Re, (v překladu prostě Slunce, v jiných jazycích obvykle přepisováno jako Ra) je nejvyšším ze staroegyptských bohů. Řídil plynutí dnů, měsíců, ročních období. Je objektem synkretismu- Amenre, Atum-Re. Někdy je také považován za stvořitele. Jeho ohnivé oko je nejen vševědoucí, ale může také vysílat různá poselství. V podstatě vede Ra skutečně jednotvárný život - den co den putuje ve své velké sluneční bárce přes nebeský oceán. Nejen egyptští bohové, ale i králové usilovali o to, aby se po smrti mohli v Reově bárce plavit, i kdyby to mělo být jen v úloze písaře nebo veslaře. Ra byl u faraonů tak oblíbený, že se stalo pravidlem budovat mu svatyně nejen v jeho hlavním kultovním městě Iunu. Faraoni sami se prohlašovali za syny boha Rea, což zavedl faraon Radžedef ze čtvrté dynastie. Titul měl podobu "sa Re" neboli syn Rea.
V době Nové říše byl spojen s bohem Amonem a nazýván Amon-Rea nebo Amenre.
V dávném Egyptě měli čas rozdělený na dvanáct hodin dne a dvanáct hodin noci, kde určité časové úseky představovaly úseky Reovy pouti. Toto uspořádání se neměnilo ani když byly dny prodlužovány nebo naopak zkracovány vlivem přechodu na zimní nebo letní čas. Úseky se jednoduše zkracovaly nebo prodlužovaly dle potřeby.
Reova denní pouť se někdy popisovala jako pouť tělem bohyně Nut, bohyně nebe, která ho za soumraku pohlcuje a ráno, když se rozednívá, červená barva úsvitu je krev, kterou Nut prolévá při opětovném porodu Rea. Někdy se také uvádí, že putoval tělem obrovského hada, který má ocas v tlamě. Tato představa zřejmě reprezentovala ranou představu nekonečnosti vesmíru.
Přes den Re putoval bárkou zvanou "mandžet".
V noci Re plul na bárce, která se nazývala "mesketet", jinak se jí také říká "člun milionů". Jako doprovod s ním jeli "požehnaní mrtví" - zesnulí panovníci, Reovo potomstvo a méně důležití bohové. Jeho plavba podsvětím se popisuje v knize Amduat, průvodci podsvětím, Knize bran a Knize jeskyní. Podle knihy Amduat bylo Reovým prvním úkolem v podsvětí rozdělit moc bohům. Podle Knihy bran dohlížel na ničení nepřátel - udržoval rovnováhu a Kniha jeskyní nabízí vysvětlení, že si podmanil tři hady. Všechny knihy však obsahují podmanění Apopa, velkého hada, který ztělesňoval všechny síly zla a chaosu, a splynutí Rea s Usirem.
Podmanění Apopa bylo nejdůležitější částí Reovy cesty. Jinak by už slunce nevyšlo. Re s ním bojoval v podobě divoké kočky a někdy se uvádí, že mu pomáhal mazaný bůh Sutech. Apop však nikdy nesměl být zničen, protože by se tím narušila rovnováha mezi dobrem a zlem a vše by se navrátilo do Chaosu, ze kterého vzešel všechen život.
Spojení Rea s Usirem, "Re v Usirovi a Usir v Reovi", bylo také důležitou součástí cesty Rea Duatem. Vzájemně si doplnili životní sílu. To pro Egypťany mělo zvláštní význam - potvrzovalo to schopnost Rea a také jeho potomků - faraonů znovu povstat. Mohlo to také souviset s tím, že v té době proti sobě stály kulty Rea a Usira.
Starověcí Egypťané měli dobrý důvod pro to, aby považovali slunce za důležitý zdroj síly; úspěšná sklizeň byla totiž přímo závislá právě na slunci a také na každoroční nilské záplavě. Bůh slunce Re byl nejvýznamnějším bohem slunce.
