Satan (hebrejsky שָׂטָן Satan=žalobce, aramejsky שִׂטְנָא Sitna, řecky διάβολος diabolos) je bytost, která se poprvé vyskytuje v Bibli, a to v knize Jób. Satan, nebo bytost podobného charakteru jako Satan, se objevuje u mnoha jiných vyznání, a to jako anděl, démon nebo nižší bůh.
V historii umění i literatury byl Satan zobrazován četnými způsoby, např. jako had, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázaného ovoce; tak byl Satan často zobrazován jako plaz.
Populární obraz Satana, přejatý ze zobrazování řeckého boha Pana, je kozlu podobný netvor s rohy a kopyty držící trojzubec. V moderní době se tento kozlovitý obraz Satana upravil do lidštější podoby snědého, hrozivě vyhlížejícího muže s bradkou. Satan bývá také zobrazován jako šarmantní a přitažlivý muž, což odpovídá populární mytologii, podle níž Satan získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena, jako např. ve filmech Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004). Existuje také několik obrazů Satana jako krásného anděla.
Judaismus
V Tanachu - hebrejské bibli (tj. ve Starém zákoně dle křesťanství) je Satan popisován jako jeden ze „synů Božích“ (tj. andělů), jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů obvykle souvisejících s jejich úrovní zbožnosti (Jób). Pozdější židovská exegetická tradice ztotožňuje Satana s dalšími biblickými elementy, vesměs ztělesňující negativní vlastnosti, např. had (tj. zkouška Adama a Evy v knize Genesis). V Talmudu, Midraších a některých dílech Kabaly je Satan někdy nazýván Sama’el, Ašmodaj (Asmodeus) a dalšími jmény, pocházející vesměs z perštiny nebo řečtiny; nicméně většina židovské literatury je toho soudu, že Sama’el je jiný anděl (jeho negativní vztah k Izraeli je způsoben tím, že slouží jako anděl - zástupce Říma, tj. protivníka Izraele). V oborech angelologie a démonologie tato různá jména někdy označují řadu různých andělů a démonů a panuje značná neshoda ohledně toho, zda jsou některé z těchto bytostí skutečně zlé, nebo pouze dělají „svou práci“.
Křesťanství
V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“.
Některé církve se domnívají, že Satan je jen alegorie (tyto názory jsou však v rámci křesťanství velmi minoritní).
Islám
V islámu je Satan znám jako Iblís (إبليس, zkomolenina z řeckého diabolos) nebo Šajtan (شيطان, z hebrejského Satan), který byl náčelníkem andělů, než neuposlechl Alláha (Boha) tím, že nepadl na zem před Adamem, protože nepřijal člověka jako sobě nadřízeného. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořenou z ohně, a ne ze světla, jako andělé.
Člověk nemá v neviditelném světě pouze pomocníky; má v něm i zlé nepřátele. Největším nepřítelem člověka i Boha je satan. Spolu s padlými anděly zprotivil se vládě Boží lásky. Máme co bojovat s mocnostmi temnosti. Ef 6,11.12
I. PŮVOD SATANA, JEHO DARY A POSTAVENÍ
1. Satan je stvořenou bytostí.
Prorok Ezechiel kreslí za symbolem krále tyrského siluetu toho, kterého Kristus jmenuje knížetem tohoto světa, totiž satana. Ez 28,15 mluví o dni jeho stvoření (viz nový ekumenický překlad). Ef 3,5 praví, že všechny věci byly stvořeny skrze Ježíše Krista, všechno, co je na nebi i na zemi. Kol 1,16
2. Byl stvořen v nebesích.
"Byl na svaté Boží hoře, uprostřed kamení ohnivého ustavičně chodil." Ez 28,14 Tím se míní místo u Božího trůnu. viz Daniel 7,9 a Zj 1,13-15 Lucifer (Světlonoš) byl v přítomnosti Stvořitele a Krista. Paprsky slávy Boží zdobily jeho čelo.
3. Měl dar moudrosti, krásy a zpěvu.
- Byl nejmoudřejší ze všech andělů. Více než kterýkoli jiný tvor- mimo Trojjediného Boha - byl schopen pronikat a hodnotit plány, myšlenky a zásady Boží. Ez 28,12
- Byl "dokonalý v kráse". Všichni obyvatelé nebes byli zajedno v názoru, že Lucifer má dokonalou formu, dokonalou tvář, dokonalé pohyby a dokonalý půvab, že je korunou krásy všeho tvorstva. Jeho oslňující roucho je popsáno u Ezechiele 28,13a.
