Morzinský palác
(Rumunské velvyslanectví, Nerudova ulice)
1713 - 1714, přestavba; stavebník Václav hrabě Morzin
Morzinský palác v Ostruhové (dnes Nerudově) ulici, fungující dnes jako rumunské velvyslanectví, vznikl přestavbou celkem čtyř výstavných renesančních měšťanských domů. Ty byly nejprve kolem roku 1670 sjednoceny majetkově a velmi záhy jistě i stavebně. Teprve v letech 1713-14 však byl palác, zjevně ovšem stále ještě čtyři samostatné objekty, sjednocen i architektonicky. Santiniho úloha se při této proměně podle všeho vskutku omezila pouze na sjednocení a zásadní přepracování fasád, neboť v interiéru budovy dnes žádné Santiniho zásahy nelze identifikovat. Je ovšem možné, že je mohly setřít pronikavé mladší následné úpravy, kterých palác v interiérech v průběhu 18., 19. a ještě 20. století prodělal zjevně celou řadu.
Nesnadnost daného úkolu spočívala nejenom ve faktu, že, obdobně jako protilehlý Kolowratský palác, se poměrně rozlehlé palácové průčelí obracelo do relativně úzké a navíc dosti strmé malostranské ulice, ale navíc v tom, že se zde uliční čára dosti výrazně nepravidelně zalamovala. Tento značný handicap odstranil Santini použitím plochého, byť důrazně působícího středního rizalitu, odděleného od bočních křídel konkávně projmutými pilastry, vytvářejícími v podstatě ostrou hranu. Samotné průčelí je pak řešeno pomocí dosti nenápadného a plochého dekoru, z něhož ovšem výrazně vystupuje mohutná korunní římsa a obdobně výrazné zvlněné římsy nadokenní. Tento rys nepochybně souvisí s faktem, že pozorovatel vnímá fasádu prakticky vždy z bočního pohledu a navíc více či méně výrazného podhledu, takže právě výrazně vystupující prvky se zde uplatňují s nečekanou pádností a expresivitou.
Střední rizalit, do něhož je, jako další Santiniho oblíbený motiv, de facto znovu vložen druhý užší střední rizalit, pak výrazně modeluje srostlice dvou portálů, okna a balkonu. Výrazně rámovaný vstup na tento balkon pak vrcholí mohutným morzinským znakem. Podobně jako obdobná skladba na fasádě paláce hrabat z Lissau, vznikl i zde tento celek z nutnosti respektovat neosově umístěný průjezd. Také zde tento zjevný handicap přetvořil Santini zcela svrchovaným způsobem v suverénně působící a mimořádně krásnou pyramidální kompozici, do níž byla, mimo originálně tvarovaného architektonického tvarosloví, zapojena i skvostná sochařská výzdoba Ferdinanda Borokofa. Kromě už zmíněného kamenného erbu stavebníka ji tvoří především dvojice virtuózně tesaných mohutných soch mouřenínů, ikonograficky se vázajících právě k Morzinově jménu a erbu, a dále neméně skvělé busty noci a dne, jimiž vrcholí nástavce obou portálů.
Kromě toho Brokofovými pracemi, tak trochu obdobně jako to činí fiály v gotické architektuře, vrcholí atika paláce. Nad bočními křídly to jsou alegorie čtyř ročních dob, o patro vyšší pavilonovitý nástavec středního rizalitu pak doplňuje dvojice mohutných váz. Také obrys paláce je tímto způsobem, velmi výrazně pročleněn, rozehrán a ozvláštněn.
Ačkoli se v přímé konkurenci výstavného Kolowratského může palác Morzinský možná na první pohled jevit jako méně zajímavý a krásný, podrobnější obhlídka nám jeho umělecké a architektonické kvality ukáže zcela jednoznačně a Santiniho genialita zde vystupuje snad ještě silněji než v případě druhého z jmenovaných paláců.