Nejstarší církevní architektura Pražského hradu v 9. a 10. století
Grantová agentura České republiky, reg. č. 404/97/1056, 1997-1999
Popis:
Z kostela Panny Marie, z písemných pramenů známého jako první hradní sakrální stavba z období vlády knížete Bořivoje (+ ±889), se zachovala pouze část severozápadního nároží a tzv. tumba. Z těchto nepřímých indicií můžeme usuzovat na longitudinální půdorys, tvar ani velikost východního závěru nelze určit, předpokládáme ale, na základě soudobých paralel, polokruhovou nebo podkovovitou apsidu. Celkové rozměry chrámu se asi příliš nelišily od mladší fáze kostela z 11. století. I z tohoto důvodu se domníváme, že tzv. tumba byla pod podlahou a jednalo se o hrobku, snad připravenou pro knížete Bořivoje. Základní chronologickou oporou pro datování starší fáze kostela jsou šperky manželky knížete Spytihněva I. (+ 915), která byla se svým životním druhem pohřbena (+ asi 918) v hrobce, druhotně zapuštěné do podlahy zmíněné tumby.
Druhý hradní kostel sv. Jiří, založený Vratislavem I. (+921), se ve svých nejstarších fázích dochoval jen v základovém zdivu. To i přes svou fragmentárnost naznačuje, pro naše území v té době mimořádné, trojlodní uspořádání kostelní stavby s nedochovaných východním zakončením. Boleslav II. (+ 999) obohatil stavbu o západní přístavbu, snad již v souvislosti s nově zřízeným klášterem. Sám byl na čestném místě, uprostřed hlavní lodi před presbytářem pohřben. Nově byla intrerpretován také vyzděný křížový útvar (porušený hrobem Boleslava II.), a to jako schránka na ostatky
Pevný bod v české archeologii a dějepisu umění vždy představovala rotunda sv. Víta. K zamyšlení by nás měl přimět fakt, že téměř žádný z elementů podstatných pro známou ideální rekonstrukci nelze ověřit, nebo lze ověřit, že neexistoval. Z doby Václavovy přetrvaly pouze dva fragmenty základového zdiva lodi; ještě předrománskou technikou je pak vystavěn vnitřní prstenec jižní apsidy, která byla zřízena pro světcovy ostatky. V 10. století byla rotunda poměrně jednoduchou stavbou se dvěma apsidami, v níž spočinuli nejméně dvě významné osobnosti (tzv. K1 a K2, snad kníže Boleslav I. s manželkou?). Během první poloviny 11. století pak došlo k řadě přestaveb, z nichž největší spojujeme se jménem biskupa Šebíře (1030/31-1067) a s přenesením ostatků sv. Vojtěch z Hnězdna do Prahy. Po roce 1060 se jižní apsida stala součástí jižní lodi románské basiliky a teprve v rámci modifikací jejího interiéru vzala za své.
Rozbor nálezové situace v kapli P. Marie/sv. Anny v Jiřském klášteře obohatil škálu hradních objektů o dřevěnou církevní stavbu (kapli) postavenou nad hrobem významného nebožtíka a až ve 12. století nahrazenou zděnou stavbou.
Poznámky:
V roce 1997 byl zahájen tříletý projekt „Nejstarší církevní architektura Pražského hradu v 9. a 10. století“. Hlavní motivací bylo znovu rozproudit diskusi o nejstarších církevních stavbách Pražského hradu, neboť již nebylo možné neřešit rozpory mezi často po celá desetiletí v literatuře zakonzervovanými názory a situací dochovanou in situ. Prvním krokem byla revize dokumentace a výsledků výzkumů kostela Panny Marie, baziliky sv. Jiří a kaple Panny Marie v klášteře sv. Jiří a rotundy sv. Víta. Tam, kde to bylo možné (kostel Panny Marie a rotunda sv. Víta), byla prováděna u zbytků terénní situace přímo v terénu. Ve všech případech byla vynaložena maximalní snaha o získání primární dokumentace výkopců a veškerých informací o jednotlivých výzkumech. Pokud se dochovaly neuspokojivě publikované nebo nezpracované nálezové celky (výzkum v okolí kostela Panny Marie, výzkum v bazilice sv. Jiří), byly zpracovány. Nově byly analýzám podrobeny vzorky malt ze všech uvedených staveb, antropologický materiál z pohřebiště u kostela P. Marie a osteologický materiál z výzkumu v klášteře sv. Jiří, v kapli Panny Marie v tomto klášteře a v okolí kostela P. Marie
Soubor nejstarší sakrální architektury Pražského hradu je pozoruhodným pramenem pro poznání nejstarší minulosti nejen této památky, ale i našeho státu. Jeho výzkum probíhá více než sto let a ani ukončený projekt není závěrečnou kapitolou tohoto procesu. Snad nové uspořádání dokumentace a faktů, z ní vyplývajících, poskytuje jasnější obraz počátků, jejího vzhledu a vývoje.