namu
jap. výslovnost čín. znaků na-mo, jimiž se přepisuje sa. slovo namas (s variantami namah, namó). Znamená tolik co "uctívat, vzývat" a je používáno obecně vůči Buddhovi a třem drahocennostem (sambó).
namu sambó
jap.; najít útočiště u tří drahocenností (sambó).
Nanšú zen
jap. pro Nan-cung-čchan; viz jižní škola
nan-tchou
čín. pro nantó (kóan); viz kóan
Nanzendži
jeden z nejvýznamnějších zenových klášterů v Kjótu; původně sídlo excísaře Kamejamy, který ho v roce 1293 nechal přeměnit v zenový klášter. Nanzendži nepatřil k "Pěti horám" (Gosan) v Kjótu, nýbrž jim byl podřízen na základě šógunského nařízení. Je znám svými krajinářskými zahradami.
nehandó
jap., dosl.: "síň nirvány"; označení pro budovu v zenovém klášteře, v níž jsou umisťováni a opatrováni nemocní. Jiná jména pro nemocnici jsou endžudó (síň prodlužování života) a anrakudó (síň míru a radosti).
nembucu
jap. vzývání Buddhy Amitábhy; meditační cvičení škol Čisté země ( Čistá země, Džódó šú, Džódó šinšú). Vzývací formule zní "Namu Amida bucu" (jap. pro "Utíkám se k Buddhovi Amitábhovi"). Je-li prováděno s plným odevzdáním, může zajistit znovuzrození v Čisté zemi Amitábhy, což je nejvyšší cíl praxe uvedených škol.
Nempjo sambjaku soku
jap., dosl.: "Tři sta kóanů s komentáři"; kóanová sbírka sestavená a poznámkami opatřená jap. zenovým mistrem Dógenem Zendžim.
nen
jap., hovorově dosl.: "idea, myšlenka"; pojem, který má v zenu zvláštní význam, hodně odlišný od hovorového: je odvozen od čín. znaku nien čteného v jap. nen, jenž se skládá s elementu s významem "přítomný" a elementu s významem "srdce, duch, vědomí" (kokoro). "Okamžik vědomí" nebo "pozornost" jsou proto přesné definice tohoto pojmu, jak je používán v zenu. Jiný význam je "intenzivní, soustředěná, nedualistická myšlenka" - myšlenka, která nemá žádný objekt mimo sebe.
nenge mišó
jap., dosl.: "s úsměvem točit květem (mezi prsty); zenový výraz, který se vztahuje k bezeslovnému přenesení buddhadharmy od Buddhy Šákjamuniho k jeho žákovi Kášjapovi, později zvanému Mahákášjapa. Přenesení od srdce-ducha k srdci-duchu (išin denšin) je počátkem "zvláštního přenesení vně (ortodoxního) učení" (kjóge becuden), které se označuje jako zen.
Příběh byl údajně zaznamenán v sútře Ta-fan-tchien-wang-wen-fo-ťüe-i-ťing (jap. Daibontennó mombucu kecugi kjó). Jedná se o tzv. wej-ťing, falešnou sútru, které vznikaly v Číně ve 3. a 4. stol.; příběh viz Mahákášjapa.
nenge šunmoku
jap., dosl.: "s mrkáním točit květem (mezi prsty)"; jiný výraz pro nenge mišó
Ničirenova škola
jap. Ničiren šú, též Nová škola lotosu, jap. Hokke šú; jap. buddhistická škola, nazvaná podle svého zakladatele Ničirena (1222-1282). Její učení je založeno na Lotosové sútře, v jejímž samotném názvu je podle Ničirena obsažena esence Buddhova učení. Odtud pochází praxe vzývání pomocí formule "Utíkám se k Lotosové sútře" (jap. Namu Mjóhó renge kjó), kterou Ničiren propagoval. Je-li tato vzývací formule odříkávána se skutečným odevzdáním, je prý ihned možné dosáhnout buddhovství. Ničirenova škola vykazuje silné nacionalistické tendence. Její stoupenci doufali založit pozemskou Buddhovu říši, která by se z Japonska rozšířila do celého světa. Škola zdůrazňuje sociálně politickou úlohu náboženství.
Z původní Ničirenovi školy se ve 20. stol. odštěpil nový směr: Ničiren šóšú ("pravá Ničirenova škola"). Odvolává se na jednoho z Ničirenových žáků, Nikkóa a Ničirena uznává jako "Posledního Buddhu". Z Ničirenovy školy vychází též moderní lidové náboženské směry, jako Riššó koseikai, Sóka gakkai, Nipponzan Mjóhódži, Reijúkai a další. Dnes mají ničirenovské sekty kolem 30 miliónů stoupenců.
