Tato slavnost Nového roku, která se slaví v září - říjnu, je jedním z nejvyšších židovských svátků, při němž se v lidové ceremonii symbolicky ruší hříchy.
Historie roš hašana. Nový rok, 1. a 2. tišri, je spojen s několika významnými událostmi, které určují jeho ráz. Ač to Tóra nikde výslovně neuvádí, tradice uvádí první tišri jako datum stvoření člověka, což můžeme chápat jako vrchol sedmidenního tvůrčího procesu. Proto je roš hašana dobou výročního účtování všeho stvořeného, dnem soudu. Tento den se, o mnoho set let později, narodil praotec Abrahám. I jeho vnuk Jákob se narodil na roš hašana. Nový rok byl dnem, kdy byly v průběhu dějin vyslyšeny do té doby bezdětné ženy, Sára, Ráchel a Chána. Ráchelin prvorozený syn Josef, uvězněný v egyptském žaláři byl právě prvního tišri osvobozen a předstoupil před faraóna. Na roš hašana se vymanili Židé z otrocké práce v Egyptě, což byl první krok k celkovému osvobození. (Od roš hašana do pesachu proběhlo deset egyptských ran.) Po zničení prvního chrámu, když se s Ezrou Písařem vrátila z Babylónie část exulantů zpět do Izraele, došlo na roš hašana na chrámové hoře k velkému shromáždění lidí, kteří zahájili stavbu nového chrámu.
Dva dny. Z důvodů nejistoty určení Nového měsíce, který je v tomto případě zároveň i Novým rokem, je roš hašana jediným biblickým svátkem, který i v Izraeli trvá dva dny. Když Hilel II. zaváděl pevný kalendář, stanovil pravidla tak, aby 1. tišri nikdy nepřipadl na neděli, středu a pátek. Tím zabráníme kolizi svátku hošana raba s šabatem a zároveň jom kipur nikdy nepřipadne na pátek či neděli, čímž se vyvarujeme mnoha problémů, (viz dále)
Den soudu. Takto nazývá svátek roš hašana rabínská tradice. Podle ní jsou tento den otevřeny tři knihy - osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do knihy života, velcí hříšníci do knihy smrti a všichni ostatní do knihy „prostředních", kde mají až do Jom kipur možnost napravit se a zvrátit osud.
Protože je Nový rok vážným dnem soudu, nezpíváme jako na jiné svátky vybrané žalmy, kterým říkáme halel. Přes den je zvykem studovat Toru, ani odpolední spánek po svátečním obědě není vítán. Vidíme tedy velký rozdíl mezi vážností židovského Nového roku a nevázaností jeho občanského protějšku, který mnozí začínají v alkoholovém opojení a končí kocovinou po
silvestrovské noci.
Král. Kromě „roční výroční zprávy", kterou předkládáme s ostatními stvořeními, máme na roš hašana ještě jeden důležitý úkol. Předepsaným způsobem symbolicky korunujeme Stvořitele za Krále světa. Zde je potřeba se zmínit o významném rozdílu mezi vládcem a králem v chápání židovské tradice. Vládcem může být jakýkoli politik, který se dostal k moci - často mu jde pouze o osobní prospěch a jeho nejvyšším cílem je udržet se u moci co nejdéle. Naproti tomu král v pojetí židovské tradice je osoba, kterou zhruba můžeme opsat českým slovem státník. Král je tedy chápán jako spravedlivý a moudrý správce země, který nestraně a s nadhledem pracuje pro blaho všech svých poddaných.
V průběhu celého roku používáme v modlitbách slovo ,Bůh", ve dnech od roš hašana do jom kipur, hovoříme o Bohu vždy jako o Králi. To neznamená, že jindy není Bůh všemocným králem. Pouze chceme zdůraznit, že v období mezi roš hašana a jom kipur je třeba pamatovat na nestrannost a spravedlnost Královského soudu.
