duchovní učitel, vůdce na cestě k získání stavu bezvášnivosti a křesťanské dokonalosti – spásy. Starec, který má vést ostatní lidi k Bohu, musí nejprve sám úspěšně projít procesem získávání Ducha Svatého. Duchonosné starectví je charisma. Zdaleka ne každý starý mnich je starcem (v duchovním významu tohoto slova, které přepisujeme ze staroslověnštiny bez háčku nad „r“ pro lepší odlišení tělesného stařectví od duchovního starectví). Starec (řecky: geron, geronda; čte se jako „jeronda“) vede svěřené duchovní ovečky ke svatosti a je za ně odpovědný. V některých pravoslavných zemích je starec (jeronda) obecně užívaný titul každého igumena či zpovědníka; je třeba odlišit takové užívání slova starec (resp. geron) od hlubšího významu, ve kterém je tento titul často chápán, – „blahodatný starec“ (tj. naplněný Boží blahodatí) či „prozřelý starec“ (tj. zřec, vidoucí svým očištěným srdcem); v tomto hlubším významu slova je míněna osobnost na vysoké duchovní úrovni, obdařená mimořádnými duchovními dary a znající Boží vůli, nakolik ji Bůh starci zjevil (proto je třeba poslechnout její rady, když už jsme o ni požádali); těchto starců v posledních dobách ubývá. Velkým nebezpečím jsou nepraví (falešní) či nezkušení "starci", kteří nevedou lidi k Bohu ale k sobě – takové duchovní vedení končívá tragicky. Bližší pochopení starectví je důležité pro pochopení pravoslavné duchovní tradice i pravoslavného mnišství.