Ničirenova škola uctívá "Tři velká mystéria":
- mandala (go honzon) na hoře Minobu, jež pochází od samotného Ničirena a shrnuje učení Lotosu. Ve středu mandaly se nachází pagoda, jež je v Lotosové sútře symbolem Buddhovy pravdy. Pagodu představuje pět znaků názvu Lotosové sútry. Okolo tohoto "Velkého názvu" (Daimoku) jsou v soustředných kruzích uspořádána jména bóddhisattvů a jiných bytostí.
- mystériem je sám Daimoku, název Lotosové sútry. V něm je ukryt základ jejího učení. Vzývání názvu sútry očišťuje tělo, řeč a duši a je používáno místo jména útočiště (trišarana) v tradičním buddhismu.
- mystérium představuje kaidan, typ posvátného divadelního představení, jež původně sloužilo mnišskému zasvěcení. Ničiren jej pojal symbolicky: Japonsko samo je vyvoleno jako kaidan. Tato idea se stala hlavní myšlenkou šovinistického ničirenismu.
Ničiren šóšú
viz Ničirenova škola
Ničiren šú
viz Ničirenova škola
nidžúhasso
jap. (čín. er-š´-pa cu), dosl.: "28 patriarchů"; též Saiten nidžúhasso (čín. Si-tchien er-š´-pa cu), dosl.: "28 patriarchů z Indie". Označení pro 28 patriarchů (sošigata) indické linie zenu, od Mahákášjapy až k Bódhidharmovi.
Si-tchien, jap. Saiten, dosl.: "Západní nebe", v buddh. tradici označuje východní Turkestán a indický subkontinent, kudy putovali čínští buddhističtí mniši pro posvátné spisy a odkud přicházeli v raných dobách čín. buddhismu mniši do Číny. Proto uvedené označení znamená ind. linii zenových patriarchů, čín. Si-tchien čchan-cung, na rozdíl od Tung-tchu čchan-cung, "čchanu Východní země", což bylo označení pro šest čín. patriarchů, počínaje Bódhidharmou.
nidžúši rjú
jap., dosl.: "24 proudů"; 24 škol zenu v Japonsku. Jedná se o tři velké školy, Rinzai, Sótó a Óbaku, a o vedlejší linie školy Rinzai, na něž se zen této školy v Japonsku rozštěpil. Tyto vedlejší linie jsou zpravidla pojmenovány po velkém zenovém klášteru, z něhož vzešly a od jehož opatů byly předávány (také často v početných postranních klášterech hlavního kláštera). Tak např. existovaly školy klášterů Engakudži, Kenčódži, Nanzendži atd., přičemž se však vedlejší linie školy Rinzai podle podstatného obsahu zenového výcviku dají ztěží rozlišit.
ninkjó funi
jap., dosl.: "člověk a jev nejsou dva"; výraz, který poukazuje na základní zenovou zkušenost nerozlišitelnosti subjektu (člověk) a objektu (jev). Chybný náhled, jako by zakoušený subjekt byl oddělen od zakoušeného jevového světa "tam venku", je výrazem zaslepenosti, k jejímuž překonání vede výcvik v zenu.
nirmánakája
sa.; viz trikája
nirvána
sa. (pa. nibbána, čín. nie-pchan, jap. nehan), dosl.: "vyhasnutí, vyvanutí"; cíl duchovního snažení ve všech směrech buddhismu. V raném buddhismu byla chápána jako vymanění se z koloběhu životů (sansára) a přechod do zcela jiného způsobu existence. Představuje naprosté překonání tří kořenů zla, a sice chtivosti, zášti a klamu (akušala), a zánik všech podnětů jednat (sanskára). Znamená osvobození od předurčenosti v důsledku karmy. Nirvána je nepodmíněná (asanskrta), jejíž znaky tvoří nepřítomnost vznikání, trvání, změny a zániku.
V mahájáně došlo k proměně pojmu nirvána, spojené na jedné straně se vznikem ideálu bódhisattvy a na druhé straně se zdůrazněním jednotné podstaty světa. Nirvána počala být vnímána jako stav, kdy jedinec zakouší jednotu s absolutnem, jednotu sansáry s transcendentnem, a je popisována i jako dlení v zakoušení absolutna, blaženost při vědomí vlastní totožnosti s absolutnem, svoboda od vazeb na iluze, hnutí mysli a žádosti (viz též parinirvána). Již v raném buddhismu byla nirvána pokládána za něco jiného než pouhý zánik, jak je na Západě často mylně chápána.
