(Vybráno z knihy: Joann Moschos: „Luh duchovní“)

Přibližně jednu míli od svaté řeky Jordán se rozkládá lávra, která je nazývá lávrou svatého otce Gerasima. Když jsme do této lávry přišli, místní otcové nám vyprávěli o Gerasimovi toto:

Jednou šel po břehu svatého Jordánu a potkal lva, který hlasitě řval, protože měl nemocnou tlapu. Zapíchl se mu totiž do ní trn a z toho mu tlapa opuchla a hnisala. Lev zahlédl starce, přiběhl k němu a natáhl nemocnou tlapu, v níž mu uvázl trn. Plakal podle svého způsobu a prosil mnicha o pomoc. A když mnich uviděl, jak velmi lev trpí, posadil se na zem, uchopil jeho tlapu, nařízl ji, vytáhl trn, vytlačil velké množství hnisu, potom ránu pečlivě vymyl, ovázal ji hadříkem a zvíře propustil. Avšak uzdravený lev už otce neopustil, ale jako věrný učedník ho doprovázel všude, kamkoli šel, takže se otec této příchylnosti až divil. Od těch dob otec Gerasim začal lva krmit a dával mu chléb a máčené boby.

V lávře si drželi také osla, aby na něm vozili pro bratry vodu, protože mniši pili vodu ze svatého Jordánu a od lávry byla k říčce celá jedna míle. Otcové zpravidla osla svěřovali tomuto lvu, aby ho pásl na břehu svatého Jordánu. Jednou, když lev osla pásl, se osel od něho příliš vzdálil. A v tom přicházejí poháněči velbloudů z Arábie a když osla uviděli, zahnali ho směrem ke svému domovu. Lev se vrátil do lávry k otci Gerasimovi velmi smutný a zkroušený, protože osla neuhlídal. Otec si myslel, že lev osla sežral a řekl mu: „Ty jsi osla snědl. Bůh buď pochválen. Všechno to, co dělal osel, budeš ode dneška dělat ty. A tak z otcova rozkazu nakládali na lva koš se čtyřmi džbány a on nosil vodu.

Jednou se šel k otci pomodlit voják. Když viděl, že lev nosí vodu, a dozvěděl se proč, přišlo mu lva líto, a tak vytáhl tři zlatky a dal je mnichům, aby pro tuto potřebu koupili osla a lva zbavili jeho povinnosti. Brzy na to, co byl lev zbavený povinnosti nosit vodu, poháněč velbloudů, který tehdy osla odehnal, opět přišel, aby ve svatém městě prodával chléb, a vzal s sebou i ukradeného osla. Když se přeplavil přes svatý Jordán, potkal lva. Jakmile ho poháněč uviděl, ze strachu před ním opustil své velbloudy a utekl. Lev osla poznal, vrhl se k němu jako dříve, vzal do zubů jeho uzdu a hnal osla a zároveň s ním i tři velbloudy. Lev potom přišel k otci s radostným řevem, že našel ztraceného osla. Vždyť si otec Gerasim myslel, že lev osla sežral. Tehdy však otec pochopil, že lva nepravdivě obvinil, a pojmenoval ho Jordán. Společně s otcem prožil lev v monastýru jako jeho nerozlučný přítel pět let.

Když otec Gerasim odešel k Hospodinu a otcové ho pochovali, lev řízením Božím v těch dnech v lávře nebyl. Ale brzy se vrátil a začal otce hledat. Když lva uviděl Gerasimův žák, otec Sabbatios, řekl mu: Jordáne, otec nás zanechal osiřelé a odešel k Hospodinu. Přesto se ale najez! Lev však nechtěl žrát, neustále obracel oči hned na tu, hned na jinou stranu, aby našel svého pána. Hlasitě řval a nemohl se smířit s jeho smrtí. Otec Sabbatios a ostatní otcové na lva hleděli, poplácávali ho po hřbetě a říkali mu: Otec odešel k Hospodinu a nás opustil. Těmito slovy však nemohli utišit jeho řev a kvílení a čím více, jak se jim zdálo, ho laskali a povzbuzovali, tím úporněji v nářku pokračoval, tím hlasitější byl jeho žalostný řev. A hlasem, celým zjevem i očima projevoval smutek nad tím, že nevidí svého pána. Tehdy mu otec Sabbatios řekl: Nuže, půjdeš se mnou, když nám nevěříš, a já ti ukážu, kde náš otec leží. Vzal lva a přivedl ho tam, kde otce Gerasima pochovali. Hrob byl vzdálený asi půl míle od chrámu. Když se nad hrobem zastavili, řekl otec Sabbatios lvu: Hle, zde leží náš otec. A otec Sabbatios poklekl. Když lev uviděl, jak otec Sabbatios projevuje svůj zármutek, začal s kňučením mocně bít hlavou o zem a vzápětí zde, u otcova hrobu naposledy vydechl.

To se stalo ne proto, že by byl lev obdařen rozumnou duší, ale proto, že se Bohu zalíbilo oslavit ty, kteří Ho oslavují nejen za svého života, ale i po smrti, a ukázat, jak velká byla poslušnost zvířat vůči Adamovi do té doby, než přestoupil přikázání a byl zbaven rajské blaženosti.

Přeloženo ze slovenského pravoslavného časopisu „Odkaz Cyrila a Metoda“

Pozn. slovenského překladatele: Otec Gerasimos byl palestinským poustevníkem, který založil velkou lávru poblíž řeky Jordán. Zesnul r. 457.