Konvent cisterciáckého kláštera
1710 - 1740, novostavba; stavebník Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasích
Několik desítek kilometrů na sever od Plzně, metropole západních Čech, leží Plasy, město soustředěné kolem areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Tady byl, uprostřed bažinatého terénu, už v polovině 12. století založen klášterní konvent. Po vypálení husity a přežití následných období byly rozsáhlé stavební změny v areálu plaského kláštera zahájeny v roce 1685 architektem J. B. Matheym. V roce 1707 přichází na pozvání opata Eugena Tyttla do Plas Jan Blažej Santini a je proplácen za první konkrétní práce. V roce 1710 je vypracován a schválen projekt zásadní přestavby celého areálu kláštera, a to nejen konventu, ale také monumentálního konventního chrámu, který však nebyl nikdy realizován. Celý projekt Santiniho byl podmíněn dodržením historické tradice, se kterou byl středověký cisterciácký areál vybudován na úrovni pobřežní nivy řeky Střely. Při vyměřování několikanásobně větší novostavby použil proto Santini založení na dubových pilotech, které nesou pod základy obvodových zdí rošt tvořený podélnými a příčnými trámy. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou přiváděnou sem štolami a tím je zabráněno hnilobě dřeva. Budova konventu je pravidelného čtvercového založení a vedle svého účelu pro konvent mnichů, jsou v ní také vestavěny kaple sv. Benedikta a sv. Bernarda. V areálu konventu jsou umístěna velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením jako by se vznášela nad hladinou vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem vzhůru. Mimořádně složitý technický úkol, který byl před Santiniho v Plasech postaven a nad jehož důmyslným řešením dnes žasneme, byl ještě znásoben myšlenkou zmíněného, nikdy nerealizovaného klášterního kostela. V délce více než devadesáti metrů se mělo jednat o největší kostelní stavbu v zemi.
Dějiny kláštera
Plaský klášter založil v malebné krajině, 25 kilometrů severně od Plzně, roku 1144 tehdejší kníže Vladislav II. jako první panovnickou fundaci mezi cisterciáckými kláštery. Majetek kláštera se rozšiřoval díky darům i vlastní činností řeholníků. Kromě poddanských dávek se klášter živil mimo jiné díky síti dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo které spravovali. Slibně se rozvíjela i stavební činnost v areálu kláštera, dřevěná provizoria byla postupně nahrazována kamennými stavbami.
Slibný rozvoj Plas a rozšiřování klášterního majetku dovršila zkáza opatství za husitských válek. Roku 1421 byl klášter vypálen, komunita rozptýlena, hospodářská doména rozchvácena a postupná konfiskace statků zmenšila plaské panství na minimum.
Stabilizace klášterního hospodářství přišla až po třicetileté válce a spustila vlnu přestaveb, která trvala až do zrušení kláštera roku 1785. V letech 1661-1666 byl za opata Tenglera raně barokně přestavěn původní kostel. Další plaský opat Ondřej Trojer s architektem Jean Baptist Matheyem na samém konci 17. století vystavěl třípatrové sýpky s hodinovou věží, severně od sýpek v novou prelaturu, před ní upravil hospodářský dvůr a mimo klášterní klauzuru zcela přestavěl hřbitovní kostel sv. Václava.
Trojerův následovník, opat Evžen Tyttl, přijal na počátku 18. století do služeb významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela s nímž přistoupil k velkolepé novostavbě konventní budovy (1711-1740), která předčila všechny tehdejší představy. Monumentální architekturu konventu doplnil ještě dokonaleji zvládnutý podzemní vodní systém stavby důležitý kvůli bažinaté půdě v meandru řeky Střely.
Opat Tyttl a jeho nástupci zadávali práci kromě Santiniho i jiným věhlasným umělcům. Fresky a obrazy pro ně tvořili Jakub Antonín Pink, František Antonín Müller i Josef Kramolín, sousoší pro Karlův most v Praze vytvořil Matyáš Bernard Braun, v místním kostele lze dodnes nalézt díla Petra Brandla. Samotnou konventní budovu po Santniho smrti dokončoval Kilián Ignác Dientzenhoffer. Klášterní areál však nebyl jediný, kterému opati věnovali pozornost - v duchu hospodářských zvyklostí řádu se začaly obnovovat hospodářské dvory, které zajišťovaly samostatné a životaschopné hospodářství.