4. Byl u trůnu Božího jako pomazaný cherub.
"Ty jsi cherubem od pomazání." Ez 28,14 Nad slitovnicí ve svatyni svatých se zjevovala Boží přítomnost. Tam byli dva cherubíni z čistého zlata, kteří svými křídly zastírali slitovnici. 2 Moj 25,20.22 Byli v bezprostřední přítomnosti Boží.
- Ve Zj 11,19 byla Janovi ukázána truhla smlouvy v nebeském chrámě. Obraz je jasný. Lucifer plný moudrosti a krásy byl pomazán k službě cheruba přikrývajícího slitovnici a truhlu obsahující zákon. Byl v nebesích zvláštním strážcem základních principů Boží vlády - spravedlnosti a milosrdenství. Bylo mu uděleno posvátné postavení a měl zodpovědnost vyšší než všichni ostatní. V dalekosáhlých plánech vesmíru stál vedle Syna Božího.
II. SATANOVO POSTUPNÉ ODPADNUTÍ A VYLOUČENÍ Z NEBE
1. Bůh stvořil vznešené bytosti s možností volby.
- Bez ní by to byli automatičtí tvorové, kteří by mechanicky plnili plány Boží nebo by byli vedeni pudem jako zvířata. Bůh stvořil vznešené bytosti, jejichž služba a uctívání mělo vyvěrat z ocenění Božího charakteru. Tito tvorové mu měli sloužit z lásky a z přesvědčení, že jeho zákony jsou spravedlivé.
- Pravé náboženství je založeno na přesvědčení a volbě, nikoli na násilí. Pán Ježíš praví: "Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, ten bude umět rozeznat ..." Jan 7,17 "Kdo chce, nabeř vody života darmo!" Zj 22,17 "Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili!" Joz 24,15
- Volba umožňuje rozhodnout se pro dobro nebo zlo. Boží andělé měli možnost vyvolit si neposlušnost. Hřích tedy byl možností. Bůh však byl připraven setkat se s případem hříchu.
2.Stupně satanova pádu.
Světlonoš se povznesl pro svou krásu (slávu). Ez 28, 17: "Pozdvihlo se srdce tvé krásou tvou - (angl. překlad krále Jakuba). "Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým." (ekum. překlad). - Každý Boží dar je dar lásky. Kdo obdrží dar, může vzdát chválu Dárci nebo ponechat chválu sobě. Volba patří jemu. Čím více darů, tím větší možnost volby. Čím více darů, tím více odpovědnosti. "Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požadováno." Luk 12,48 Podstata veškeré krásy je láska! Kdyby si byl Lucifer zvolil upřímně milovat Boha, byl by si cenil Boha víc a více. On si však vyvolil cestu pýchy. Šalomoun praví: "Před setřením bývá pýcha a před pádem pozdvižení ducha." Př 16,18
- Povznesl se pro svou moudrost. "K zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své." Ez 28,17 Bůh dal Světlonošovi více moudrosti než jiným stvořeným bytostem. On se však začal domnívat, že ta moudrost je jeho.
"Vědomost je pýcha, že jsem se tolik naučil; moudrost je pokora, že neznám více." (Comper) Moudrost Luciferova byla zkažena pýchou. Cherub se začal povyšovat , ale ve skutečnosti učinil druhý stupeň dolů.
- V jeho srdci vznikla závist a touha být rovný Bohu. "Však jsi říkával v srdci svém ... nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou ... budu rovný Nejvyššímu." Iz 14,13.14 Lucifer pozoroval Otce a Syna, kteří měli radu o plánech vesmíru a stvoření světů. Nyní, když se povznesl pro svou krásu a když začal být pyšný na svou velkou moudrost, bylo snadné stát se žárlivým, že nebyl pozván do tajných porad. Jeho srdce se začalo zatvrzovat. Radost a Štěstí, které měl dříve, když chválil Boha, podivně zmizelo.
