Templáři, pojmenovaní podle svého řádového sídla v blízkosti Šalomounova chrámu (Templu) v Jeruzalémě (Milites Templi, Fratres militiae Templi), patřili ke třem velkým duchovním rytířským řádům (ještě johanité, německý řád). Francouzský rytíř Hugo des Payens (+1139) se sedmi šlechtici založil r. 1119 řád na ochranu jeruzalémských poutníků a k obraně Svaté země. Řehole, kterou schválil papež r. 1128, stanovovala čistotu, chudobu a boj proti nevěřícím, stejně tak charitativní péči o potřebné. Řád se vyvíjel pod patronací Bernarda z Clairvaux. Templáři se dělili na šlechtické rytíře, kněze a sloužící bratry. V čele stál velmistr. Po pádu Akkony r. 1291 přesídlil řád na Kypr, poté do Francie, kde měl rozsáhlá panství a stal se finanční velmocí. Řád, nyní podřízený jen papeži (viz exempce), osvobozený od všech daní, vyvolal nevoli a závist krále Filipa IV. Sličného. Na Filipův příkaz byli v říjnu r. 1307 všichni příslušníci řádu zatčeni a mučením přinuceni k falešným výpovědím. Papež, když se dozvěděl o mučení, příkaz v únoru 1308 zrušil, ale na opětovný nátlak krále předvolal templáře před koncil ve Vienně (1311). Byť účastníci koncilu soudili, že obvinění jsou smyšlená, papež podlehl královu nátlaku a v březnu 1312 řád zrušil. Poslední velmistr řádu Jakub de Molay s dalšími představenými byli odsouzeni k doživotnímu vězení, ale na králův příkaz v r. 1314 upáleni. Zbytky řádu se zachovaly v Portugalsku, kde z jeho pozůstatků vznikl řád Kristův (schválen 1319) a ve španělské Valencii (montéský řád, schválen 1317). Do Čech byli uvedeni templáři za Václava I. kolem r. 1232 a založili první komendu u kostela sv. Vavřince v Praze, v dalších letech vybudovali dalších sedm sídel, mj. na dosud nelokalizovaném hradě Freundsberg.