Je to sbírka zákonů a náboženských tradic v písemné podobě, v širším smyslu se tím míní poučky vztahující se k bibli, zahrnující všechny oblasti života. Jejich vnitřní jednotu tvoří tóra, náboženský zákon, zachycený písemně v pěti knihách Mojžíšových, a civilní a trestně právní ustanovení z nich odvozená. Podobně jako bible nebyla od počátku hotovou knihou, tak se vyvíjely i právní předpisy, předávaly se ústně z generace na generaci, a nově se vykládaly při změně historických poměrů. Množství látky, ale i druhé zničení chrámu v roce 70, po němž Židé potřebovali náhradu za ztrátu náboženského centra, vedly k písemné kodifikaci ústně tradovaného materiálu v mišně. Její řády, traktáty, kapitoly a jednotlivá ustanovení vyžadovaly v dalším historickém vývoji komentář, který představuje takzvaná gemara (doplněk). Mišna a gemara tvoří dohromady talmud, který se podle dvou pozdně antických center židovství: babylónského a palestinského, vyvinul do dvou odlišných forem, v talmud jeruzalémský neboli palestinský a v talmud babylónský, z nichž jen druhý měl kanonickou platnost. Jako mišna je (ve stejném pořadí) i komentář talmudu rozdělen do řádů a traktátů tak, že po každém výkladu mišny následuje gemara, aniž se dodržoval pevný pořádek. Celkem je šest řádů. První pojednává o zemědělství a bohoslužbě, druhý o svátcích, třetí o manželství a rozvodu, čtvrtý o civilním a trestním právu, pátý obsahuje ustanovení o chrámových obětech a jídelních předpisech, šestý se zabývá očistnými rituály.