rakusu
jap.; čtyřúhelníkový kus látky sestavený z malých záplat, který se nosí na krku upevněný na stuze. Symbolizuje záplatovaný oděv Buddhy Šákjamuniho a jeho žáků a nosí ho mniši a laici v mahájánové buddhismu. Rakusu dostává adept při přijímání džukai, uvádění do buddhismu, při němž skládá buddhistické sliby (džúdžúkai).
Ratnasambhava
sa., dosl.: "Zrozený v klenotu"; jeden z pěti transcendentních buddhů; k němu jsou přiřazeni pozemský buddha Kášjapa a transcendentní bódhisattva Ratnapáni. Ratnasambhava bývá většinou zobrazován, jak jede na koni či na lvu a ruce drží v posuňku vyplnění přání (varadamudrá).
ri-bi
jap., dosl.: "pravda, princip (ri) / tajemno (bi)"; výraz hojně se vyskytující v zenové literatuře, který znamená druh "kosmického principu". Ri (čín. li) zde míní absolutní pravdu, prázdnotu (jap. kú, čín. kchung, sa. šúnjatá), takovost (tathatá) veškerenstva, jež je zakoušena v hlubším osvícení. Tato absolutní pravda působí a projevuje se v nekonečně rozmanitých způsobech spontánně a bez překážky ve světě jevů, a to v souladu s vezdejšími okolnostmi. Toto spontánní, bezbariérové působení "ri" se nazývá "bi". V mnohých kontextech znamená ri-bi též vztah "subjekt-objekt".
Ricu šú
jap., dosl.: "Škola disciplíny", "Vinajová škola"; škola jap. buddhismu, jež vznikla z původní čínské podoby tohoto směru (škola Lü-cung). Do Japonska ji přinesl v roce 754 čín. mnich Ťien-čen (Gandžin). Tato škola zdůrazňuje důležitost vnějškového dodržování vinajových pravidel pro buddhistickou praxi. Zvláštní důraz klade na přesné provedení obřadu zasvěcení. Škola Ricu existuje dodnes, nemá však větší význam, což se vysvětluje silnou tradicí neformální disciplíny v ostatních buddhistických směrech. Ty přičítají samotným pravidlům menší váhu než smyslu učení, jenž je jejich základem. Dalším faktorem pro malé rozšíření školy Ricu byl vznik čistě mahájánské podoby zasvěcení ve škole Tendai.
Císař Šómu (724-748), jenž se zasloužil o rozšíření buddhismu v Japonsku, chtěl z Číny pozvat vhodného učitele, který by japonským mnichům a mniškám poskytl hlubokou znalost pravidel disciplíny. Po Ťien-čenově příjezdu do Japonska pro něho nechal vystavět klášter i se zasvěcovací síní. V tomto klášteře byl vysvěcen též mnich Saičó, později však tento hínajánský způsob zasvěcení prohlásil za neplatný a vypracoval čistě mahájánské a neformální "zasvěcení bódhisattvů" podle učení školy Tendai. Přes silné protesty vlastní školy byla tato forma mnišského zasvěcení uznána po jeho smrti císařským dekretem. Tento způsob zasvěcení se stal součástí i jiných škol, jako např. Zen a Džódo.
rinne
jap., dosl.: "kolo (rin) pohybující se do kruhu (e)"; "kolo života". Míněno je kolo pohybující se v koloběhu zrození a smrti (sansára) a v šesti sférách existence (gati).
Rjógakjó
jap.; viz Lankávatára sútra
Rjógonkjó
jap.; viz Šúrangama sútra
ró
jap., dosl.: "dvanáctý měsíc (lunárního kalendáře)"; ve staré Číně bylo obvyklé na konci roku přinášet obřadní oběť nazývanou čín. "la" (jap. ró). Buddhističtí mniši převzali toto slovo k označení skončení ankjo, letního období výcviku. Tak slovo nakonec získalo význam "počet let, které mnich strávil v klášteře", tzn. že se říkalo, že mnich má již tolik a tolik ró.
róba zen
jap., dosl.: "babička zen"; tak se označuje obzvlášť mírný způsob zenového cvičení, opak metody "kleští a kovářského kladiva" (kencui). Mírný způsob cvičení používá zenový mistr buď proto, že je pro jisté žáky přiměřenější než tvrdý způsob, nebo proto, že je mu, v souladu s jeho charakterem, zatěžko přistupovat ke svým žákům tak tvrdě, jak by snad bylo nutné.
