Říp (455,2 m) je zdaleka viditelný vrch 4 km jižně od Roudnice nad Labem. Vrchol Řípu s románskou rotundou sv. Jiří vystupuje cca 200 m nad okolní plochou krajinu. Říp je památné místo české mytologie a historie. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Název hory je však mnohem starší a pravděpodobně pochází ze starogermánského *rīp-pahorek.
Typický zvonovitý tvar Řípu má zvláštní stavbu. Temeno a boky hory (střední část) tvoří pevný sloup třetihorního čediče, vlastně průnikový komín původní sopky, kdežto úpatí obklopuje čtvrtohorní obruba z volně nakupených čedičových balvanů, úlomků, drti a z navátých, převážně křemenných písků a vápnité spraše. Jak bylo ověřeno vrtem, mocnost obruby na úpatí hory přesahuje sedmnáct metrů. Podobnou stavbu má značná část bývalých sopek Českého středohoří.
Svým tvarem je Říp stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy s delší osou ve směru S-J dlouhou 850 m a kratší osou 500 m. Jde o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, který se tyčil do výšky více než 1 km nad úroveň dnešního vrcholu. Říp je dnes již značně snížen zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí.
Zdejší sodaliticko nefelínický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu.
Na úpatí Řípu vyvěrají tři prameny, z nichž ten východní je odjakživa považován za léčivý.
Nápadná vyvýšenina poutala pozornost lidí od nejstarších časů a v rovinaté krajině byla důležitým orientačním bodem. Jméno je indoevropské a jeho původ tak sahá až do doby bronzové. Znamená prostě Hora. Vychází z keltského „rib“ tzv. „žebro“ tj. žebro země. Slovo Říp je identické se starým nordickým rip - skála, hora. Veršovaný německý překlad Dalimilovy kroniky ze 14. století mluví o Rieff.
Legenda, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, pokládá právě horu Říp (Rip) a její okolí za místo, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se odehrálo rituální „vzetí do vlastnictví“ okolní země, vrcholící jejím novým pojmenováním po vůdci těchto Slovanů, Čechovi (latinsky Boemus). V časně slovanské době však bylo území Řípu neosídleno, patrně pro nedostatek vody. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení.
Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi (1,5 km JV). Nejznámější zpracování pověsti vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Nejnovější zpracování je od Petra Piťhy v knize Paměť a naděje.
Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Je připomínána od roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. stávající kostelík opravit a rozšířit. Kostel, jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem; od poloviny 19. století byl Říp nejednou dějištěm táborů lidu a národních manifestací. Současná podoba rotundy je výsledkem puristické přestavby v 70. letech 19. století. Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem sv. Jiří (24. dubna), související zábavní a kulturní program o následujícím víkendu.
Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu Říp!“
Magnetická měření v oblasti Řípu
Pupek našeho světa
„Říp je erbovním znamením české země, české tradice. Ale nepatřil jen nám, ale byl také duchovním středem země pravděpodobně i pro Kelty a další etnika,“ upozorňuje Václav Vokolek v knize Neznámé Čechy. „Říp je pro Čechy skutečným omfalem, kosmickým středem, pupkem našeho světa, ale také útočištěm a ochrannou horou.“
Přestože archeologických nálezů z Řípu moc není, víme, že tam bylo obětiště dávno před Slovany. V 19. století bylo u tamní rotundy nalezeno velké žároviště s kostmi jelenů, skotu, ovcí a jiných zvířat. Kopec ale nebyl osídlen, protože je bez vodních zdrojů. Praotec Čech našel podle pověsti po příchodu na kopci obětiště a na něm obětovali příchozí Slované i svým „bůžkům“ – zvaným dědkové.
V Podřipsku podle nejnovějších archeologických poznatků existovala více či méně rozsáhlá sídliště, obytného, pohřebního i rituálního charakteru již od mladší doby kamenné až po středověk, jde například o Ledčice, Straškov (neolitický rondel), Ctiněves a mohyly v Beřkovickém lese nebo v Kostomlatech.
V roce 999 prý byl na vrcholu postaven dřevěný křesťanský kostelík. Později – roku 1126 zde nechal kníže Soběslav vybudovat románskou rotundu, která byla nejprve zasvěcena světci Vojtěchovi, teprve později v 16. století drakobijci Jiřímu. Protože křesťané pravidelně překrývali svými stavbami původní pohanské obětiště, můžeme předpokládat, že tomu tak bylo i zde. Rotundu obnovil Soběslav I. na věčnou paměť vítězné bitvy proti římskému císaři Lotharovi u Chlumce u Ústí nad Labem. Předpokládá se, že původní stavba byla bez věže a je možno ji datovat k roku 1039, kdy bylo přeneseno tělo sv. Vojtěcha do Prahy a právě tomuto patronu země české byla tato kaple zasvěcena. Její vývoj nebyl jednoduchý, například v roce 1608 byla jako úplně zpustlá opravována. A žili zde poustevníci. Poustevna přistavená k rotundě existovala ještě počátkem 19. století a poustevníci na Řípu pobývali již v 17. století.
