vadžra
sa. (tib. dordže), "diamant"; v buddhismu má vadžra jiný význam nežli v hinduismu, kde představuje hromoklín boha Indry. Zde to není zbraň, ale symbol nezničitelnosti, označovaný z toho důvodu jako "diamant". Vadžra zde představuje pravou skutečnost, prázdnotu (šúnjatá), podstatu či tresť všeho jsoucího. Tak jako diamant je zde prázdnota nezničitelná, tj. nepomíjející a nevytvořená, a neposkvrněná čistota diamantu symbolizuje - přes veškeré jevy, jež prázdnota přináší - dokonalou neposkvrněnost prázdnoty. Právě tuto stránku skutečnosti má zen na mysli, když se zřetelem k nesčetným jevům říká: "Zde žádná věc není". Tato prázdnota se však od věcí, všech jevů, neodlišuje; obě jsou jedno a totéž, což se nedá pojmově pochopit, lze to jen zažít v osvícení.
Vadžraččchédikápradžňápáramitá sútra
sa.; viz Diamantová sútra
Vairóčana
sa., dosl.: "roven slunci"; jeden z pěti transcendentních buddhů, k němuž je přiřazen Samantabhadra jako transcendentní bódhisattva a Krakuččhanda jako pozemský buddha. Vairóčana bývá většinou zobrazován s posuňkem nejvyšší moudrosti anebo poučování. Jeho symboly jsou kolo učení (dharmačakra) anebo slunce.
Asi v 10. stol. v mahájánském buddhismu došlo k rozšíření učení o existenci transcendentních buddhů a jim odpovídajících bódhisattvů. Objevila se postava nejvyššího buddhy, tzv. Ádibuddhy. Ten je pokládán za absolutno, ztělesnění dharmakáji (trikája). Vairóčana jako první z transcendentních buddhů (či dhjánibuddhů) byl během dalšího vývoje s tímto Ádibuddhou či Prabuddhou ztotožněn. V Japonsku je Vairóčana (jap. Birušana) chápán jako sluneční buddha a vytváří střed systému, v němž čtyři ostatní dhjánibuddhové kolem něj krouží jako planety (škola Šingon).
Vimalakírtinirdéša sútra
sa. (čín. Wej-mo-ťie-ťing), dosl.: "Rozprava Vimalakírtiho"; významné dílo mahájánského buddhismu, jež získalo velký vliv především v Číně a Japonsku. Vzniklo přibližně ve 2. stol. Originál se nedochoval. Existuje několik čín. překladů, z nichž nejdůležitější pochází od Kumaradžívy. Svůj název sútra odvozuje od hlavní postavy, Vimalakírtiho, bohatého stoupence Buddhy, jenž žije světským životem a přesto se ubírá cestou bódhisattvy. Tato sútra vděčí za svou oblibu tomu, že zdůrazňuje stejnou hodnotu života mnicha i laického vyznavače. Vimalakítrinirdéša sútra je ilustrací buddh. životního stylu vedoucího ke spáse a praktické aplikace znalosti prázdnoty (šúnjatá) jsoucna. Je především v zenu velmi vážena.
Rámcové pojednání vypráví příběh Vimalakírtiho, jenž leží doma nemocen. Buddha chce poslat své žáky, aby se informoval o jeho zdravotním stavu. Avšak všichni se zdráhají; cítí, zahanbeni Vimalakírtiho vynikající moudrostí, že toho nejsou hodni. Nakonec Maňdžušrí souhlasí a všichni ho následují. Vimalakírti pak následně podává vysvětlení nejdůležitějších učení mahájány: o transcendentní povaze Buddhy a především neduálnosti pravé skutečnosti, kterou Vimalakírti vysvětluje mlčením.
Vinajová škola
(čín. Lü-cung, jap. Ricu šú), škola buddhismu v Číně a Japonsku, která zdůrazňovala především přísné dodržování pravidel obsažených ve Vinajapitace, třetím dílu Tripitaky. Zde byl upraven život mnichů, popř. mnišek do všech podrobností z morálního, etického a duchovního hlediska a vyloženy přesné podoby společného života v klášteře, zasvěcení mnichů apod. Ve velkých buddh. klášterech v Číně a Japonsku, které často poskytovaly přístřeší mistrům různých buddh. škol, byl obvykle vinajový mistr (upádhjája) kompetentní pro mnišské zasvěcení; viz též Lü-cung, Ricu šú.