Časná ranní modlitba (salátu-l-fadžr), kterou lze konat kdykoli po rozbřesku a před východem slunce, v rozmezí asi dvou hodin.
Provádění modlitby
Po vykonání abdestu a po adhánu a iqámahu začíná hlavní modlitba:
1. Časná ranní modlitba (salátu-l-fadžr)
Při této modlitbě se vykonávají nejprve dvě části (rak'aty) jako dobrovolné (sunna). Po nich následují dvě povinné části (fard). Obě dobrovolné a povinné části se vykonávají stejně, jenže, že při vyhlašování úmyslu musí člověk rozlišovat dva druhy. Následuje popis úkonu:
Část 1.
Člověk stojí pokorně a zbožně směrem ke qlible, zvedá obě ruce až k uším a říká: "Nawajtu Osalli Sunnata Saláti-l-Fadžr nebo Farda Saláti-l-Fadžr (ponechává se na vlastním výběru); Alláhu Akbar".
Znamená to: "Vyhlašuji svůj úmysl vykonat dobrovolnou nebo povinnou (podle okolností) modlitbu ranní; Bůh je ze všech největší." Pak spustí paže k tělu a pravou ruku položí na levou. Obě ruce spočívají těsně pod pupkem.
Poloha rukou je v souladu s jednou právnickou školou. Jiné školy dávají přednost jiným polohám. Jde však o nevelké rozdíly, které nemají na platnost modlitby vliv. Ve skutečnosti se všechny takové rozdíly považují za příhodné a účelné spíš než za omezování a překážku.
Část 2.
Potom tiše pronáší tato slova:
"Subhánaka-l-láhumma wa bihamdik, wa tabáraka-smuk, wa ta'ála Džadduk, wa La Iláha Ghajruk. A' udhu bi-l-láhi mina-š-šajtáni-r-radžím. Bismi-l-láhi-r-rahmáni-r-rahím."
Znamená to: "Budiž slaven, Bože měj a Tobě budiž všechna chvála a budiž požehnáno Tvé jméno a Tvá velikost je vznešená a není Boha mimo Tebe. Utíkám se k Bohu před ďáblem prokletým. Ve jménu Boha milosrdného, slitovného."
Část 3.
Potom potichu nebo nahlas recituje súru Otevírající Korán (al Fátiha), po ní úryvek z Koránu (súra Otevírající a příklady krátkých súr a veršů jsou uvedeny dále na konci této kapitoly.
Část 4.
Protom pronáší slova: "Alláhu Akbar" (Bůh je ze všech největší), klaní se do pravého úhlu, dlaně pokládá na kolena a tiše říká:
"Subhána Rabbija-l-'Azím"
("Budiž chvála mému velikému pánu", opakuje se třikrát). Tomu se říká ruku'. Po tomto postoji věřící zaujímá polohu vestoje s těmito slovy:
"Sami' a-l-áhu Liman Hamidah; Rabbaná Laka-l-Hamd" (Nechť vyslyší Bůh toho, kdo ho chválí, Pane náš, budiž Ti chvála.) Ruce jsou přitom připažené. Poloha ruku´
Část 5.
Věřící pak říká "Alláhu Akbar", a pokládá se na zem tak, že se dotýká země prsty na nohou, oběma koleny, oběma rukama a čelem. Je to poloha sedžda a doprovázejí ji tato slova:
"Subhána Rabbija-l-A'Lá "
("Budiž sláva Pánu Nejvyššímu, opakuje se třikrát")
Část 6.
Pak po slovech "Alláhu Akbar" následuje poloha džalsa, krátký odpočinek vsedě: vnější strana levého chodidla a prsty pravého chodidla stojí kolmo a dotýkají se země, ruce jsou položeny na kolenou.
poloha džalsa
Pak následuje druhé padnutí na tvář (sedžda); vykonává se stejně a se stejnými slovy jako první. Tím končí jeden díl modlitby (rak'at).
Část 7.
Po prvním dílu se modlící zvedá a říká "Alláhu Akabar", přechází přitom do polohy vestoje, aby mohl začít s druhým dílem modlitby a recituje Fátihu (Otevírající súru), po ní následuje úryvek z Koránu jako v prvním dílu modlitby.
Část 8.
Po druhém úklonu a dvou padnutích na tvář, která jsou stejná jako v prvním dílu, si sedá do polohy džalsa a recituje tašahhud s jeho dvěma částmi (pojednáme o tom později).
Část 9.
Nakonec otáčí tvář doprava a pronáší tato slova: "Assalámu 'Alajkum wa rahmatu-l-Láh" (Mír budiž s tebou a milost Boží). Pak otáčí tvář doleva a pronáší totéž.
Tak se provádí kterákoliv modlitba skládající se ze dvou dílů (raka'tů), ať už jde o povinnou nebo nepovinnou modlitbu. Jakmile se naučíte tuto modlitbu správně provádět, zjistíte, že všechny ostatní modlitby jsou velmi jednoduché. Měli bychom ještě zdůraznit, že každý pohyb a každé slovo má v islámské modlitbě velký význam a symbolizuje velmi hluboký smysl.