Příběh. Pro ilustraci výše uvedeného bych rád uvedl příklad, který se skutečně stal: V jednom městě v Izraeli byl velice přísný, ale spravedlivý policista. Nikoho se nebál, přesně se držel předpisů, nad nikým nepřimhouřil oči. Nejednou pokutoval i své nadřízené. Tento policista měl syna, který toužil stát se armádním pilotem, k čemuž je zapotřebí nejenom vynikajícího vysvědčení, ale i čistý trestní rejstřík. V den maturitních oslav usedl syn přísného policisty s kamarády do auta a jeli na pláž oslavit „dospělost". Slavili dlouho do noci a radost jim stoupla do hlavy. Vzali spreje a pomalovali několik zdí. Kde se vzal, tu se vzal, zdálky je zahlédl otec-policista. Hned k nim pospíchal, zadržel oslavence a odvedl je na stanici, kde s nimi chystal sepsat protokol o narušení nočního pořádku o způsobené škodě. Když si chlapce znovu prohlédl, uviděl zcela v rohu smutně se krčícího syna. Hlavou mu prolétl chlapcův sen. Se zápisem v rejstříku nemá chlapec šanci stát se armádním pilotem. Jak měl situaci řešit? Jako otec nebo jako nezaujatý policista? Měl dát chlapci pár pohlavků a domluvit mu nebo měl sepsat formální protokol. Jak ale k tomu přijdou ostatní, když se svým synem naloží jinak?
V podobné situaci je i Soudce světa. Po celý rok převládá aspekt Otce, vždyť na mnoha místech nazývá Izrael svým „synem", svým národem. Na roš hašana je ovšem vše jinak. V den soudu se Bůh staví do role spravedlivého, ale přísného krále.
Šofar. Již jsme se zmínili o beraním rohu, kterému říkáme šofar. Troubení na šofar je hlavním příkazem Dne soudu. Tradice vyjmenovává deset důvodů, proč se má na roš hašana na šofar troubit:
• Tento den korunujeme Boha za krále světa. Na korunovacích bývá zvykem slavnostně troubit.
• Dny mezi roš hašana a jom kipur nazýváme Deset dní pokání - šofar má napomoci otevřít duše hříšníků a obrátit je směrem k Stvořiteli.
• K pokání má napomoci i připomenutí Daru Tory na hoře Sinaj, při kterém rovněž zněl zvuk šofaru.
• Samotný zvuk šofaru bývá často tak pronikavý, že v hříšníkovi probudí myšlenky na nápravu.
• V dlouhé historii židovského národa často proroci varovali národ před odklonem z přímé cesty a slova proroků se přirovnávají k zvuku šofaru.
• Troubením si připomínáme proroctví o Dni závěrečného soudu, který bude dnem šofaru a troubení".
• Připomenout si vítězný ryk nepřátel bořících chrám a modlit se za obnovu svatyně.
• Upevnit víru v návrat z exilu, o kterém je psáno: „A bude ten den a rozezní se velký šofar..."
• Připomenout si oživení mrtvých, kteří dle proroctví „uslyší hlas šofaru"
• A asi nejznámější: připomenout si poslední Abrahámovu zkoušku obětování syna Izáka, místo kterého byl nakonec obětován beran, který se zachytil rohy ve křoví.
Zvuky šofaru. Tóra nám předepisuje vyslechnout na roš hašana tři zvuky, které nazývá trua. Učenci se přeli, jak vlastně zní takové troubení a nemohli se shodnout. Jedni tvrdili, že má jít o zvuk připomínající vzdychy utrápeného člověka, jiní byli názoru, že trua má odpovídat štkavému pláči. Jistotou bylo, že trua má mít předehru a dohru dlouhým tónem, kterému říkáme tkia. Abychom splnili důležitý novoroční příkaz, troubíme oběma způsoby (vzdychy, pláč) a ještě je navíc kombinujeme. Celkem tedy rozlišujeme čtyři typy zvuků:
tkia = dlouhý tón (předehra a dohra)
trua = štkaní......
