Škola čchanu v Číně, která patřila k "pěti školám a sedmi sektám" (goke šičišú), tj. k velkým školám pravé čchanové tradice v Číně. Jméno školy je odvozeno z prvních znaků obou praotců této školy Kue-šan Ling-jüho (Isan Reijú) a jeho pokračovatele v dharmě Jang-šan Chuej-ťiho (Kjózan Edžaku), tedy Kuej+Jang (jap I+Kjo).
Typické pro metodu vyučování ve škole Kuej-jang bylo použití systému 97 do kruhu vepsaných symbolů. Tento systém, který prý sahá až k Chuej-nengovi (Enó), 6. patriarchovi čchanu v Číně, se nedochoval, ovlivnil však snad vyobrazení "deseti obrázků buvola" a "pět stupňů" (osvícení) mistra Tung-šan Liang-ťiea (Tózan Rjókai). Představují, jak se zdá, něco jako "tajnou řeč", jejímž prostřednictvím si lidé hlubokého čchanového zážitku mohli uvědomit principy čchanu. Protože si čchanoví mistři byli vědomi toho, že zacházení s tímto systémem se může snadno zvrhnout v pouhou formální hru, byl předáván zřejmě pod zárukou přísné mlčenlivosti pouze několika vybraným žákům.
V polovině 10. stol. vyústila linie Kuej-jang do linie předávání školy Lin-ťi a od té doby již neexistovala jako vlastní škola.