- Po pyšných a závistných myšlenkách přišly myšlenky násilí a smrti: "On byl vražedlník od počátku a v pravdě nikdy nestál." Jan 8,44 To řekl Pán Ježíš. Jan pak píše: "Kdo nenávidí bratra svého, vražedlník je." 1 Jan 3,15 Srdce Světlonošovo se pomalu a jistě naplňovalo nenávistí proti nebeskému vedení a vládě. Byl vražedlníkem. Učinil čtvrtý krok dolů.
- K vykonání svých plánů pak zvolil metody lži a lsti. "Je lhář a otec lži." Jan 8,44 Neřekl hned nebeským andělům, co skrývá ve svém srdci. Dovedl mnoho hovořit o svobodě a rovnoprávnosti. Odíval se pláštíkem velkého zájmu o dobro všech. Vštěpoval však pochybnost o Bohu, jeho Synu a jeho svatém zákoně. Byl prvním lhářem. Pronesl první lež a tvrdošíjně v ní pokračoval po tisíce let. Takto mohl používat metod , jichž Bůh pro svou svatost a spravedlnost nikdy nepoužije. Lucifer (Světlonoš) se stal satanem, t.j. protivníkem. A to byl pátý stupeň na cestě dolů.
3. Boj v nebi a svržení satana na zem.
- Takto se nebe stalo jevištěm prvního hříchu a prvním bojištěm. Na nejvyšsích místech byla spáchána zrada. Nákaza ohrozila nebeské obyvatele.
"I stal se boj na nebi. Michal a andělé jeho bojovali s drakem a drak bojoval i andělé jeho." Zj 12,7 Michal je Kristus, drak je satan, viz Juda 9; 1 Tes 4,16
- Lucifer však musel být vyvržen. Bylo jen jedno východisko z konfliktu v nebi. Satan a jeho stoupenci mezi anděly, kteří se s ním spojili, byli poraženi v prvním boji, jenž byl součástí války, jež trvá dodnes. Zj 12,9
Juda 6 praví: "A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížectví, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval." Domnívali se, že se všeho zmocní násilím, a proto museli být vypuzeni. Kristus a jeho andělé vyvrhli satana, neboť jedině s Kristem je vítězství jisté.
4. Proč Bůh nezničil satana hned?
Nebyla by se tím celá záležitost zjednodušila? Nebylo by se tím zastavilo rozšíření hříchu? Nebyla by se učinila přítrž nesmírné bídě milionů lidí, kteří byli vydáni napospas smrti? Nikoli! Naopak! Tím by se byly věci ještě více zkomplikovaly. Strach by byl pronikl do všech končin vesmíru. Byla by celému vesmíru dána možnost pochybovat, že Bůh je Bohem lásky a že jeho zákon je zákonem lásky. Skutečnost, že veliký zástup andělů následoval satana, byla důkazem, jak strašné možnosti nastaly. Kdyby byl Bůh onu vzpouru beze zbytku zlikvidoval, byla by mohla i u věrných bytostí vzniknout otázka, zda Lucifer přece neměl pravdu, že by se v Boží vládě měla učinit náprava.
Bůh měl jednu moudrou volbu. Vždyť byla v sázce stabilita vesmíru! Dovolí satanovi, aby demonstroval svůj způsob vlády. Bude k tomu třeba času, trpělivosti i velkých obětí. "Satanova vzpoura měla být poučením vesmíru pro všechny budoucí věky, stálým svědectvím o povaze hříchu a o jeho strašných následcích ... Tak se historie tohoto strašného pokusu o vzpouru stává pro všechny svaté bytosti stálým varováním, které je uchrání, aby podlehly lžím o povaze hříchu, a které je zachrání před spácháním hříchu a před trestem za něj." (VLB 356)
III. METODY SATANOVA DÍLA NA ZEMI
1. Pracuje podvodem
- Klame tím, že se vydává za posla světla a pravdy. 2 Kor 11,14 Odívá se v oděv světla, aby uvedl člověka v blud. Mísí dobro se zlem, pravdu s bludem.
- K svým cílům nejúspěšněji používá těch, kteří mají být kazateli spravedlnosti. 2 Kor 11,15 Není se co divit. Když se mu podařilo svést anděly, proč by nemohl svést náboženské vůdce?
