27:1 Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného,
27:2 vedení i zvěst radostná věřícím,
27:3 kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.
27:4 Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají.
27:5 To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí.
27:6 A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.
27:7 A hle, pravil Mojžíš rodině své: „Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho.“
27:8 Když přišel k ohni, ozvalo se: „Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého!
27:9 Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.
27:10 Hoď svou hůl!“ Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. „Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,
27:11 kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.
27:12 Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv.“ . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid.
27:13 Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: „To zjevné je kouzelnictví!“
27:14 A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení.
27:15 A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: „Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!“
27:16 Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: „Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!“
27:17 A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli;
27:18 a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: „Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!“
27:19 I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: „Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!“
27:20 Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není?
27:21 Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!“
27:22 A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: „Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou:
27:23 shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou;
27:24 a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně
27:25 a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,
27:26 a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!“
27:27 I pravil Šalomoun: „Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen.
27:28 Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!“
27:29 I řekla královna: „Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,
27:30 od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!
27:31 Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!' „
27:32 I pravila dále: „Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já nic nerozhodnu bez vašeho osvědčení.“
27:33 Odpověděli: „My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!“
27:34 Pravila: „Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto obvykle jednají.
27:35 Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji.“
27:36 Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: „Chcete snad rozmnožit mé bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil, je mnohem lepší než to, co dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice.
27:37 Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž neodolají a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi hluboce.“
27:38 Potom řekl: „Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?“
27:39 I řekl jeden ifrít z džinů: „Já, já přinesu ti jej, dříve než zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i spolehlivý.“
27:40 Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: „Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!“ A když uviděl Šalomoun trůn postavený před sebou, pravil: „Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je a Pán můj soběstačný je i štědrý!“
27:41 A dodal: „Učiňte trůn její nepoznatelným pro ni, abychom viděli, zda po cestě správné kráčí, či zda je z těch, kdož nejsou vedení.“
27:42 Když dostavila se, tu bylo jí řečeno: „Je toto trůn tvůj?“ Odpověděla: „Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění a byli jsme do vůle Boží odevzdáni.“
27:43 Byla však svedena tím, co místo Boha uctívala, vždyť byla z lidu nevěřícího.
27:44 A bylo jí řečeno: „Vstup do paláce!“ A když jej spatřila, domnívala se, že je to plocha vodní, a vykasala si oděv až k lýtkům svým. I řekl Šalomoun: „To je jen palác křišťálem vydlážděný.“ Zvolala: „Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého.“
27:45 A poslali jsme již kdysi k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, aby jim řekl: „Uctívejte Boha!“ A hle, tehdy rozdělili se na skupiny dvě, jež spolu byly rozhádány.
27:46 Pravil Sálih: „Lide můj, proč chcete uspíšit příchod zlého před dobrým? Kdybyste Boha o odpuštění prosili, snad dostalo by se vám slitování.“
27:47 Odpověděli: „Ve věštbě ptáků jsme viděli špatné znamení o tobě a těch, kdož s tebou jsou.“ Řekl Sálih: „Pták osudu vašeho je u Boha; a vy jste lid, jenž zkouškám vystaven má být.“
27:48 A bylo v tom městě devět lidí, kteří šířili pohoršení na zemi a nechtěli se polepšit.
27:49 I pravili: „Přísahejme si vzájemně při Bohu, že v noci napadneme jej i jeho rodinu! A potom řekneme jeho mstiteli: Svědky záhuby jeho rodiny jsme nebyli a my vskutku jsme pravdomluvní.“
27:50 A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom měli tušení.
27:51 A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem jejich vším!
27:52 A to zde jsou obydlí jejich zpustošená za to, že nespravedliví byli, a věru je v tom znamení lidem vědoucím.
27:53 A jen ty jsme zachránili, kdož uvěřili a bohabojní byli.
27:54 A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: „Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat?
27:55 Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý!“
27:56 A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: „Vyžeňme rod Lotův z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!“
27:57 A zachránili jsme jej i jeho rodinu kromě ženy jeho, neboť jsme již určili, aby byla mezi těmi, kdož se opozdili.
27:58 A déšť zhoubný jsme na ně spustili; a jak hnusný to byl déšť pro ty, kdož marně varováni byli!
27:59 Rci: „Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?“
27:60 Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste nemohli dát vyrůst stromům - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají!
27:61 Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom nic neví!
27:62 Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí!
