Orlické hory, malebný kout našeho pohraničí, zelené kopce protínají bystré říčky, kraj přímo stvořený pro toulání přírodou, pro cesty k lidem, kteří tu žijí a především k sám sobě. Naši pouť začneme v Deštné, která je spíše známá jako zimní středisko lyžování ale i tato obec má své poutní místo.
Interiér kostela Svaté Marie Magdalény v DeštnémNejdříve po příjezdu vás zaujme barokní kostel sv. Marie Magdaleny od proslulého stavitele J.B.Santiniho-Aichla, z roku 1716-26 ale poutní místo je na kopečku za Jiráskovou chatou, na kopečku zvaném Dříž a vzniklo na přelomu 18 a 19 století. Tehdy se na stromě u studánky objevil obrázek P.Marie, jako vděk za uzdravení. Studánka se stala oblíbenou, na místě pak byla za přispění poutníků a obyvatel postavena r.1809 dřevěná kaple.V ní byla umístěna socha Pany Marie Královny tzv. Deštěnské a nad ní původní obrázek. Později i přibyla křížová cesta. Po vysídlení německého obyvatelstva místo upadlo v zapomnění.
Až po roce 1989, za přispění peněžitých sbírek v Německu, byla zchátralá kaple přestavěna a to v letech 1994-95. Je to místo hodné rozjímání a také uvědomění si historie tohoto kraje. Je dobré si to připomenout, však také vojenská opevnění z druhé světové války, nám budou křižovat cestu. A tak naše poutní místa v tomto kraji by měla být tak trochu o smíření, míru a pokoje mezi lidmi.
Z Deštné od kostelíka je nejlépe se vydat po červené přes Jedlovou, kde překročíme říčku Bělou a na kopec ke kostelu Svatého Matouše, postaveného v letech 1737-41, který je bohužel ve velmi špatném stavu, a dále do Luisina údolí.
Kaple Navštívení Pany Marie v KunštátěOdtud bych vystoupala na hřbet Orlických hor na červenou tzv. Jiráskovu cestu a přes Kunštátskou kapli do Neratova. Ještě, barokní kruhová Kunštátská kaple Navštívení P.Marie ve výšce 1035m. Bohužel je bez zařízení.
Kostel Nanebevzteí Pany Marie v NeratověNeratov – bylo to významné poutní místo Orlických hor a Kladska.V minulých letech byl kostel zdevastován, bez střechy. Až o jeho záchranu začalo usilovat občanské sdružení Neratov a vzniká ojedinělý projekt. O kostelu nebudu více psát, podívejte se na jejich stránky na internetu. Když jsem je shlédla, chtělo se mi tleskat. Pouť je tu na svátek Nanebevzetí P.Marie.
Z Neratova se vydáme po červené nebo po žluté a červené podle chuti, přes Zemskou bránu do Klášterce nad Orlicí.
Zemská bránaZemská brána. Krásné místo, chráněná krajinná oblast, velmi se hodí k naší pouti. Zde se na území Čech z Polska průrvou přes horský hřbet prodírá divoká Orlice. Je zde postaven a nyní čerstvě obnoven přes řeku kamenný most, který byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1901-03. Po proudu řeky pak budeme sestupovat romantickým údolím po modré až do Klášterce a k přehradě Pastviny. Tak nádherné koupání v křištálové vodě už jsem dlouho nezažila.
Kostel v Klášterci nad OrlicíKostel v Klášterci stojí za zastavení z mnoha důvodů. Je to historicky zajímavý kout. Připomíná se již v r.1277, byl tu menší klášter, původním jménem Orlík (Orlitz). Vše zpustošeno v husitských válkách. Kostel obnoven r. 1452 a celá jeho historie je na netu. To místo je přímo vyšlapané staletími na Zemské stezce do Kladska. Kolik poutníků, obchodníků, poselstev a vojsk tudy procházelo. Dnes spíše zapomenuté a skromné, jen kostel vás svou mohutností upozorní na zašlou důležitost nebo slávu?