Dějiny zámku
Dne 9. listopadu roku 1785 byl v rámci josefínských reforem zrušen i plaský klášter. Majetek, nyní již bývalého kláštera, začal spravovat státní Náboženský fond a měl sloužit k financování přeměny církevní správy. Mniši mohli odejít do jiného kláštera u nás i za hranicemi nebo coby světští kněží sloužit na farách.
Roku 1826 se rozhodl bývalý klášter koupit Kancléř Klement Václav Lothar Metternich a to zejména kvůli pozemkům, jejichž rozloha čítala na 10 000 ha půdy. Kromě dosavadního panství Kynžvart tak značně rozšířil svoji majetkovou základnu v českých zemích. Byly to právě Plasy, které si zvolil za místo svého posledního odpočinku a je zde v rodinné hrobce dodnes pochován.
Za kancléře a jeho potomků se Plasy opět staly nejen správním, ale i kulturním a průmyslovým centrem. Byla založena huť na slévání litiny, obnovena výroba piva, ke slovu se dostala činnost hudební a divadelní. Kancléř a jeho rodina, pokud v Plasích pobývali, bydleli na někdejší prelatuře, která byla k tomuto účelu upravena a označována od té doby jako zámek. Samotná budova bývalého konventu byla méně vhodně využita pro služební byty, školu či skladovací prostory. Roku 1894 ji postihl silný požár, který zničil celé druhé patro. Jen díky vysoké protipožární pojistce byly patro i střechy záhy opraveny.
Dějiny památky
Ani plaskému klášteru se nevyhnuly válečné události, ke konci druhé světové války zde přímo pobývala Rudá armáda. Metternichové se zpět nevrátili, neboť byl jejich majetek na základě Dekretů prezidenta republiky zestátněn. Po odchodu armády byly budovy i pozemky přidělovány nejrůznějším institucím, mobiliář byl rozvezen, rozprodán i rozkraden. Bývalý konvent a sýpka sloužily státním orgánům, části byly pronajímány. Na prelaturu (zámek) byla z konventu přestěhována knihovna. Nejhorším zásahem bylo zbudování krytu civilní obrany pod budovou samotnou v roce 1963.
Od sedmdesátých let začaly být zpracovávány stavebně historické průzkumy pro jednotlivé budovy, rozběhla se rekonstrukce Nemocničního křídla i dalších prostor konventu. V roce 1993 začíná obnova vodního systému, která je dnes z větší části dokončena a vodní systém pod konventem teoreticky funguje tak, jak má.
V roce 1995 prohlásila Vláda ČR zdejší areál Národní kulturní památkou. Dnes je většina reprezentativních budov kláštera ve správě Národního památkového ústavu.
Zajímavosti
Klášter na vodě
Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Střely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu.
Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5.100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo.
Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.
Santiniho samonosná schodiště
Podle plánů Jana Blažeje Santiniho Aichela byla v budově konventu postupně realizována čtyři samonosná schodiště. Dvě spojující přízemí s půdním prostorem a dvě trojramenná v rizalitech rajského dvora.
V průhledu jednoho z točitých schodišť vymaloval Jakub Antonín Pink fresku znázorňující boj archanděla Michaela s ďáblem. Ve spodních partiích schodišť trojramenných nechal Santini zbudovat zrcadla - barokní bazény pro kontrolu vody v základovém roštu.
Klášterní vězení
V přízemí konventu nechali mniši zbudovat temnici, tedy místnost pro provinilce, který byl izolován vždy dvojitými dveřmi od ostatních mnichů. Jídlo mu bylo podáváno nejčastěji ze zimního refektáře prostřednictvím otočného dřevěného bubnu, který se ve fragmentech dochoval dodnes. Pro těžší arest byla v místnosti vyhloubena šachta 3,5 m pod zem a obložena pískovcovými kvádry. Odsouzený byl přivázán na žebřík a spuštěn do šachtice, v níž je po pás vody, a zřejmě zaklopen velkým kvádrem. V pozdějších klášterních dobách byla vybudována v přízemí konventu ještě jedna taková šachta – již o něco přívětivější (hloubka 3m a vody jen po kolena).
