Dnes je svatého Václava…
... slunce svítí, těšila jsem se na víkend, ale viróza rozhodla jinak. Možná právě proto jsem se mohla zastavit a připomenout si svou pout´ do Staré Boleslavi v roce 2005.
Byl to pro mě důležitý rok, protože jsem se na jaře vydala na Svatojakubskou pout´ jako turista a vrátila jsem se jako poutník. Nebylo to hned, na cestě jsem byla teprve prvních 14 dní a mlelo se to ve mně jako ve vířivce.V září jsem si řekla - národní pout´ na sv.Václava – hm, do ciziny jdeš, a co doma? Rozhodla jsem se ty dvě poutě nějak spojit.Vzpomněla jsem si, že jsem si z pouti z Francie dovezla kamínek, který mi jako poslední uvízl v kapse.
Pro nezasvěcené, ve Francii, méně už ve Spanělsku,je poutní cesta lemovaná různými křížky, které jsou obsypány kameny a kamínky. Je to velmi symbolické, vezmete kamínek a ten nesete sebou po cestě, někdo k dalšímu křížku, někdo dál, někdo až do cíle. Každý z těch kamínků ztělesňuje jedno přání, jednu prosbu, jednu myšlenku, jednu modlitbu.
Já jsem se s tím posledním kamínkem nějak nemohla rozloučit, dovezla jsem ho do Prahy, aby mi pouť připomínal, a taky aby mi byl příslibem, že se na cestu budu moci příští rok opět vydat.Tak jsem se tedy ráno, ve svátek sv. Václava, vydala s kamínkem v dlani do Staré Boleslavi. Kardinál Vlk už sloužil mši,všude plno lidí, nějak to mému naladění nevyhovovalo, tak jsem hledala klid v bazilice sv.Václava a zároveň v původním kostele sv. Kosmy a Damiána, z kterého zůstala krypta pod bazilikou. Zde jsou také dveře, u kterých byl sv.Václav údajně zavražděn. Již při vstupu do kostela jsem věděla a bytostně cítila, že tento magický prostor nabitý energií, kde po tisíciletí plují prostorem modlitby a prosby a který vás obklopí a zahalí, je tím pravým místem. Byla jsem u cíle své cesty, stále svírajíc kamínek v dlani, neschopná soustředit se na myšlenky, na modlitby.
Svíce blikají, krypta je překrásný románský prostor, mystický, dnes tu mám ale úkol a zoufale těkám očima, kam kamínek dát, aby alespoň chvíli mohl vyzařovat energii v tomto ryze českém prostředí.Uvědomuji si, že ho nechci někam pokoutně zastrčit, ale krypta je s velkou péči upravena, není tu místo pro „smetí“. Prohlížím si obětiště-oltářík vedle původních dveří, kde je nádoba s krví, která byla údajně seškrabána ze zdi, jak mě upozornil opodál stojící kněz, který zde měl v onen svátek službu. (O poutní místa ve St.Boleslavi se starají Pallotini.) Když mě oslovil, svěřila jsem se mu se svým problémem.S přirozeností přijal můj „dar“ jak cennost nejvyšší a položil můj kamínek na ono obětiště se slovy, že tento dar bude opatrován v pokladu diecéze.Vyrazil mi dech a já stála v úžasu nad tím, jakého místa se mu dostalo! A to jsem ještě netušila, že to není vše.
Šla jsem ještě navštívit baziliku Nanebevzetí Panny Marie, kde byl vystaven další skvost národa českého, tzv. Palladium - obraz Matky Boží ze Staré Boleslavi. Postavila jsem se do fronty a přemítala, jak málo toho o tomto posvátném předmětu vím. Píše se, že vždy, když bylo národu nejhůře, obracel se Panence Marii. Když konečně stojím před ním, vidím ho poprvé, stáhne se mi hrdlo, dotknu se ho a vysoukám ze sebe prosbu, aby dál stála při našem národu.Tak málo máme národní hrdosti, přemítám klopýtajíc z kostela, vždyť je to úžasné, že Čechy ještě stále jsou a to na původním místě svého zrodu, že by ten obrázek...
