Tímto pojmem se označují Židé, jejichž předkové pocházeli ze Španělska. Od 7. stol. se islám počal šířit na východ přes Arabii a Babylónii, na západ přes severní Afriku až do Španělska. Po počátečních pronásledováních trpěla islámská vláda arabské Židy a ti našli ve Španělsku nové kulturní centrum. V domněnce, že biblické označení Sefarad je hebrejské jméno iberského poloostrova, se nazvali Sefardim. Mezi nimi vynikali básníci, teologové a filozofové, jako Jehuda ben Samuel Halevi a Maimonides. Když křesťané znovu dobyli Španělsko, začalo první pronásledování Židů, až je královský edikt r. 1492 všechny vykázal ze země. Od Aškenazim se liší synagogální liturgií, texty modliteb, výslovností hebrejštiny a vlastním jazykem na bázi španělštiny (ladino, resp. judezmo).