Zakladatel izraelského náboženství žil asi ve 13. stol. př. Kr. Egyptské forma jména "Moses" znamená tolik co "vytažený". I když neexistují bezpečná svědectví o jeho životě, není žádná pochybnost o jeho historické osobnosti. Mojžíš byl jako dítě z kmene Levi po svém narození vložen do košíku a poslán po proudu Nilu, z nějž ho vylovila faraonova dcera. Rozhodující zjevení Boha zažil na hoře Sinaj. V hořícím keři se mu ukázal Jahve a přikázal mu, aby vysvobodil svůj národ z egyptského otroctví. Pod jeho vedením ho Izraelité následovali do pouště. V Rákosovém moři bylo egyptské vojsko, které je pronásledovalo, zničeno zázrakem, který Mojžíš vyložil jako čin Jahvův. Zdůvodnil kult uctívání Boha, který ustanovil jako zákon netrpět žádného jiného boha mimo Jahve. V zastoupení národa uzavřel na hoře Sinaj smlouvu s Bohem a přijal tam Boží zákony (viz desatero). Počáteční dějiny lidstva a vyvoleného židovského národa včetně vysvobození z Egypta a příchod do zaslíbené země jsou zachyceny v Mojžíšových knihách. Tento písemný kodex sestává z pěti dílů: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. V řečtině se nazývá pentateuch a v hebrejštině tóra. Kánon v nich formulovaný a zpráva o stvoření se vztahují k různým pramenům, nepochází však od Mojžíše samého.