Kultovním centrem boha Rea byla Héliopole (starověkými Egypťany nazývaná lunu, nyní předměstí Káhiry), kde úřadovalo velmi mocné kněžstvo. Od vlády krále 4. dynastie Radžedefa (přibližně 2566-2558 př.n.l.) bylo zavedeno další z faraonových pěti jmen, a to přídomek "Syn Reův", který zdůrazňoval královu totožnost s bohem.
Nejdůležitějším bodem Reova kultu byl obelisk nebo kámen benben (odvozeno od slovesa weben - rozednívat se). V mýtu Zkáza lidstva je Re popisován s kostmi, tělem a vlasy starce, ale jeho božství je zřejmé, protože kosti má stříbrné, tělo zlaté a vlasy z lapisu lazuli (v Egyptě byl považován za velmi hodnotný, protože se dovážel až z Badachšánu v severovýchodním Afghánistánu).
Tento popis zřejmě odpovídá kultovní soše, která byla byl nalezena v nau, neboli schránce no v každém chrámu, a v níž byla umístěna samotná božská podstata. V mýtu se také uvádí, že Re stvořil sebe v prvotních vodách Nun.
Bůh slunce Re býval často znázorňován jako člověk s beraní nebo sokolí hlavou zdobenou slunečním kotoučem. Egypťané věřili, že během dvanácti hodin denního světla cestoval po obloze ve sluneční bárce a v noci putoval říší podsvětí. V jiné ve mýtu o jeho nočním putování ho údajně spolkla Nut, bohyně oblohy, a Re potom cestoval po jejím těle, a byl každé ráno znovuzrozen.
V Knize mrtvých je hodinu po hodině popsána cesta, kterou musí Re urazit během dvanácti nočních hodin takto:
-
První hodina - hodina přeplutí. Reova bárka vjíždí pod obzor.
-
Druhá hodina - Bůh Re se očišťuje a přestupuje na jinou bárku.
-
Třetí hodina - Bůh Re je přivítán v Usirově říši
-
Čtvrtá hodina - Bůh Re se nachází na nepřátelském území Sokara, boha memfidských pohřebišť se sokolí hlavou (ztotožňován s Usirem)
-
Pátá hodina - Stejná krajina, Reova bárka se mění v hada, aby mohla snáze klouzat po písku. Vládne zde absolutní tma, ale bůh Re odsud vyjde oživen.
-
Šestá hodina - Bárka se konečně dostává na řeku po které přepluje kraj, kde odpočívá Usir. Začíná skutečná cesta Rea k životu.
-
Sedmá hodina - jde o nejnebezpečnější hodinu celé cesty. Vládne zde krvežíznivý had Apop. Re se vyhne jeho nástrahám, ale voda, po které se jeho bárka plaví, zmizí. Díky pomoci bohyně Eset se Re dostane z tohoto nebezpečí.
-
Osmá hodina - Bůh Re přeplouvá kraj, v němž žije celé lidstvo. Obyvatelé této krajiny se obracejí za Sluncem, které dlouho neviděli.
-
Devátá hodina - v této hodině Reovu bárku opouštějí tajemní veslaři a vracejí se domů do duatu - podzemního světa. Bůh slunce Re už nebude jejich služby potřebovat.
-
Desátá hodina - začíná Reova proměna - objevuje se skarab, symbol znovuzrození.
-
Jedenáctá hodina - oči se otevírají pravdě, všichni nepřátelé byli poraženi a vlečné lano bárky se mění zpět v hada.
-
Dvanáctá hodina - Reova proměna je dovršena, jeho tělo se znovu zrodí v nebeském světě v definitivní podobě skaraba Cheprera. Re se usazuje na své nové bárce a tiskne se k prsu Nut (bohyně Nebe). Re tak může začít nový životní cyklus.
Bůh slunce byl všudypřítomný a velmi mocný. Díky procesu slučování byl Re spojen s dalšími božstvy, například Amonem – (Amon-Re) a Horem – (Re-Harachtej). Re mohl být ztotožněn také s jinými bohy; jeden z textů na zdech hrobek v Údolí králů v době Nové říše se nazývá "Litanie Rea" a Re zde plní stejnou úlohu jako Usir, bůh mrtvých.