Letos jsem měla štěstí, dala jsem se před farou do řeči se šaramantní osmdesátnicí o květinách. Byla to sestra, která se stará o kostel a stala se mi průvodkyní opravdu zasvěcenou.Uvnitř kostela to na vás dýchne historií, klidem a láskou, s jakou je interiér opečováván. Tone přímo v záplavě květin. A tak jsem se dověděla nejen o jejím pohnutém životě, ale i o životě místní Aničky Tomanové (proklik nutno odrolovat na spodní část stránky), která byla od svých 4 let upoutána na lůžko. Měla vizionářské schopnosti, od jejích 36 let se jí objevovala stigmata. Přes své utrpení pomáhala lidem, kteří za ní chodili s prosbou o pomoc. Je pochována zde u kostela.
Kostel má ještě jednu zajímavost pro změnu historickou. Věřte nevěřte, na vítězném oblouku je letopočet 462. S tou dvojkou si nejsem tak jistá, ona stejně není důležitá, ale není tam tisícovka. Prý si s tím historici lámají hlavu, zapomenutá prý není. Tak starý ten kostel nebude, ale sestra je o tom hluboce přesvědčena, že už tu bylo křesťanství a… No záhadologové by se tu asi vyřádili.
Kostel v KamienczykuZ Klášterce půjdeme přes České Petrovičky na hraniční přechod pro pěší. Zaskočíme si přes hranici 1km do Polska, podívat se na pěkný dřevěný kostelík v Kamienczyku. Je zasvěcený Archandělu Gabrielovi z r.1710. Je jedním z několika dřevěných kostelíků v Sudetech.Vevnitř je překrásně malovaný, ale je to jen vidět okénkem, i tak to stojí zato.
Roubenka s veselou ozdobou na stromechVrátíme se zpátky na přechod, pokračujeme přes Petrovičky a Mladkov. Pokud zvolíte tuto trasu, bude hodně o zeleni. V Petrovičkách, malebné údolíčko s roubenkami, nad ním na silnici je celkem nenápadná předválečná kaple. Ale když jsem nakoukla dovnitř, moje výtvarné srdce zaplesalo, čistý, prostý interiér zdobí moderní barevné zařízení. Chtělo to odvahu, ale výsledek je neobyčejně krásný.
Městečko KrálíkyProjdeme Mladkovem a od nádraží stoupáme vzhůru, po červené až na poslední hřeben Orlických hor. Zde se nám doslova pletou bunkry pod nohama, však cesta je také jako vojenské muzeum. Tak u tvrze Bouda opustíme hřeben a půjdeme vstříc našemu cíli do Králík.
Hora Matky boží v KrálíkáchJe to milé městečko s upraveným náměstím a velmi vstřícnými lidmi. Již z dálky vidíme nad městem poutní areál Hora Matky Boží. Hlavní pout´je vždy v neděli okolo 15.8. Historii místa si najdete na internetu, to bych jenom opisovala. Z městečka vstupujete branou do aleje lemované kapličkami. Staré dláždění by jistě mohlo vyprávět. Jak stoupáte alejí vzhůru, začínají pěkné výhledy, třeba na Kralický Sněžník. Konečně areál, schody, vstupní brána. Opravuje se, tak vstupuji bočním vchodem, nejdříve do kostela. Venku se právě rozpršelo a já v klidu rozjímám.
Výhled na Králický SněžníkPřed dvěma měsíci jsem se vrátila za Španělska z pouti do Santiaga de Compostela a říkám si: „Vždyť i u nás je tolik krásných míst, stačí se rozhodnout a vydat se na cestu po svých tak, abys stačil vnímat krajinu kolem sebe, naslouchat jí, porozumět a zároveň porozumět lidem, kteří v ní žijí a tím také sám sobě. A vydat se na další cestu, ať už je skutečná nebo v tvém srdci.
Olga Jankovcová - 2008