švarím = vzdechy
a kombinaci švarim-trua:
Tyto série deseti zvuků třikrát opakujeme, čímž získáme 30 zvuků. V synagogách troubíme na roš hašana dvakrát, čímž zvýšíme počet zvuků na 60, což ještě podle staré tradice doplníme o další zvuky na celkový počet 100 odtroubených zvuků včetně ukončení dlouhým tónem tkia.
Výklad zvuků šofaru. Výše uvedený spor učenců o charakter předepsaného zvuku nebyl malicherný. Rabíni se snažili rozhodnout, co člověka lépe přiměje k tšuva. Rozum nebo cit? Ve svém okolí si můžete všimnout, že muž a žena různě prožívají vypjaté situace. Muži často vše ochlazují a „filtrují" rozumem, nedají znát své city a maximálně si v nouzi povzdechnou. Naproti tomu ženy jsou mnohem citlivější a jejich emoce upřímnější. Žena se často i na veřejnosti rozpláče. Mužský a ženský přístup je symbolizován zvuky švarim a trua. Někdy jsou ovšem zapotřebí i švarim i trua. Tak se můžeme dopracovat až do stavu úplné otevřenosti, úplného pokání, který představuje dlouhý táhlý tón - závěrečná tkia.
Tašlich. Tašlich představuje jeden z nejpodivnějších židovských zvyků, jehož vznik datujeme do raného středověku. Mnozí velcí učenci dokonce tento zvyk v minulosti zavrhovali. Dnes je ale pevně zakotven a praktikován. Tašlich spočívá ve shromáždění se u vod řeky, rybníka nebo moře, do kterých symbolicky odhazujeme své hříchy /tašlich = odhodíš/. Jako vysvětlení tohoto zvyku můžeme uvést pevnou víru v odpuštění hříchů, které proroctví popisuje jako jejich utopení v moři. Jsou však i jiné názory, proč chodíme na ros hašana k vodě. Někteří například uvádějí fakt, že v minulosti bývali židovští králové korunováni u vody (a roš hašana je přeci den korunovace). Jiní poukazují na pokoru, kterou voda představuje svým stálým směřováním dolů, k zemi. Další za důležitou chápou přítomnost ryb, které jsou symbolem úspěšného nového roku (jak bude dále uvedeno).
Simanim. Simanim /symboly/ jsou tradičně spojeny s novoroční hostinou. Při první večeři na Nový rok se kromě slavnostních chodů na stole objeví i některé další pokrmy. Jsou dva typy symbolů. Jedny jsou založeny na skutečnosti, že hebrejské jméno daného pokrmu je nápadně podobné našemu přání, jako například mrkev Igezerl připomíná přání osvobozujícího výnosu v Den soudu /výnos = gezeral. Jindy samotný pokrm v sobě ukrývá naši prosbu: nejznámějším takovým symbolem je jablko namočené do medu na znamení sladkého nového roku. Další známý symbol - rybí hlava - má hned dva významy: chceme být pro příští rok „hlavou" a ne „ocasem" a zároveň se chceme rozmnožit jako ryby ve vodě.
V synagoze. Na roš hašana jsou synagogy po celém světě plné. Všechna místa jsou rezervovaná a obsazená. To proto, že na Nový rok (a na jom kipur) chodí do synagog i ti, kteří tak v průběhu celého roku nečiní. Pro lepší orientaci bychom rádi uvedli, že kromě modliteb v synagogách také předčítáme ze svitků Tory. A na roš hašana hned po dočtení příslušné pasáže Tory následuje troubení na šofar. Po dotroubení se modlíme tzv. přídavnou modlitbu musaf, která na Nový rok obsahuje zmínky o Boží vládě nad světem (malchujot), připomínku událostí 1. tíšri (zichronot) a zmínky o symbolice šofaru (šofaroť)