27:63 Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako předzvěst příchodu milosrdenství Svého - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují!
27:64 Ten, jenž počátek dává stvoření a potom to opakuje a jenž vám z nebe i země obživu uštědřuje - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Rci: Ukažte důkazy své, jste-li pravdomluvní!“
27:65 Rci: „Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná nepoznatelné kromě Boha. A nevěřící nemají ani tušení, kdy budou vzkříšeni!“
27:66 Zdaž nejsou ve vědomostech svých o životě budoucím omezeni? A přece o něm pochybují, ba více, jsou vůči němu slepí!
27:67 Ti, kdož nevěří, hovoří: „Až staneme se my i otcové naši prachem, budeme doopravdy z hrobů vyvedeni?
27:68 Tohle už bylo slibováno nám a předtím i otcům našim. Vždyť toto jen povídačky jsou dávných předků!“
27:69 Odpověz: „Putujte po zemi a popatřte, jaký byl konec hříšníků!“
27:70 Nermuť se však nad nimi a nebuď stísněn z úkladů, jež chystají!
27:71 A říkají: „Kdy splní se tato hrozba, jste-li z těch, kdo pravdu dí?“
27:72 Odpověz: „Možná že část toho, co uspíšit chcete, za vámi již těsně stojí.“
27:73 Pán tvůj zajisté je vůči lidem pln dobrodiní, však většina z nich vděčná není.
27:74 Pán tvůj zajisté dobře zná, co skrývají hrudi jejich, i to, co dávají najevo.
27:75 Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize zjevné zapsáno.
27:76 A Korán tento vypráví dítkám Izraele většinu z toho, o čem se rozcházejí míněním,
27:77 a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím.
27:78 Pán tvůj pak rozsoudí mezi nimi rozhodnutím Svým, vždyť On mocný je i vševědoucí.
27:79 A na Boha spoléhej, neboť vskutku jsi v právu zjevném.
27:80 Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli či hluší tuto výzvu zaslechli, když zády se odvracejí;
27:81 ty také nemůžeš vyvést slepé z jejich bloudění. Dokážeš pouze, aby tě slyšeli ti, kdož ve znamení Naše věří a do vůle Boží se odevzdají.
27:82 Až dopadne na ně slovo rozhodné, dáme vystoupit ze země zvířeti, které promluví k nim a řekne: „Lidé věru o Našich znameních nebyli přesvědčeni!“
27:83 V den, kdy z národa každého shromáždíme houf z těch, kdož Naše znamení za lež prohlásili, budou na skupiny rozděleni,
27:84 a až se dostaví, Pán je osloví: „Za lež jste prohlásili Má znamení, aniž jste schopni byli obsáhnout je ve svém věděníanebo jaké bylo vaše počínání?“
27:85 A dopadne na ně slovo rozhodné za to, že nespravedliví byli, a nebudou s to promluvit ani.
27:86 Což neviděli, že jsme učinili noc, aby odpočívali během ní, a že den jsme učinili k vidění? A věru jsou v tom pro lid věřící znamení.
27:87 A v den, kdy zatroubeno bude na pozoun a hrůza pojme ty, kdož na nebesích jsou i na zemi, kromě těch, které Bůh bude chtít - tehdy k Němu všichni přijdou v ponížení
27:88 a uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen pohybem - dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o všem, co konáte, dobře je zpraven.
27:89 A kdokoliv s dobrými skutky přijde, ten odměnu ještě lepší dostane a v ten den před hrůzou každou bude bezpečen,
27:90 zatímco ti, kdož se špatnými skutky přijdou, tvářemi svými do ohně budou vrženi. „Zdaž za něco jiného než za to, co jste konali, jste odměněni?“
27:91 Rci: „Bylo mi nařízeno pouze, abych uctíval Pána tohoto města, jež On posvátným prohlásil a Jemu věci všechny náleží! A bylo mi rozkázáno, abych byl do vůle Jeho odevzdaný
27:92 a abych Korán sděloval.“ A kdo veden je po cestě správné, ten veden je ve prospěch duše své; tomu pak, kdo bloudí, řekni: „Já jsem jen z varovatelů jedním!“
27:93 A rci: „Sláva Bohu, který vám znamení Svá ukáže, a pak je poznáte! A Pán váš není vůči tomu, co činíte, lhostejný!“