- Ke klamání používá i náboženských organizací . V minulosti někdy církve nutily k přijetí bludů civilními zákony. Satan a jeho andělé usilují o to, aby mohli kontrolovat velká náboženská hnutí. Proto nemůžeme rozeznávat pravdu od bludu srovnáváním počtu příslušníku církve.'Nemůžeme měřit výši svatosti podle výšky katedrál, podle nádhery pozlacených oltářů a krásy chrámové hudby. Nezapomeňme, že Světlonoš byl plný moudrosti, dokonalý v kráse, zběhlý v hudbě a že byl pomazaným cherubem u Božího trůnu! On ví, jak má dobrých věcí použít ke zlým účelům! - Falešná bankovka se pozná srovnáním s pravou. Tak i blud poznáme, když jej srovnáme se svědectvím Písem. Iz 8,20
- Klame lichocením. Lidské srdce je náchylné přijímat lichocení. Někdy si myslíme, že nenávidíme lichocení, ale zatím nenávidíme jen způsob, jakým se to děje. 2 Tim 4,2-4 Poslední doba se také vyznačuje tím, že lidé rádi poslouchají lichotivá poselství.
- Satan klame skrze zázraky. Pán Ježíš praví: "Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá." Mat 12,38.39 Lidé se zajímají o zázraky, místo aby sami byli zázrakem proměněného charakteru. 2 Tes 2,9-10 Lidem, kteří ochotně přijali podvod za pravdu, platí Izaiášovo "běda". Iz 5,20
2. Pracuje obviňováním
- Již v ráji obvinil Boha. Tvrdil Evě, že Bůh jim zadržuje něco, co slouží k vyššímu poznání, že hledá osobní věci. Na to však dal Bůh nejjasnější odpověď činem lásky dle Jana 3,16. Satan obvinil Boha ze lži, když řekl: "Nikoli, nezemřete smrtí!" 1 Moj 3,4 Na toto obvinění odpověděl Spasitel jasně o satanu: "Když mluví, ze svého vlastního mluví!" Jan 8,44 O Bohu však je praveno: "Nemožné jest, aby Bůh klamal. " Žid 6,18
- Obviňuje také člověka. Obviňoval Joba. Job 1,9-11- Job však dokázal, že je pravým dítkem Božím. Job 1, 20-22 Nepřítel nám našeptává, že naše hříchy jsou příliš velké, než aby nám je Bůh odpustil, a že jsme příliš slabí, než abychom dosáhli dokonalosti. Když nás satan takto obviňuje a zmalomyslňuje, obraťme se v modlitbě k Pánu Ježíši a dovolávejme se jeho zásluh. Bible nazývá satana "žalobníkem bratří". Zj 12,10
3. Vrcholné dílo koná zmocněním se člověka - posedlostí.
- Typickým příkladem je Jidáš, kterého se satan nakonec cele zmocnil. Luk 22,3-5 Démonem posedlý učedník se dohodl s démonem posedlými vůdci a přivedli Ježíše na kříž. Satan přivedl svou oběť tak daleko, že se Jidáš oběsil.
- Jsou však také lidé, kteří ne z vlastní příčiny se dostali pod vládu násilníka. Satan kontroluje vyšší síly jejich mysli - svědomí, sílu volby a vůli. Posedne nervový systém, který je jemným pojítkem mezi tělem a duchem. Jelikož nervový systém je nejdříve zachvácen, připojují se k posedlosti často nervové poruchy. Tyto poruchy však samy o sobě neznamenají, že jde o posedlost. Podobně hluchota a němota, které provázejí někdy posedlost, mohou být jen přidruženým znakem.
- Písmo popisuje na několika místech politováníhodné lidi, kterých se zmocnil násilník, viz Mar 9,17-29! E.G.Whiteová píše o posedlém z Kafamaum dle Mar 1,23: "Posedlý mohl místo modlitby pronášet jen slova satanova, ale nevyslovená prosba srdce byla zaznamenána. Žádný křik duše nacházející se v bídě, ač nemůže být vyjádřen slovy, nebude nepovšimnut. Ti, kteří chtějí vejít ve smlouvu s Bohem, nebudou vydáni napospas moci satana ani slabosti své vlastní povahy." MH 93 "Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? ... Anobrž takto praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude a to, což uchvátil násilník , vypuštěno bude." Iz 49,24.25 Jen Ježíšovo jméno a víra v jeho zásluhy může vysvobodit zajatce násilníka. - Někdy nerozumíme, proč Bůh dovoluje, aby nepřítel dlouho trápil některé ubohé duše. Věčnost objasní to, co je v časnosti nepochopitelné.