Usir (řecky Osiris) byl jednou z nejvýznamnějších postav egyptského panteonu bohů.
Jeho životopis, jak tomu nebylo rozhodně u všech egyptských božstev, byl Egypťany dopodrobna zpracován a seznamuje nás tak s bohem, jenž i přes své božství a nadpozemskost, zůstává ve své podstatě lidským, též s bohem který zažívá, spolu se svou rodinou a dalšími bohy, osudy, které poukazují na důležité hodnoty pro obyčejný lidský život, představuje nám dobro i zlo a tím lidi nejen učí, avšak dodává jim pro jejich životy i tak potřebnou naději ve spravedlnost.
Možná právě pro tyto hodnoty byl Usir po téměř čtyři tisíciletí jedním z Egypťany nejvíce milovaných bohů.
A stejně jako počátek Usirova života i samotné počátky jeho uctívání budeme muset hledat již na úsvitu zrození sjednocené egyptské říše a s největší pravděpodobností ještě nějaký čas před ní v době předdynastické, v době řecko-římské se potom jeho kult rozšířil až do Středomoří.
Usir byl podle víry dávných Egypťanů synem bohyně nebes Nut a boha země Geba, a vnukem boha vzduchu Šova a Tefnut, bohyně vlhkosti.
Jeho sourozenci se naopak stali bůh Sutech, bohyně Nefthys a bohyně Ísis, jež byla současně i jeho manželkou. Podle tradičního vyprávění a dochovaných záznamů, se stal Usir králem lidí a měl je na počátku věků, kdy ještě žili jako ?barbaři?, naučit zemědělství, vinařství, řemeslnictví, těžbě drahých kovů, tvorbě zbraní, ale především víře a moudrosti, která měla jejich svět učinit krásnějším.
Jeho moc a schopnosti mu však záviděl jeho zlý bratr Sutech, který netoužil po ničem jiném, než-li aby dosedl na Usirovo místo, vymyslel tedy lest a Usira zavraždil.
Čímž zabránil Usirově snaze v kultivování celého světa, a tak tedy pouze Egypt přetvořil Usir ve svět ? na vyšší úrovni?, hodný ocenění a úcty (přečtěte si mýtus o Eset a Osiridovi) .
Díky pomoci manželky Eset, syna Hora a boha Anubise, však znovu mrtvý Usir obživl a stal se jako první oživená ? tedy nabalzamovaná mumie ? bytost na světě, bohem mrtvých a králem celého podsvětí. Současně je okolnost jeho mumifikace zdůrazněna i v samotném zpodobení boha, jenž není jako mnoho dalších egyptských bohů znázorňován ve zvířecí či napůl zvířecí podobě, nýbrž jako mumie, zabalená v obinadlech a již zdobí koruna atef, posvátná kobra ureus, posvátný vous, berla a důtky.
Typickými barvami tohoto boha jsou bílá, odkazující na bílá obinadla, zelená, spjatá se znovuzrozením a jeho funkcí boha vegetace, a v neposlední řadě potom černá jako barva mrtvých.
Vznik jeho kultu dnes klademe do dolnoegyptského města Búbastis, kde z doposud neznámých příčin vznikl z (vystřídal) boha Andžteje, od něhož zároveň převzal i jeho atributy, tedy berlu a důtky.
Bůh Usir byl uctíván pod mnohými jmény, což tehdy nebylo nijak neobvyklé, nejznámějším z těchto jmen je Wenofer, což lze přeložit jako ?Dobrá bytost? či ?Dokončený?, avšak později v řecko-římské době, lze takovýchto jmen, označujících boha Usira, nalézt až půl druhé stovky.
Nejdůležitějšími kultovními místy Usira byla Búsiris, Héliopole, kde pařil do tzv. héliopolské enneády, dále Abydos, v němž se měla nalézat podle mýtu o Osiridovi a Eset jeho hlava, a nakonec Filae a Mendes.
Především Abydos hrál v Usirovském kultu důležitou roli, každý rok se zde konaly slavnosti a rituály a to veřejné i tajné – k poctě boha, doprovázené divadelními ukázkami, odrážejícími jednotlivé části mýtu o Osiridovi a Eset.
Usir postupem času plnil nejen funkci boha mrtvých, ale současně kupříkladu i “Dárce čerstvé vody”, “Pána řeky”, “Vládce úrodné země”, “Pána potravy” či “Velkého zeleného”, vysvětlující jeho schopnost obnovy, znovuzrození a životních cyklů obyvatel země na Nilu.
Jeho symboly tvořily také sloup džed a jako posvátné zvíře u něj figuroval černý býk Kemver.
Celkově bylo možné po celém Egyptě napočítat více jak dvacet svatyň, spojených přímo s Usirem nebo s triádou Usir ? Ísis ? Hor. Některé z nich se nám dochovaly až do dnešních dnů.
Ve Staré říši se věřilo, že duše mrtvého krále splyne s duší Usira, po konci Staré říše se toto právo rozšířilo i pro prostésmrtelníky, ačkoliv idea živého krále jako Hora a jeho pomrtná přeměna v Usira nadále přetvala a byla nepsaným dogmatem po celou dynastickou éru.
zdroj: https://www.egyptologie.cz