Vracím se do přítomnosti, mše pod širým nebem končí, kardinál Vlk pozvedá lebku svatého Václava, která je z Prahy pro tuto příležitost přivezena, a v zástupu kněží ji odnáší do baziliky svatého Václava, kde bude po zbytek dne vystavena. Provázím tento průvod, který je v naší době tak trochu neskutečný. Červená barva rouch kněží, bílé pokrývky hlavy a mezi nimi se pohupuje do kroku lebka svatého Václava s korunou.A přesto je to magické. Počkám, až průvod přejde, a jdu se ještě jednou podívat do baziliky a poklonit se svatému Václavovi, jsem přece na pouti k jeho poctě.
A tak znovu překračuji práh baziliky svatého Václava, sestupuji do toho úžasného prostoru krypty a hledám, kde je ona vzácná relikvie a strnu. Je vedle mého kamínku ze Svatojakubské pouti. Jsou vedle sebe, každý ve svém významu. Moje srdce bije, duše jásá, má Svatováclavská pouť končí.
Olga Jankovcová, ve svátek svatého Václava LP 2008
Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a zřejmě jeho jediné manželky Drahomíry, která byla dcerou knížete Havolanů (polabští Slované). Václavovými prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena svatá Ludmila. Na knížecí stolec nastoupil po smrti svého otce, po dobu jeho nezletilosti však vládla jeho matka Drahomíra. Jako kníže podporoval šíření křesťanství (např. založením rotundy sv. Víta na Pražském hradě roku 929) a upevňoval moc přemyslovské dynastie v Čechách. Bojoval s římskoněmeckým králem Jindřichem I. Ptáčníkem. Roku 935 byl zavražděn ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem I. nebo členy jeho družiny. Roku 938 byly jeho ostatky přeneseny ze St. Boleslavi na Pražský hrad a zde uloženy v kostele sv. Víta.
Svatováclavská tradice
Od 60. let 10. stol. byl Václav uctíván jako světec, objevily se první svatováclavské legendy (staroslověnské i latinské) a od pol. 11. stol. se budovaly kostely zasvěcené sv. Václavovi. Postupně se tak rodil národní patron, „věčný kníže“ vládnoucí „věčnému státu“, který moc „svěřoval“ svým dočasným zástupcům. Vznikala svatováclavská úcta a tradice, která propojila symboliku křesťanskou a státní. Václavův obraz se objevil na knížecích i královských pečetích i na mincích, „dědice české země“ vzýval Svatováclavský chorál, představující středověkou českou hymnu. Jeho jméno nesli králové z rodu Přemyslovců; byl jím pokřtěn i pozdější král a císař Karel IV., jenž spojil sv. Václava s nejvyššími odznaky státní suverenity – s korunovačními klenoty. Svatováclavská koruna pak byla pozemským vládcům jen propůjčována.
Sv. Václav se stal také patronem pražské univerzity; spolu s klečícím zakladatelem Karlem IV. je vyobrazen na jejím nejstarším dochovaném pečetidle.
Ohniskem svatováclavské úcty a tradice se staly Pražský hrad – na čas přejmenovaný na Hrad sv. Václava – a katedrála, jejíž součástí se stala velkolepá Svatováclavská kaple. Jindřich Parléř pro ni roku 1373 vytvořil sochu sv. Václava. Kníže a světec je oblečen do brnění a pláště, na hlavě má vévodský klobouk, v levé ruce štít a v pravé kopí. Mírně skloněná hlava se dívá zasněně. Odpovídalo to záměru vypodobnit knížete jako dobrotivého vládce.
Václavovy „pomoci“ se dovolávali i pražští husité, když je v létě 1420 svírala křížová výprava. Sv. Václav jako zachránce se po pustošivé třicetileté válce v 17. stol. vtělil do pověsti utěšující, že z hory Blaník vyvede vojsko, až bude v Čechách nejhůře. V době národního obrození se stal symbolem osobitosti a svébytnosti českého národa. Stavěly se mu sochy, objevoval se v písních, v literárních textech, na obrazech, byl adresátem vroucích modliteb, pojmenovávala se po něm místa a stavby. Jedna z jeho soch stála i na pražském Koňském trhu, a Karel Havlíček proto v roce 1848 navrhl, aby se náměstí nazvalo Svatováclavským. Myšlenka se ujala – nejznámější české náměstí je Václavské, dnes s Myslbekovou jezdeckou sochou knížete a patrona této země. Náměstí se stalo dějištěm mnoha dramatických událostí, které citelně ovlivňovaly, nebo přízračně charakterizovaly osudy české národní společnosti v 19. a 20. stol.
