Sušení se musí věnovat velká pozornost, neboť právě při této fázi zpracování léčivých rostlin se rozhoduje o tom, zda získaná droga bude kvalitní či nikoliv.
Optimální teplota se pohybuje od 30 °C do 45 °C, sušení je nutné provádět ve stínu v tenké vrstvě. Jestliže při sušení droga zhnědne či zčerná, jde o hrubé znehodnocení a musí se vyřadit.
Důležité je, dát bylinky sušit co nejdříve po jejich nasbírání, abychom si tak zajistili jejich co nejlepší kvalitu. V košíku či tašce, do které jsme je při sklízení ukládali, by neměly zůstat v silné vrstvě déle než hodinu, aby nedošlo k jejich zapaření a znehodnocení.
Kde sušit?
Základem pro správné usušení bylin je dobře větrané a suché stanoviště. Ideální jsou místnosti typu půda, kde je neustálá cirkulace vzduchu, ale sušit můžeme třeba i v obýváku. Místnost by neměla být ani příliš prašná nebo jinak znečištěná. Kuchyň, koupelna a jiné místnosti s případnou vlhkostí a výpary určitě nejsou vhodnou sušárnou.
Bylinky lze sušit i venku, ale pouze za teplého a suchého počasí, a to raději ve stínu. Sušení na přímém slunci není vhodné u většiny bylin, velmi snadno se spálí, zčernají a ztratí svoje léčivé látky.
Rostlinky je třeba usušit důkladně a v co nejkratší době, protože ve vlhku či při pomalém schnutí hrozí zapaření, napadení plísní, zčernání, někdy i napadení různými škůdci.
Jak sušit?
Byliny, u kterých sbíráme celou nať nebo jiné dostatečně dlouhé části, lze svázat do menších kytiček a zavěsit. Zajistíme jim tak přístup vzduchu ze všech stran a ušetříme si práci s jejich obracením. Listy, květy a kořeny se nejlépe suší na různých roštech, sítech, v nízkých papírových krabicích, nebo na jiné ploše vystlané čistým savým papírem. Pokud sušíme byliny "naležato", pak vždy v tenké vrstvě. Nesmíme zapomenout na jejich časté obracení a provzdušnění. Kořeny je třeba před sušením důkladně očistit, omýt čistou vodou a ihned osušit třeba utěrkou. Sušení kořenů urychlíme nařezáním na menší kousky nebo podélným rozkrojením. Květy, listy ani jiné části rostlinek před sušením nikdy nepereme ve vodě. Některé rostliny či jejich části schnou rychle, jako například list kopřivy, jiné, jako třeba kořen pampelišky pomaleji.
Sušit či nesušit v troubě?
Jestliže nemáme příznivé podmínky nebo prostor pro přirozené sušení, můžeme využít trouby nebo speciálních sušiček na potraviny. Při použití těchto a podobných tepelných zdrojů je ale důležité obzvlášť sledovat nastavenou teplotu a hlídat dobu sušení, abychom náš úlovek nespálili. Doporučená teplota sušení v troubě a v sušičkách se může u různých druhů a částí rostlin lišit, obecně doporučená teplota je kolem 30'C, ve většině případů by však neměla přesáhnout 40'C. Některé zdroje uvádějí i možnost sušení v mikrovlnné troubě, jiní bylinkáři ji zase naprosto zavrhují. Osobně jsem mikrovlnku k sušení bylin nikdy nepoužila, dávám přednost co nejpřírodnějšímu způsobu.
Správně usušeno?
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.