Od května do září spadlo minimum srážek v kombinaci s nadprůměrnými teplotami v květnu a červnu.
Na Vsetínsku o suchu píše J. Lukotka poprvé 16.5., kdy pro sucho trpí jařiny a 17.6. konstatuje, že tak špatné obilí na polích ještě nikdy neviděl. Dále se dočteme 1.8., že pro nedostatek vláhy jsou uschlé pastviny, málo slámy a problémy
s uživením dobytka. Ve Vizovicích nepršelo od 1.5., neurodila se proto zelenina a rané brambory, a bylo také málo jařin. Sucho pokračovalo i v srpnu, kdy vysychaly studny a potoky.
"Byl neúrodný rok, suchý, nemohla jsem od rolníků ničeho dostat. Mohla bych psát o tom celé kroniky, znala jsem všechny mlýny a mlynáře na řece Sázavě od Čerčan až po Šternberk, na potoce od Skalice až po Hačky, všechny okolní dvory a jich pachtýře. Chodila jsem od jednoho k druhému. Velmi často jsem přinesla dosti, někdy jsem také nepořídila, přeslechla jsem ledasco, stávala jsem s pytlíkem pod paží, ve mlínici nebo před mlýnem a čekala na milost stárka neb mlynáře, mnohdy se mi dostalo i nevlídného jednání. Někdy jsem promokla, někdy přišla jsem pozdě v noci a tak sháněla jsem zásoby na zimu." - Anča Fričová, Ondřejovská kronika 1917, psáno tatínkovi (Josef Jan Frič) k Vánocům