Okupační zneužití svatováclavské tradice způsobilo jisté poválečné rozpaky vůči ní. Do pozadí ji pak zjevně zatlačovala komunistická moc důrazem na „revoluční“ tradice českých dějin, které ji však v cítění veřejnosti zcela nepřekryly. V jejím vědomí žil sv. Václav dále jako český kníže, zbožný patron země, úctyhodná osobnost. Toto celonárodní spříznění svatováclavskou tradicí se výrazně projevilo v převratných událostech let 1988–90, kdy se pomník sv. Václava na Václavském nám. stal středobodem nesčetných demonstrací i slavností, i v následujícím desetiletí, v němž nově vzniklá samostatná Česká republika hledala a nalézala své historické kořeny. Roku 2000 byl den skonu sv. Václava – 28. září – prohlášen státním svátkem ČR jako „Den české státnosti“.
V roce 2002 iniciovala kolegiální kapitula ve Staré Boleslavi první schůzku mezi radnicí města Brandýs nad Labem - Stará Boleslav a Českou biskupskou konferencí s cílem vytvořit kult Národní svatováclavské pouti .
V roce 2003 na základě jednání z r. 2002 vznikla myšlenka vyvést Staroboleslavskou svatováclavskou bohoslužbu z kostela na veřejné prostranství a otevřít ji veřejnosti jako manifestaci svatováclavské tradice, obnovit slávu staroboleslavských poutí v celonárodním měřítku. Uctivé poděkování si zaslouží řada staroboleslavských občanů – mezi nimi Jaroslav Chlup a Petr Baum, Petr Zemek, Markéta Bahníková, Jaroslav Bayer, manželé Novákovi a další – za úsilí, které už předtím dalo ve Staré Boleslavi vzniknout místním Svatováclavským slavnostem, navazujícím na poutní tradice ve formě veřejného slavení světcova svátku kulturními pořady a lidovou zábavou, která k poutím neodmyslitelně patří. Ale duchovní, a tedy ta nejpodstatnější část tradice, stále zůstávala víceméně oddělena a skryta v kostelní intimitě. Národní svatováclavská pouť v souladu s obsahem tisícileté poutní tradice jednoznačně akcentovala duchovní rozměr pouti jako prvotní, hlavní, určující a veřejný. To nebylo a není vždy a všemi přijímáno, ale nejen jako výraz názorové rozdílnosti v pojetí forem prožívání víry. Dnes je snad možné věřit, že pouť už překonala různá existenční nebezpečí díky svému zakotvení ve společenském dění, díky pozornosti oficiálních kruhů a rozsáhlé veřejné a mediální pozornosti, z nichž nejvýznamnější je pravidelný televizní přenos České televize.
Ve dnech 26.–28. září 2009 navštívil Českou republiku Jeho Svatost papež Benedikt XVI. Podle plánu této pastorační a státní návštěvy, konané na pozvání České biskupské konference a prezidenta republiky, navštívil Svatý otec Prahu, Brno a Starou Boleslav.
Před začátkem slavnostní mše svaté, které se zúčastnilo kolem 50 tisíc poutníků, se papež zastavil v bazilice sv. Václava, kde se modlil na místě smrti svatého knížete. Na místo bohoslužby, Proboštskou louku, přijel Svatý otec Benedikt XVI. mezi sektory papamobilem.
U příležitosti dne svátku sv. Václava se v obou staroboleslavských chrámech, v bazilice sv. Václava i v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, každoročně koná Svatováclavská slavnost.
