Žil v 6. století. Byl synem burgundského krále Gundobalda, který přijal ariánské křesťanství. V té době působil v Burgundsku biskup z Vienne, sv. Avitus. Snažil se Gundobalda obrátit ke katolictví, ale nepodařilo se mu to. Získal však velký vliv na jeho syna a ten se stal horlivým katolíkem.
Zikmund se oženil s Amalbergou, dcerou ostrogotského krále Theodericha, který se tím stal jeho spojencem proti frankům. S Amalbergou měl syna Sidericha (Sigerika). Po její smrti si Zikmund vzal komornou Prokopii. Siderich neměl svou macechu rád a když ji viděl oblečenou do drahocenného královského roucha, řekl nerozvážně, že není hodna ani se dotknout těchto šatů. Prokopie se strašně urazila. Umínila si Sidericha zahubit. Svému manželu namluvila, že se ho syn chystá připravit o život a korunu. Zikmund tomu uvěřil, v roce 522 najal dva muže, kteří Sidericha zardousili a sám byl přitom. Sotva se to však stalo, uvědomil si Zikmund svůj hrůzný čin a zoufale toho začal litovat. Vrhl se na synovu mrtvolu a usedavě plakal. Od té doby neměl klidu a snažil se jako David svůj smrtelný hřích odčinit tuhým pokáním. Putoval po své říši z chrámu do chrámu, dával almužny a přísně se postil. Prosil Boha, aby mu odpustil a aby mu dal milost odpykat si své hříchy již na tomto světě. Nejvíce si přál zemřít za víru a smířit se tak s Bohem. Tím však nedokázal zabránit politickým důsledkům svého činu. Dědeček zavražděného Sidericha, Teodorich Veliký, přestal totiž kvůli tomuto činu Zikmunda podporovat, za rok vtrhli do země Frankové a porazili Zikmundovo vojsko. Král v mnišském oděvu odešel i s rodinou do kláštera svatého Mořice, který založil. Jeho úkryt se však brzy vyzradil a francký král Chlodomír dal Zikmunda s Prokopií a dvěma syny 1. května 524 zavraždit a vhodit do staré studny. Zde ležela těla tři roky. Násilná a tragická smrt Zikmundova smazala u vrstevníků jeho krutý čin a zdála se jim dokonalým zadostiučiněním. Nyní byl považován hlavně za krále, který činil pokání. Pátý opat kláštera sv. Mořice, Venerand, si vyprosil u králeTheuberta dovolení přenést ostatky Zikmunda a jeho rodiny ze studny do svého kláštera.Stalo se 16. 10. roku 535 nebo 536 a bylo to první přenesení ostatků v Galii a rovnalo se to oficielnímu svatořečení. V roce 1366 byl svatý Zikmund vyhlášen za českého zemského patrona. Karel IV. nechal větší část ostatků svatého Zikmunda z kláštera sv. Mořice vyzvednout a dopravit do chrámu svatého Víta, kde odpočívají na oltáři černínské kaple dodnes. Něco z nich daroval polskému králi Kazimírovi.
Karel IV dvakrát ozdobil tento oltář stříbrem a zlatým pokladem. Jednou to bylo při příležitosti narození druhého syna, kterému dal podle tohoto svatého jméno Zikmund. (Syn Karla IV. Zikmund se postupně stal markrabětem braniborským, uherským a českým králem, králem římským a posléze i císařem a nejvíce zdědil otcovy vladařské vlohy. Byl to ten Zikmund Lucemburský, "liška ryšavá", který stál v čele křižáckých vojsk, bojujících proti husitům.)
Podruhé to bylo, když onemocněl těžkými horečkami a na přímluvu svatého Zikmunda se uzdravil. Syn Zikmund poklad rozprodal, pravděpodobně aby měl na křižácká tažení.
Je patronem :
proti horečce.
Atributy:
je zobrazován jako král s vousy, korunou, mečem, žezlem a globem.