Náboženství bylo v průběhu historie znevažováno a mylně chápáno. Někteří lidé je používají jako prostředek vykořisťování a útlaku, jako záminku k předsudkům a pronásledování, jiní je zase používají jako zdroj moci a vlády nad elitou i masami. Ve jménu náboženství se vedly neospravedlnitelné války, potlačovala se svoboda myšlení a svědomí, stíhala se věda, bezostyšně se porušovala práva jednotlivce. Ve jménu náboženství se páchala nespravedlnost vůči lidskosti, takže náboženství samo utrpělo mnohé ztráty.
Tak promlouvají historická fakta, která nelze popírat. Jenže, je toto opravdová funkce náboženství nebo správný přístup k náboženství? A mohl by to být správný přístup k náboženství? Rozhodnou odpovědí je důrazné "ne" . Ve světě existuje mnoho náboženství a každé z nich tvrdí, že jen ono je jediným a pravým náboženstvím. O každém náboženství se tvrdí, že pochází od Boha proto, aby se podle něj lidé řídili. Jenže tato tvrzení si protiřečí a způsobila mezi lidmi rozbroje a silné reakce vůči náboženství - namísto toho, aby se lidstvo spojilo do jednoho univerzálního bratrstva pod jediným, univerzálním a dobrotivým Bohem. Tato situace mate neutrální pozorovatele a podle všeho je ode všech druhů náboženství odrazuje.
Islámský pojem náboženství je jedinečný v nejširším smyslu tohoto slova, je pravda, že opravdové náboženství musí pocházet od Boha a že je určeno k správnému vedení člověka. A stejně tak je pravda, že lidská přirozenost a hlavní lidské potřeby jsou v zásadě stále stejné. Tato koncepce vede k jedinému závěru: Existuje pouze jedno pravé náboženství pocházející od jediného a téhož Boha, které se zabývá nejdůležitějšími lidskými problémy. Takové náboženství je ISLÁM. Měli bychom však vždy mít na paměti, že prorok Muhammad nebyl jediný, který islámu učil. Naopak, islámu učili všichni proroci před Muhammadem a opravdoví následovníci Abrahama a Mojžíše a také následovníci Ježíše a všichni ostatní se nazývali MUSLIMOVÉ. Takže islám byl, je a bude opravdovým univerzálním náboženstvím Božím, protože Bůh je jeden a neměnný a protože lidská přirozenost a hlavní lidské potřeby jsou v podstatě stejné nehledě na dobu a místo, rasu a věk nebo jiné další hodnotící znaky.
Na základě této skutečnosti islámský pojem tvrdí, že náboženství není jenom duchovní a intelektuální nezbytností, ale také společenskou a univerzální potřebou. Není zde proto, aby člověka mátlo, ale aby ho vedlo. Nemá ho srážet, ale pozvedávat jeho morální přirozenost. Nemá ho zbavovat ničeho užitečného nebo ho něčím zatěžovat, či potlačovat některé jeho vlastnosti, ale otevřít mu nevyčerpatelné poklady zdravého myšlení a správného konání. Nemá mu vymezovat úzké hraníce, ale má mu zpřístupnit široké obzory dobra a pravdy. Zkrátka; pravé náboženství má člověka seznámit s Bohem a se sebou samotným a se zbytkem vesmíru. Rozhodně nechceme funkci náboženství přehnaně zjednodušovat. Jde jen o to, co náboženství znamená.
Jestliže pečlivě zkoumáme smysl pravého náboženství, zjišťujeme, že náboženství uspokojuje duchovní a umírněné materiální potřeby člověka. Rozplétá jeho duchovní propletence a pocity úzkosti, povznáší jeho pudy a snahy uplatnit se, umravňuje jeho touhy a celý život. Zlepšuje jeho znalost Boha - Nejvyšší Pravdy ve vesmíru - a sebe sama. Učí ho tajemstvím života a přirozenosti člověka a jak s těmito věcmi zacházet, učí ho o zlu a dobru, o správných a nesprávných věcech. Očišťuje duši od zla, zbavuje mysl pochybností, posiluje charakter a napravuje myšlení a přesvědčení člověka. Toho všeho lze dosáhnout jen tehdy, když člověk věrně dodržuje duchovní povinnosti a nařízení týkající se fyzického života, které náboženství stanovuje.
Na druhé straně pravé náboženství člověka vzdělává a učí ho naději a trpělivosti, pravdivosti a cti, lásce k dobru a správným věcem, odvaze a vytrvalosti, které jsou nezbytné ke zvládnutí náročného umění žít. Navíc pravé náboženství chrání člověka před strachem a duchovními ztrátami a ujišťuje ho o Boží pomoci a o nezlomném spojenectví. Dává člověku mír a jistotu a naplňuje jeho život smyslem.
Takto přispívá pravé náboženství lidskosti a tak v islámu vypadá pojem náboženství. Každé náboženství, které nedokáže přinášet takovéto ovoce, není islám nebo lépe řečeno, není vůbec náboženstvím, a každý, kdo nedokáže z náboženství získat takovéto dobrodiní, není nábožensky založeným člověkem. Bůh má naprostou pravdu, když ve svatém Koránu praví:
Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování (3:19).
Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí (3:85).