Její hlavní událostí je koncelebrovaná poutní bohoslužba na Mariánském náměstí, které předsedá pražský arcibiskup. Tradičně je doprovázena bohatým kulturním a zábavním programem, který probíhá v historickém centru města i v přilehlém parku Lázní Houštka.
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je dvojměstí v okrese Praha-východ, které je přirozeným centrem kraje. Má 16 314 obyvatel (údaj z roku 2006). Obec vznikla v roce 1960 administrativním sloučením Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi a má druhý (mezi městy první) nejdelší úřední název v České republice. Historická jádra Brandýsa nad Labem i Staré Boleslavi jsou od roku 1992 městskými památkovými zónami. Město se rozprostírá po stranách řeky Labe. Ze strany brandýské vystupují příkré svahy k terase Polabské nížiny, v níž vymodeloval hlubokou rokli Vinořský potok vlévající se zde do řeky. Staroboleslavskou stranu tvoří kotlina nivy, která byla v minulosti vyplněna řadou tůní a vedlejších ramen řeky a formovaly ji časté povodně. Na území města a v jeho okolí jsou zachovány a chráněny zbytky původního lužního lesa.
Brandýs nad Labem
K pamětihodnostem Brandýsa nad Labem patří především zámek na místě gotického hradu z roku 1300 (1306). Zámek byl roku 1919 zkonfiskován státem, od roku 1995 pak patří městu. Pod zámkem se nachází mlýn, dále kamenný most z roku 1603 se sochou sv. Jana Nepomuckého a barokní pivovar postavený podle návrhu K. I. Dienzenhofera. Mezi gotické památky patří kostel sv. Vavřince s dochovanou freskovou výzdobou ze 14. století a později barokně přestavěný a také kostel sv. Petra. Z doby renesanční pochází katolický farní kostel Obrácení sv. Pavla, původně sbor Jednoty bratrské, postavený Matteem Borgorellim v letech 1541–1542, dále některé obytné domy na náměstí a hlavně katovna s psaníčkovými sgrafity. Z barokních staveb jmenujme například děkanství a zvonici u katolického kostela z roku 1773. Mezi jeden z nejstarších u nás patří židovský hřbitov založený již roku 1568.
Stará Boleslav
Nachází se v okrese Praha-východ a od roku 1960 tvoří jednu z částí souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Stará Boleslav se stala také naším nejstarším poutním místem spojeným se svatováclavskou tradicí i mariánským kultem.
Na počátku 10. století, v době vlády Spytihněva I. (895–915), zde v těchto místech vzniklo hradiště, jako jeden ze strážních hradů původní Přemyslovské středočeské domény. Bylo založené na soutoku řek Labe a Jizery. Prostor hradiště se dělil na akropoli a předhradí a byl obehnán mohutnou zděnou hradbou s příkopem, jejichž zbytky odhalil archeologický průzkum. Zástavbu hradiště zřejmě tvořilo mimo jiné několik dvorců patřících knížeti a jeho družině. V 10. století tu stál minimálně jeden kostel zasvěcený sv. Kosmovi a Damiánovi. U jeho dveří byl ráno 28. září r. 935 svým bratrem Boleslavem zavražděn český kníže sv. Václav. Jeho tělo zde potom několik let spočívalo, než bylo přeneseno do pražské katedrály.
Po roce 1039 založil kníže Břetislav I. nad místem mučednické smrti svého předka románskou baziliku sv. Václava a při ní kolegiátní kapitulu sv. Kosmy a Damiána, nejstarší instituci svého druhu u nás.
Nejpozději na konci 11. století vznikají na hradišti další dva kostely. Jeden z nich, neznámého zasvěcení (možná Panny Marie), byl objeven archeology na dnešním Václavském náměstí, kde je jeho půdorys vyznačen v dlažbě. Dalším je dodnes stojící kostel sv. Klimenta, který měl možná staršího dřevěného předchůdce.
Ve 13. století zabírá kapitula většinu hradní akropole; v prostoru předhradí, v okolí dnešního Mariánského náměstí, pak vzniká nevelké město. To vlastnil panovník, který jej roku 1262 zastavil pánům z Michalovic, pozdějším zakladatelům Brandýské tvrze.
