Termín „střízlivost“ je zakotven v novozákonní a svatootcovské tradici. Už ap. Petr nabádal křesťany: „Buďte střízliví, buďte bdělí. Neboť váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí, hledaje, koho by pohltil“ (1.Petr 5,8). Svatí Otcové pod střízlivostí vždy chápali bdělost nad myšlenkami, střízlivé uvažování, zavržení zjevně démonických, ba všeobecně jakýchkoliv myšlenek v době modlitby. Nezřídka nazývali střízlivostí i samo mlčení, hesychii, tj. zabývání se tzv. „Ježíšovou modlitbou“. Duchovní střízlivost také souvisí s vnitřní čistotou. Pojí se s ní všestranná uměřenost, skromnost, tichost, vyvarování se krajností. Pojem střízlivost je natolik těsně spojen s pravoslavnou spiritualitou a učením svatých Otců o duchovním životě, že bývá zvykem nazývat svatootcovskou teologii jako „niptické bohosloví“.