V zenovém buddhismu není nirvána chápána jako odloučená od tohoto světa, nýbrž jako uskutečnění pravého bytí ducha (podstaty ducha), jež je totožné s pravým bytím člověka, buddhovským bytím (buššó). Toto uskutečnění je možné jen prostřednictvím moudrosti (pradžňá), a proto bývá nirvána často stavěna na stejnou úroveň. Ve smyslu zenu tvoří pradžňá a nirvána dvě stránky jednoho a téhož stavu. Nirvána je stavem, v němž žije člověk, jenž uskutečnil pradžňu a spolu s ním i vhled do vlastního ducha či vlastní pravou podstatu, a pradžňa je moudrostí člověka, jenž uskutečnil nirvánu.
nissokukan
jap.; viz susokukan
niwa zume
jap., přibl.: "zanechání ve dvoře"; doba, po kterou zenový mnich, jenž prosí o přijetí do kláštera, setrvává po počátečním odmítnutí, leže v prosebné poloze, před klášterní branou, aby tím dal důkaz o opravdovosti své touhy po duchovním školení.
V zenu je zřejmé, že pouze člověk velké síly odhodlání a silné vůle k pravdě (kokorozaši) je způsobilý k tomu, aby šel obtížnou a zdlouhavou cestou duchovního cvičení při hledání osvícení, která od každého hledajícího vyžaduje nemožné, jež on duchovně i tělesně je schopen vykonat. Proto byli, především ve staré době, lidé, kteří se snažili o přijetí do zenového kláštera nebo o přijetí za žáka róšiho, často zprvu příkře odmítnuti, aby byli vyzkoušeni. Jestli se nechali odmítnutím zastrašit, bylo jasné, že jejich vůle po pravdě není příliš silná.
"Zanechání ve dvoře" mohlo trvat několik dní, během nichž mnich v ponížené poloze ve dne v noci a za každého počasí setrvával před klášterní branou, pokud to s jeho přáním přijetí do kláštera bylo vážné. Tento čas zkoušky má v zenu dlouhou tradici. Již 2. patriarcha zenu v Číně, Chuej-kche, byl nejprve Bódhidharmou odmítnut, když ho prosil, aby ho přijal za žáka.
njoi
jap.; viz žu-i
njo njo či
jap. (čín. žu žu-č´), dosl.: "moudrost podobná takovosti"; ona moudrost, která vychází z hlubokého osvícení, realizování vlastní buddhovské přirozenosti (buššó); také osvícené vědomí.
Njorai
jap. (čín. Žu-laj); viz Tathágata
Njoraizó
jap. (čín. Žu-laj-cang), dosl.: "pokladnice Tathágaty"; synonymum pro buddhovské přirozenosti (buššó) vlastní všem tvorům, pravá skutečnost (šinnjo) překrytá u neosvícených lidí (bonpu no džóšiki) zaslepeností.
Njoraizó šin
jap., dosl.: "srdce-duch Tathágatovy pokladnice"; výraz jap. buddhismu, který označuje pojetí společné mnoha školám mahájánového buddhismu, že duch člověka je v podstatě dokonalý a identický s duchem Buddhy; viz též buššó.
njoze
jap., dosl.: "takto, přesně tak, tak jako toto"; výraz, který označuje plnou jistotu, nepřítomnost jakékoli pochybnosti. Použit mistrem vůči jeho žákovi znamená tento výraz, že žák pochopil.
njúfuni hómon
jap., dosl.: "vstup dharmovou branou (hómon) nedvojnosti"; probudit se k pravdě neduality, tj. zažít osvícení. Výraz pochází z Vimalakírtinirdéša sútry, kde se vyskytuje jako nadpis jedné kapitoly.
nó
jap.; vysoce stylizované a ve svých výrazových prostředcích na podstatné zredukované klasické japonské taneční drama. Jako mnoho jiných jap. umění je také nó prodchnuto a charakterizováno duchem zenu. Za zakladatele klasické formy nó jsou považováni Kanami (1333-1384) a Zeami (vl. jménem Saemon Tajú Motokijo, 1363-1443 nebo 1445).
nósu
též nóši, jap., dosl.: "záplatovaný oděv";
- oděv buddhistického mnicha;
- v zenu označení pro zenového mnicha (který nosí záplatovaný oděv).
nóši
jap.; viz nósu