V průběhu 14. století prošla gotickou přestavbou bazilika sv. Václava. Císař Karel IV., který Boleslav osobně několikrát navštívil, nechal postavit nové opevnění. To nahradilo dosud funkční hradbu z 10. století. Součástí fortifikace byly i dvě brány, z nichž jedna se dochovala v přestavěné podobě až dodnes.
25. května 1420 ještě navštívil Boleslav císař Zikmund s chotí, avšak již o rok později kapitula uprchla do Žitavy a Boleslav je následně (1421) obsazena a zpustošena Husity. Ani ukončení bojů nepřineslo městu prosperitu. Kapitula se obnovovala jen velmi pomalu a památky chátraly.
Až do roku 1547 patřila Boleslav spolu s Brandýsem Krajířům z Krajku, přívržencům Jednoty bratrské.
Z 2. poloviny 16. století pochází nejstarší zmínky o mariánských poutích, které podporovali jezuité.
Na počátku 17. století došlo ke stavbě nového Mariánského kostela již v raně barokním duchu.
Za třicetileté války obsadilo Boleslav saské vojsko a odcizilo paladium. To muselo být následně draze a náročně vykoupeno českou šlechtou a jeho slavnostního návratu v září roku 1638 se zúčastnil sám císař Ferdinand III.
Rozvoj Boleslavi nastal díky tereziánským reformám podle tzv. raabizace.
V roce 1820 byl v okolí města objeven pramen s minerální vodou, který se stal základem Lázní Houštka.
V roce 1929 se ve městě konaly celonárodní oslavy Svatováclavského milénia – výročí 1000 let od zavraždění sv. Václava.
V roce 1960 došlo ke sloučení města s Brandýsem nad Labem. Na popud místních občanů byl však místní název zahrnut do nového pojmenování obce, a vznikl tak nejdelší název obce v České republice.
V roce 2003 zde byla obnovena Národní svatováclavská pouť, která je největší oficiální oslavou státního svátku 28. září – Dne české státnosti.
V roce 2009 při této příležitosti navštívil baziliku sv. Václava a následně celebroval bohoslužbu pro více než 50 000 věřících papež Benedikt XVI.
Kostel sv. Klimenta
Románský kostel sv. Klimenta stojí v těsném sousedství baziliky sv. Václava. Je nejstarší stojící budovou ve Staré Boleslavi, která se dochovala do našich dob v takřka nezměněné podobě a náleží k nejstarším chrámovým stavbám v českých zemích vůbec.
Svou dnešní podobu kostel získal ve třetí čtvrtině 12. století, jedná se ovšem o starší založení již z 11. století, kterému předcházela dřevěná stavba snad z 10. století. Kostelík stál zřejmě v blízkosti dnes již zaniklého knížecího hradu, protože v západní části se nacházela tribuna. Ta obvykle bývala s palácem nebo obydlím velmože spojena dřevěným můstkem. Jde o jednolodní románskou stavbu s půlkruhovou apsidou na východní straně a kamennými portály v západní a severní zdi. Vnitřní prostora lodi měří 7,45 × 4,55 metru.
Kostel se stal známým především díky nástěnným malbám, které byly objeveny již kolem roku 1890 a částečně odkryty v letech 1899 až 1900 dr. E. Šittlerem a následně v roce 1914 konzervovány G. Mikschem. Nejsou dotčeny pozdější restaurační přemalbou. Konzervační zásah se uskutečnil ještě začátkem 60. let 20. století, kdy bylo v západní stěně odkryto zazděné okno a vchod na tribunu.
Bazilika sv. Václava
Románská bazilika sv. Václava stojí na místě, kde byl podle tradice bratrem Boleslavem I. roku 935 (nebo 929) zavražděn sv. Václav a které se stalo významným poutním místem.
Baziliku založil spolu s kolegiátní kapitulou po roce 1039 kníže Břetislav I. jako pokání, které mu udělil papež Benedikt IX. za válečnou výpravu do Polska, odkud přinesl ostatky sv. Vojtěcha. Podle Kosmovy kroniky byl kostel vysvěcen 19. května 1046 pražským biskupem Šebířem. Původní kostel sv. Kosmy a Damiána, před jehož dveřmi byl sv. Václav zavražděn, byl zahrnut do nové stavby. Svou půdorysnou dispozici z této doby si kostel uchoval dodnes. V období raného středověku se tak jednalo o jednu z největších sakrálních staveb v Čechách.