Podzemní systém
Po obvodu rajského dvora, navýšeného 3,5m nad vnější terén, je v jeho útrobách schován unikátní vyhřívací systém budovy. Ten představuje dlouhá klikatá podzemní chodba, která vyúsťuje do přízemí budovy na dvou místech. Výduchy z této chodby jsou vyvedeny pod okna v přízemí. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a přes chladnější měsíce pak teplý vzduch proniká skrze výduch do budovy. Část této chodby je veřejnosti zpřístupněna v rámci prohlídkového okruhu Vodní systém.
Hodinový stroj
Věž sýpky schovává ve svých útrobách jedinečnou technickou památku – velký hodinový stroj z roku 1686. Tento stroj, sestavený bez jediného šroubku jen pomocí spojů a závlaček je denně ručně natahován panem Robertem Drozdou (a to už více než 27 let). Stroj ukazuje hodiny na čtyřech věžních cifernících, minuty pak na dvou cifernících menších. Odbíjí čtvrthodiny a dvakráte celé hodiny pomocí táhel, kladiv a tří cimbálů v lucerně věže.
Gotická patrová kaple
Budova sýpky ze 17. století nahradila relikty původního knížecího přemyslovského paláce, ze kterého se dodnes zachovala jen část vnitřních zdí budovy, ale zejména pak patrová gotická kaple zasvěcená sv. Václavovi (spodní) a sv. Máří Magdaléně (horní). Obě kaple jsou mezi sebou spojeny schodištěm v síle zdi. Kaple sv. Václava nabízí pohled na freskovou výzdobu z poloviny 13. století, v kapli sv. Máří Magdalény jsou patrné prvky barokních úprav.
Záchody nad řekou
Královská štola – tedy páteřní kanál dlouhý asi 220m, vysoký 1,7 – 2,2m a široký přes 4m odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Zároveň v minulosti naháněl vodu na mlýnské kolo a pilu, ale zejména proplachoval dřevěné prevéty (záchody), které jsou vysazeny na krakorcích nad touto štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry. Zároveň byly opatřeny nikou na svíčku a odvodem pro zapáchající vzduch do komína. Dnes se jimi mohou návštěvníci alespoň na chvíli podívat do Královské štoly během prohlídky prvního patra konventu.
Plasy v Praze
Plaský opat Evžen Tyttl nechal u Matyáše Bernarda Brauna roku 1710 zhotovit z pískovce sousoší sv. Luitgardy na Karlův most pro slávu plaského kláštera v Praze. Toto dílo je dodnes považováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na tomto mostě a jedno z nejcennějších děl českého baroka vůbec. Originál je umístěn v lapidáriu Národního muzea v Praze, sádrový odlitek pak v refektáři plaského kláštera.
Had na kopuli
Nad střechami konventu zaujímá pozornost lucerna nad kapitulní síní, na níž je umístěn had obmotaný kolem kříže ve tvaru písmene T. Možností výkladů, proč tomu tak je, existuje několik: od znázornění iniciály jednoho z nejvýznamnějších opatů plaského kláštera Evžena Tyttla přes jím používaný osobní znak (číslice 2 vepsaná do písmene T) až k biblickému významu odkazujícím na Mojžíšova měděného hada. Ten obmotaný kolem hole uzdravoval uštknuté. Přeneseně lze i klášter chápat jako místo uzdravení.
Plaský prášek
Jednou z výdělečných činností kláštera byla výroba a prodej tzv. Plaského prášku. Tento bílý minerální prášek proslavil zdejší cisterciáky zvláště na počátku 18. století, kdy jej vyváželi i za hranice českých zemí. Zpracování hlavní suroviny - vitriolové břidlice získávané z lomu v Hromnici (dnešní Červené jezírko) podléhalo přísnému utajení. Tehdejší lékárník Lucas Martin Gottlieb přípravu tohoto žaludečního léku pečlivě střežil. Není divu, jeho přípravek nebyl hořký jako většina žaludečních léků, ale naopak pro svou dobrou chuť velmi oblíbený.