Svatá hora
Někteří historikové se domnívají, že naši předkové vnímali Říp jako svatou horu, na níž se nalézá sloup podpírající nebe. V období sporů mezi katolíky a křesťany se válčilo symbolicky i o Říp: nacházel se totiž na protestantském území a prý poblíž na kopci Sovice jednou kázal sám „kacíř“ Jan Hus. Říp se v 19. století stal i symbolem národního probuzení a ovšemže jeden ze zakládajících kamenů Národního divadla pochází odtud. Od této doby je kopec zalesněn – místní šlechtici prý tak chtěli demonstrujícím výletníkům zkazit výhled na českou krajinu. Říp je dodnes poutním místem – poutěmi je oslavován sv. Jiří.
Říp v lávovém poli
Mimochodem čedičová hora Říp se zrodila z ohně a žáru – bylo to v třetihorách, kdy klidná česká krajina soptila a hořela na ní obrovská lávová jezera. Český masiv, jehož je Říp součástí, vznikl asi před 67 miliony let a jeho vysychání trvalo 27 milionů let. I později to tu pěkně soptilo a výsledkem je dnešní poklidná krajina Českého středohoří. Již před poslední dobou ledovou žili kolem Řípu běžně lidé. Po posledním ustoupení ledovce už zde bylo hej: začala zemědělská éra a od té doby lidé české středohoří neopustili.
Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Zdejší čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie - na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Na úpatí Řípu vyvěrají tři prameny, z nichž ten východní je odjakživa považován za léčivý.
V časně slovanské době nebylo území Řípu osídleno. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení. Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi. Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu Říp!“
Psychotronikův pohled
A co znamená výrazná hora s posvátným a magickým významem z hlediska geomantického, z hlediska leylines a energetického působení? Problematikou se u nás dlouhodobě zabývá psychotronik Pavel Kozák. Ten pokládá Říp za centrální bod šestice „ochranných hor“ : Ještědu, Sněžky, Kletě, Jezerní hory, Přimdy a Hradišťan. Pavel Kozák u parkoviště na Řípu vnímal astrální bytost – trola. Energetický bod a průsečík linií je podle něj skryt ve zvonici rotundy. „Řipská svatyně, mající energetické vertikály do Vesmíru i středu Země, byla využívána již v dobách předkeltských a je možné, že tehdy měla hora věhlas sahající velmi daleko a k mnohým národům. Až později byl setřen, když byl Říp osvojen Čechy a posléze christianizován.“ Z hlediska ley lines Kozák tvrdí, že výrazná je tato energetická linie mezi Řípem a Vladařem, dále Kouřimí.
Kozák pokládá Říp za energeticky silnou horu, na úrovni Blaníku. Je zdrojem spirálovité energie, která směřuje na jihozápad. Pravotočivá energetická spirála směřuje podle badatele přes Levý Hradec, Prahu, Louny, Ještěd, Prachovské skály, Blaník do Kladrub. „Energie proudí z Řípu spirálou; její rychlost se zvětšuje geometrickou řadou. Vnáší tedy do systému dynamiku, která jej velmi posiluje. Zde je myslím největší energetický potenciál Čech, který je činí tak pozoruhodnými a obdivovanými (někdy potají) zvenku. Toto „zařízení“ funguje samo ze sebe a není nutno, aby bylo aktivováno. Stejný účinek se dostavuje v navažské rezervaci a ovšem v Irsku. Touto silou mohou malé země odolávat tlaku silných sousedů a podlehnou-li, je to jen dočasně. Jejich samostatnost je vždy reálným způsobem udržena.“
Záhadné spojitosti
Záhadolog Libor Čermák upozorňuje, že asi 21 kilometrů od Řípu se nalézá menhir Kamenný pastýř. Pokud od něj budete sledovat východ slunce o keltském svátku beltinu, uvidíte ho vycházet přímo za Řípem. Čermák si povšiml, že také Říp, Klobuky a Budeč, místo spojované s knížetem Václavem, ale obývané již v době bronzové, tvoří společně rovnostranný trojúhelník. „Pokud se na mapu podíváme podrobněji, zjistíme, že tento trojúhelník je vlastně pouze jen součástí větší šesticípé hvězdy se středem v oné tajuplné a pověstmi opředené hoře Říp.“ Mýtický Říp není jedinou horou, kolem které se dá opsat šesti nebo i osmicípá hvězda, upozorňuje záhadolog. V české krajině se však nenalézají pouze hvězdy, ale i další obrazce. A vůbec nejúžasnější je zjištění, že mnohé z těchto obrazců na sebe navíc navazuje a k tomu třeba ještě kopíruje nějaké archeoastronomické zvláštnosti, jako třeba východ slunce u klobuckého menhiru, říká L. Čermák.