V posledním případě zahrnuje výraz róba zen jistotu, i když pochopitelnou výtku mistrovi, který má "měkké srdce jako babička vůči svým vnoučatům". Konečně však také domnělá tvrdost metody kencui není nic jiného než výraz laskavého slitování, která dopomáhá zenovému žákovi k tomu, aby nalezl pravé štěstí a duševní klid (anšin).
róhacu
též róhači, jap., dosl.: "osmý (den) dvanáctého měsíce" (čín. la-pa); obzvláště v zenu slavný den, na nějž podle tradice Buddha Šákjamuni, sedě pohroužen pod stromem bódhi (zazen), zakusil při pohledu na jitřenku dokonalé osvícení. Znak pro "ró" označuje přesně vzato 12. měsíc asijského lunárního kalendáře; v dnešním Japonsku se róhacu slaví podle našeho kalendáře 8. prosince, který se však nekryje s 8. dnem 12. měsíce lunárního kalendáře.
róhacu seššin
jap.; seššin, který se koná v zenových klášterech na památku Buddhova osvícení ráno 8. prosince (róhacu). Tento seššin všeobecně trvá od 1. do rána 8. prosince; poslední noc, v níž se mnichové, na rozdíl od předcházejících nocí seššinu, neukládají k spánku, je "tecuja", což znamená tolik co "(sedění) po celou noc".
róhači
jap.; viz róhacu
rokudo
jap. pro "šest oblastí existence"; viz gati
Rokuso
jap. (čín. Liou-cu), dosl.: "Šestý patriarcha"; populární jméno pro Chuej-nenga (Enó), 6. patriarchu čchanu v Číně; viz též sošigata.
Rokuso Daiši
jap. pro Liou-cu-ta-š´
róši
jap. (čín. lao-š´), dosl.: "starý (vážený) mistr"; jap. označení pro zenového mistra. Tradiční cvičení v zenu se koná pod vedením róšiho, jímž může být také laik (muž nebo žena), tedy nemusí jím být nezbytně mnich. Úkolem róšiho je vést a inspirovat své žáky na cestě k osvícení (kenšó, satori), k němuž je samozřejmě předpokladem, že sám zažil hluboké osvícení (daigo tettei).
Za starých dob se titulu róši dalo jen těžko dosáhnout. Veřejnost (nikoli snad on sám) připisovala tento titul člověku, jenž realizoval Buddhovu dharmu vlastní bezprostřední zkušeností, tuto zkušenost uváděl v každodenní život (mudžódó no taigen) a byl způsobilý vést i jiné ke stejnému zážitku. K tomu byl potřebný přinejmenším čistý, vytrvalý charakter a zralá osobnost. K tomu, aby se někdo stal plně vyspělým róšim, bylo zapotřebí mnoha let výcviku pod vedením zenového mistra, k tomu hluboké osvícení a propůjčení "pečetě potvrzení" (inka šómei) svým učitelem, načež následovala další léta dozrávání prostřednictvím "dharmového boje" (hossen) s ostatními mistry. V dnešním Japonsku, v němž opravdoví mistři jsou velmi vzácní, jsou měřítka méně přísná. Opravdu na škodu autentické zenové tradici jsou zenoví mniši často toliko z úcty před jejich pozicí a jejich stářím oslovováni jako róši.
róšó no memmoku
jap., dosl.: "tvář novorozené dívky"; zenový výraz pro stav dětské nevinnosti, "první přirozenosti". Tento stav se v průběhu lidského života obecně velmi brzo vytrácí, člověk upadá v zaslepení. K překonání tohoto zaslepení je nutná zkušenost honrai no memmoku, stejně jako prohloubení zkušenosti osvícení a jejich realizování v denním životě (mudžódó no taigen). Jestliže člověk realizuje osvícení v takové míře, že "za sebou nenechává žádné stopy" (moššóseki), pak nalezl novou nevinnost, "druhou přirozenost", která je však nevinností na "vyšší úrovni" a od dětské nevinnosti se liší tím, že se již nemůže ztratit. V podstatě je s touto "druhou nevinností" odhalena prapůvodní přirozenost, jež je dána ještě před první přirozeností, avšak lidem je zprvu neznáma.