Svatováclavská rotunda na Malé Straně v Praze čekala na své znovuobjevení celá staletí. Její zpřístupnění je závislé na finančních darech veřejnosti. V únoru roku 2004 našli archeologové na Malostranském náměstí v Praze pozůstatky rotundy sv. Václava z konce 11. století.
Soutěžní otázka za dva miliony korun by mohla znít: Kde se na Malostranském náměstí v Praze nachází rotunda? Dlouhá staletí by správná odpověď zněla: Nikde. Od února roku 2004 však existuje nesporný důkaz, že výhru by soutěžící obdržel za úplně jiná slova.
Rozsáhlá rekonstrukce budovy Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy na Malostranském náměstí odhalila před jedenácti lety vlastně náhodou pozůstatky rotundy sv. Václava, po které pátrali historikové i archeologové neúspěšně celé minulé století.
Dokonalé zmizení románské památky z 11. století mají přitom z větší části na svědomí jezuité. Jejich barokní výstavba v centru náměstí postupně pohlcovala starší budovy.
Podle historických záznamů byla původní rotunda stržena do základů v roce 1683, ačkoliv malostranská radnice opakovaně upozorňovala zbožné investory, že jde o nejstarší křesťanskou památku ve městě. Ve skutečnosti se rotunda ocitla v základech budovaného profesního domu.
Pokojně pak odpočívala za zdí pozdějšího dění. Bez povšimnutí přežila éru první republiky, kdy budova ve svých sklepeních skrývala zlatý poklad ČSR, i pozdější výstavbu záložního velitelství německé branné moci na konci druhé světové války na témže místě. Na začátku nového tisíciletí její znovuobjevení zapůsobilo jako zázrak, i když na tomto místě až druhý v pořadí.
Podle legend z úsvitu českých dějin se na pozdějším Malostranském náměstí udál skutečný zázrak zhruba tři roky po vraždě knížete Václava. Vavřinecká legenda z první poloviny 11. století uvádí, že při převozu těla sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad se v těchto místech tažní koně zastavili a nechtěli jít dále. Nepomohlo ani přepřáhnutí do volského potahu. Až kající modlitba shromážděného zástupu včele s Václavovým bratrem a vrahem knížetem Boleslavem konečně umožnila pokračovat v cestě.
Teprve mladší svatováclavské legendy z poloviny 13. století zmiňují stavbu kostelíka v místě zázraku. Podle této verze se však všechno odehrálo trochu jinak. Průvod se světcovým tělem procházel kolem žaláře a v tu chvíli byli vězňové zbaveni zázračnou mocí okovů a vyvedeni ven.
„V době vzniku, nejspíše v poslední čtvrtině 11. století, byla každá stavba z kamene pojeného maltou nákladná, reprezentativní a výhradně církevního charakteru. S přihlédnutím k typu a stáří terakotové podlahy v interiéru rotundy je zřejmá její mimořádná pozice mezi soudobými sakrálními stavbami v Čechách, i když nevíme, zda díky zasvěcení sv. Václavovi, souvislostem či stavebníkovi,“ říká odborná pracovnice Národního památkového ústavu Jarmila Čiháková.
Výjimečnost místa dokládá kromě rotundy samé ještě starší nález pod její podlahou. Jde o část kruhu sestaveného z opukových kamenů. Neznámé ruce jej složily už v 10. století, tedy v době, kdy se měl údajný zázrak odehrát. Účel kamenného kruhu zatím archeologové nevyjasnili. Nacházel se poblíž dřevěné vozovky na trochu vyvýšeném místě a snad můžeme připustit spekulaci, že označoval významné místo.
Dochovaný fragment románské keramické dlažby vyšehradského typu v původním uložení dělá z rotundy celosvětově unikátní nález. „Úsek sestává ze čtyř řad šestihranných dlaždic a jedné řady lemovací bordury. Skutečnost, že se z doby před 900 lety zachoval dodnes, je výsledkem šťastné souhry okolností, mezi nimiž dominuje soustava málo ulehlých vrstev v podloží podlahy,“ vysvětluje Jarmila Čiháková.
Dlažba se postupně propadala a deformovala, až nemohla kvůli velkému zvlnění sloužit svému účelu. „V době Přemysla Otakara II. byla nahrazena opukovými dlaždicemi. Malá část románské dlažby se však propadla tak hluboko, že pokládce nové dlažby nepřekážela, a tak ji tehdejší zedníci nechali na místě,“ pokračuje odborná pracovnice NPÚ.
Samotné dlaždice jsou trojího typu. Menší mají trojúhelníkový tvar a polévání hnědofialovou až černou glazurou. Čtvercové tvoří zmíněnou borduru podél rovného kamenného stupně do apsidy. Nejpočetnější jsou šestihranné, bez glazury, zdobené motivy lva a gryfa.
„Zátěž kamenné raně gotické opukové podlahy pochopitelně románské dlaždice poškodila. Po objevu musely být rozdrcené části reliéfu na některých místech slepeny a konzervovány. V současné době čeká dlažba na další ošetření. Před prachem a suchem ji chrání igelitová fólie a klimatizační jednotka,“ konstatuje Jarmila Čiháková.
Šestihranné dlaždice se staly symbolem internetové dárcovské aplikace, jejímž prostřednictvím plánuje Matematicko-fyzikální fakulta UK shromáždit část prostředků na rekonstrukci.
„Prostředky potřebné k rekonstrukci a zpřístupnění rotundy veřejnosti hledala fakulta dlouho. Pochopitelně nemůžeme podobné akce financovat z veřejných peněz určených na výuku a vědu. Teprve v loňském roce se podařilo získat podporu Norských fondů, takže projekt je spolufinancován z EHP fondů 2009-2014,“ vysvětluje děkan fakulty profesor Jan Kratochvíl důvod velké časové prodlevy mezi nálezem a začátkem rekonstrukce.
Přislíbená suma ovšem nepokrývá veškeré náklady. „Zdroje hodláme doplnit formou darů od široké veřejnosti. Proto se také dárcovská aplikace jmenuje Naše rotunda. Památka tak mimořádného významu odkazující k samým základům české státnosti patří symbolicky opravdu všem. A všem zájemcům také zprostředkováváme možnost podílet se na jejím zpřístupnění a zachování příštím generacím,“ uzavírá profesor Kratochvíl.
Svatováclavská rotunda je zatím spojena se dvěma zázraky. První zachycují legendy, druhým je objevení jejích pozůstatků na počátku nového tisíciletí. Se třetím zázrakem, tedy shromážděním více než dvou milionů korun na rekonstrukci a zpřístupnění veřejnosti, může pomoci formou daru každý z nás.