Obrazce na planině Nazca patří mezi tzv. geoglyfy. Na náhorní plošině jihoamerického Peru se nachází více než 300 obrazců, tvořených světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla nebo balonu a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny. Nachází se zhruba 360 km jihovýchodně od Limy v departementu Ica.
Náhorní plošina Nazca o rozloze asi 500 km² je dnes pouštní oblastí, ale je zřejmé, že v období přibližně 200 př. n. l. – 800 let n. l. byla zemědělsky intenzivně využívána Indiány kultury Nazca. Současné znalosti této kultury jsou poměrně skromné, protože se nedochovaly žádné písemné památky a samotný zánik této civilizace není zcela vyjasněn.
Z dodnes ne zcela jasných důvodů vytvořili tito Indiáni na pouštní ploše více než 300 obrazců, většinou o rozměrech až několik desítek metrů. Obrazce znázorňují nejčastěji zvířata, hmyz, ryby a ptáky (například velmi známý je geoglyf zobrazující kolibříka), nalezneme zde i lidské postavy, geometrické obrazce, spirály a poměrně často dlouhé rovné linie o délce až několika kilometrů.
Samotný způsob tvorby těchto obrazců je velmi prostý a jednoduchý. Stačí odstranit 10-20 centimetrů povrchové tmavě zbarvené horniny a objeví se světle zbarvený vápencový nebo pískovcový podklad. K vytvoření jednoho obrazce je potřeba pouze několik hodin práce menší skupiny lidí. Předmětem úvah je však metoda, kterou byly tyto obrazce přesně vyměřeny, a především smysl těchto obrazců. Z povrchu země jsou tyto obrazce nerozlišitelné a v moderní době byly objeveny až ve 20. letech 20. století při leteckém průzkumu oblasti. I dnes používají turisté, kteří chtějí tyto geoglyfy pozorovat, buď letadla nebo vrtulníky.
Je zřejmé, že ani sami tvůrci obrazců je nemohli pozorovat v celku, i když někteří badatelé vyslovili domněnku, že Indiáni kultury Nazca mohli používat například jednoduché balony na teplý vzduch nebo velké draky, které by mohly unést jednoho člověka. Tak by bylo možné jak dirigovat tvůrce obrazců, tak pozorovat vytvořené dílo.
Hypotézy o účelu obrazců
- Patrně nejvíce přijímanou teorií je to, že obrazce mají rituální náboženský význam a slouží jako způsob komunikace s nadzemskými bohy nebo jako obětina božstvům.
- Jiné vysvětlení tvrdí, že ve skutečnosti jde o gigantický astronomický kalendář a jednotlivé dlouhé linie směřují k významným bodům na obloze.
- Objevila se i teorie, že jde o zbytky zavlažovacího systému, ale ta nevysvětluje, proč by kanály měly mít nelogické uspořádání ve tvaru např. opice nebo pavouka.
- Další vysvětlení uvádí, že jde o označení míst s výskytem podzemní vody použitelné pro zavlažování.
- Existují i teorie o mimozemském původu (jako první ji vyslovil Erich von Däniken), kdy čáry měly být vytvořeny samotnými návštěvníky z kosmu při přistání nebo měly tyto návštěvníky naopak upoutat a vyzvat k přistání.
Tajemné obrazce Nazca ve světle nových interpretací: Jsou součástí labyrintu?
Kultura Nazca se rozvíjela v pouštní oblasti severního peruánského pobřeží Tichého oceánu, zhruba 400 kilometrů jižně od Limy. Časově spadá do tzv. středního horizontu, tzn. zhruba mezi léta 100 př. n. l. a 800 n. l. Zůstala po ní keramika zdobená především geometrickými tvary, textilie (silně ovlivněné sousední, blízce příbuznou kulturou Paracas) a trofejní hlavy, jakož i někdejší hlavní město Cahuachi.
Nejslavnějším fenoménem spojovaným s touto kulturou jsou však právě obrazce na planině Ingenio. Ty se vytvářely tak, že se odstranila svrchní tmavší červenavá pouštní půda a odkryla se spodní světlá vrstva: vznikla tak asi 30 centimetrů hluboká rýha dobře viditelná i z velké výšky.
Touto technikou se vytvářelo množství tvarů, a to jak jednoduché geometrické útvary jako čáry, čtyřúhelníky, spirály apod., tak komplexní obrazce. V poušti tak můžeme vidět např. obrovského psa, opici, kolibříka nebo pavouka, květiny, stromy apod.
Důvod, proč geoglyfy vznikaly, je nejasný. Od chvíle, co byly objeveny, vznikaly nejrůznější teorie, které se snažily vysvětlit jejich funkci – někteří vědci poukazovali na vztah k astronomickým fenoménům nebo k vodním zdrojům, jiní zdůrazňovali jejich rituální, náboženský význam. K geoglyfům se pojí i různé divoké spekulace, Erich von Däniken je např. prohlašoval za přistávací dráhy pro mimozemská kosmická plavidla.
V r. 1984 objevil prof. Clive Ruggles uprostřed planiny složitý, více než 5 kilometrů dlouhý labyrint. Podle svého objevitele je údajně špatně viditelný z výšky a dává smysl pouze tehdy, když se jím přímo fyzicky prochází. Právě to Ruggles velmi zdůrazňuje – že nazcánské linie nebyly určeny k pohledům z výšky (jak tvrdí někteří odborníci, pro něž byly vytvářeny pro oči dávných bohů), ale k tomu, aby se jimi chodilo. Zároveň Ruggles tvrdí, že pravý význam některých linií mohla být jejich vlastní tvorba, ne to, co se s nimi dělo poté, co vznikly. Uprostřed labyrintu se pak nachází pahorek, který byl zřejmě, stejně jako celý labyrint, využíván k náboženským účelům.
Teorie byla publikována v časopise Antiquity, rozsáhleji o objevu informoval portál Sci-News.