V polovině 12. století prošel kostel stavební úpravou. Tehdy byla rozšířena zejména pětilodní krypta směrem k západu. Za vlády Karla IV. v 2. pol. 14. století byl kostel upraven goticky. Z této doby se zachoval pouze jižní lomený portál s jemnou profilací ostění. Otec vlasti Boleslav sám opakovaně navštívil a v kostele založil nadaci na zpívanou mši u oltáře sv. Václava.
Kostel značně utrpěl za husitských válek, přesto v něm bohoslužby nebyly přerušeny. Základní opravy proběhly ještě v polovině 15. století. Zásadní přestavby v renesančním duchu se bazilika dočkala až na konci 16. století, kdy byly boční lodě opatřeny novou klenbou a vnějšími opěrnými pilíři. Další pohromu kostel utrpěl za třicetileté války. V letech 1639 až 1640 si v Boleslavi vybudovalo tábor švédské vojsko. Severní věž byla odbourána a při ústupu Švédů byl kostel navíc zapálen.
V roce 2009 během slavností sv. Václava navštívil kapitulní chrám papež Benedikt XVI., který se zde poklonil ostatkům českého dědičného knížete na místě jeho zavraždění.
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie
Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi vznikl na počátku 17. století. Je nejstarším českým mariánským poutním místem a uchovává se zde milostný obraz, tzv. paladium země české.
Dnešní kostel nahradil starší gotickou stavbu, která již nestačila vzrůstajícímu počtu poutníků. Byl postaven podle návrhu italského architekta Giovanniho Marii Filippiho a pod vedením Jakuba de Vaccani v letech 1613–1625, ve stylu raně barokních římských kostelů. O jeho vybudování se zasloužila místní kapitula sv. Kosmy a Damiána za významné podpory císaře Matyáše II., jeho manželky Anny a katolické šlechty. Severní věž dokončil v roce 1675 Abraham Leuthner, jižní věž byla postavena podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1748–1749. Ten také navrhl nové západní průčelí chrámu (1736), budovu kapitulního probošství stojící naproti kostelu a nedaleký kostelík bl. Podivena. V letech 1728–1732 bylo upraveno prostranství před bazilikou, vybudována terasa a postaveny ambity za východním závěrem kostela. V roce 1775 je vymaloval Josef Kramolín nástěnnými malbami, které znázorňují historii staroboleslavského paladia, jeho zázraky a náměty ze života Panny Marie. V době barokní se Stará Boleslav stala naším nejvýznamnějším poutním místem spojeným navíc po staletí také s osobou sv. Václava. V současnosti je duchovní péče o kostel a farnost svěřena diecézním kněžím.
Nejcennějším pokladem uchovávaným po staletí v bazilice je reliéf Madony zvaný paladium země české. Jedná se o kovový reliéf z poloviny 15. století. Podle křesťanské tradice je jeho osud spojován již se sv. Ludmilou a sv. Václavem.
Před kostelem byla původně studna, na jejíž místo byla v roce 1935 usazena socha Krista Krále. Na západním průčelí jsou v nikách postavy českých zemských patronů: sv. Jana Nepomuckého, bl. Podivena, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Všichni v ruce drží paladium. Kostel má dispozici barokní baziliky s jednou podélnou lodí zaklenutou valeně s lunetami a třemi dvojicemi bočních kaplí.
Zařízení kostela je převážně ze 17. a 18. století. Velkolepý hlavní oltář byl proveden roku 1723 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a patří k našim nejskvělejším barokním oltářům. Sochy znázorňující drama Nanebevzetí Panny Marie pocházejí z dílny Matyáše B. Brauna. U pat sloupů stojí sochy sv. Václava a sv. Ludmily. Barokní kazatelna pochází z roku 1743, oltář v protějším rohu z roku 1744 je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému.