprávné, co jsem udělal a/nebo řekl. Odpouštím ti vše nesprávné, co jsi kdy udělal a/nebo řekl.