zobrazení Kříže, resp. Ukřižovaného. Jedno z prvních zobrazení ukřižovaného Ježíše Krista, které se nám dochovalo, se vztahuje až k 5. stol. a najdeme je na vratech chrámu sv. Sabiny v Římě. Od 5. stol. byl Spasitel zobrazován v dlouhém odění kollobii, jako by byl ke kříži přitlačen. Právě takový obraz Krista možno vidět na ranných bronzových a stříbrných křížích byzantského a syrského původu ze 7. - 9. stol.
V 6. stol. sv. Anastasij Sinaita psal apologii "Proti akefalitům" (to byla heretická sekta odmítající, že by v Kristu byly sjednoceny dvě přirozenosti: lidská a Božská). K tomuto dílu přiložil zobrazení ukřižování Spasitele jako doklad proti monofyzitismu. Zapřísahává přepisovatele tohoto díla, aby k textu vždy připojovali přesné zobrazení jeho obrazu ukřižování, jak je to ostatně vidět i na rukopise z Vídeňské knihovny.
Až do 9. stol. (včetně) byl Kristus zobrazován na kříži nejen jako živý, vzkříšený, ale i vítězný. Až v 10. století se objevily obrazy mrtvého Krista. Od dávných dob měly jak na Východě tak na Západě Kříže "stupačku" pod nohama Ukřižovaného a jeho nohy se zobrazovaly tak, že přibitá ke kříži byla každá zvlášť samostatným hřebem. Zobrazování Krista se zkříženýma nohama, které jsou společně přibity jediným hřebem, se poprvé objevilo jako novota na Západě v druhé polovině 13. stol.
Na nimbu (svatozáři) Spasitele jsou vždy vepsána tři řecká písmena: o-mikron, o-mega, N, která znamenají "jsoucí" (nebo vpravdě jsoucí), neboť "Bůh pravil Mojžíši: Já jsem Jsoucí" (Exod 3,14), a zjevil tím své jméno, které vyjadřuje jeho samobytnost (tj. nestvořenost a to, že je sám pramenem bytí a dárcem veškeré existence), věčnost a nezměnnost Boží bytnosti (podstaty).
Pouze ukřižování, na rozdíl od všech jiných druhů poprav, dal Ježíši Kristu možnost zemřít s roztaženýma rukama, jakoby s rozevřenou náručí, která zve "všechny končiny země" (Is 45,22).
V pravoslavné tradici se zachovává zobrazování Ježíše Krista Vševládce jako už vzkříšeného nositele kříže, držícího a zvoucího do své náruče celý svět, a nesoucího při tom na sobě novozákonní obětní oltář - kříž. Kristus v pravoslavné ikonografii stojí na stupačce kříže (tj. nevisí za přibité ruce). Západní nepravoslavné zobrazování se postupně změnilo v naturalistické a Kristus na něm bývá jako mrtvý, zmučený, zohavený člověk, který bezvládně visí za přibité ruce.