450 m.n.m.
Na jihozápadním okraji města Tábor stojí poutní místo - barokní kostel Klokoty s komendou premonstrátského řádu.
Popis:
Kostel postaven na místě gotické tvrze z doby kolem r.1220, zničené v husitském období. Dnešní stavba (základ z r.1701-04) má nádvoří s ambity, dvěma branami, nárožní kaplí, rezidencí a barokními báněmi. V letech 1712-14 přistavěna boční kaple, 1720-30 ambity. Pozdně gotická socha Madony z 2.pol. 16.stol. Zařízení barokní z let 1710-20. Hrobka pod kostelem barokní z r.1746.
Po levé straně cesty k "Dobré vodě" na návrší nad Lužnicí tzv. Kalvárie, tvrziště po dřevěné tvrzi z 13.stol., zaniklé v pol. 14.stol.
Podrobnější popis - Klokoty - svatyně
Historie:
Po Klokotech psal se roku 1220 Vítek ze Klokot, praotec pánů z Landštejna. Jeden ze synů jeho, Ojíř (1257-1300) také se někdy z Klokot, obyčejně však z Lomnice psával. Od Ojíře neb dědiců jeho dostaly se Klokoty pánům z Rožmberka a drženy odtud ke Příběnicům. Přitom však zde měli dobře místo nápravníci neb manové pánův, z nichž jeden, Bartoš ze Svrabova jinak z Klokot k roku 1318 se připomíná. Vedle smlouvy roku 1437 o Příběnice učiněné postoupil Oldřich z Rožmberka Klokoty obci Táborské. Od těch dob drželi Táborští část Klokot, ostatek vsi byl snad statkem samostatným, kterýž držel Táborský měšťan Petr z Růže, ale i tato část se roku 1499 dostala Táborským. Jan Žižka dal v Klokotech upálit husitského kněze Petra Kániše a na padesát přívrženců sekty Adamitů.
Význam:
Vznik poutního místa zde nad řekou Lužnicí popisuje stará legenda. Zaznamenal ji v rukopise P. Hynek, klokotský kaplan, který zde působil v r.1836-1846.
Na stráních pod zřídlem dobré vody se rozkládají a hojnou pastvou posetých pásávali klokotští svůj dobyteček. Jednoho dne přiběhli pastevci plni radostného udivení vypravujíce, že viděli u dobré vody sličnou dívku s milostnou tváří plnou krásy nebeské, anaž tak líbezným hlasem k nim promlouvala, že pustivše mimo sebebázeň, jež je při tomto neobyčejném zjevu byla obklíčila, blíže a důvěrně k ní se přichýlili, načež je o Pánu Bohu poučovala. Když pak se jí na jméno tázali, hned před očima zmizela.Tolik říká legenda, ale vyprávění pokračuje. Domácí hospodářové chtějíce přesvědčiti se o pravdivosti této výpovědi, za nějaký čas u dobré vody sami pásávali a hle! i jim se zjevila onamo krásná panna, jejíž obličej zářil jako slunce a jejíž roucho bylo jako sníh a jejíž krásné dlouhé vlasy daleko dolů splývaly, ruce pak její jako k modlitbě sepjaty byly. Pozorujíce toto neobyčejné zjevení a hned v něm nějakou nadlidskou bytost tušíce, plny vroucí úcty k ní se přiblížili a padnuvše na kolena, o jméno ji žádali. V okamžení ukázali se dva andělové, kteří tuto krásnou pannu na rukou svých vzhůru do oblak povznášejíce zvolali: "MARIA JEST JMÉNO JEJÍ!"Obyvatelé klokotští přesvědčivše se takto o zjevení se Panny Marie a bez toho již dobrou vodu co místo svaté považujíce, tím větší úctou k němu přilnuli a na důkaz toho malou kapličku tam vystavěli, kdež na stěnu zavěsili obraz, kterýž jistý malíř z blízkého města Oustí dle popisu a udání očitých svědků původně byl namaloval. Ke kapli nepřetržitý proud poutníků prouditi začal.
Ke kapli začal proudit nepřetržitý proud poutníků. Byl proto postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple. V některých pramenech se uvádí datum svěcení kostela dne 15. srpna 1392. Husitské bouře, které po r.1420 zachvátily celý kraj, se nevyhnuly ani Klokotům. V r.1421 dal vojevůdce Jan Žižka na klokotské faře upálit 50 členů sekty Adamitů. První zpráva o zbudování nové kaple na původních zbořeninách pochází z r.1520. Kaple byla v r.1547 rozšířena na kostelík, k němuž byly přistaveny v r.1661 po obou stranách malé dvě kaple. Roku 1679 prodala táborská obec Klokoty řádu benediktinů za 4000 českých grošů. Členové tohoto řádu, kteří byli na příkaz císaře Ferdinanda uvedeni do pražských Emaus ze španělského Montserratu, usídlili se se svým představeným prelátem Didaco a Convero ve dvorci zvaném po něm "prelatura" u písecké silnice. Již v roce 1701 začal Convero realizovat svůj plán se stavbou nového poutního místa , v barokovém slohu , rozšířením původního kostelíka. Byla přistavena chrámová lod', nad kaplemi oratoře, také vznikly další kaple po stranách lodi, ambity s rožními kaplemi a residence. Stavba trvala do roku 1730. Archívní doklady uvádějí, že stavbu prováděli naši zedničtí mistři. Vedl je stavitel z Ratibořských Hor, pracoval zde jmenovitě mistr Jiří Beránek a štukatér Jan Kykinwais. Během stavby byl Didaco odvolán do Vídně a odevzdal správu benediktinům z rakouského Melku, kteří však pro velkou vzdálenost od mateřského kláštera prodali Klokoty zpět táborské obci. Po jejich odchodu pokračovala výstavba zásluhou příznivců a dárců materiálu z řad šlechty a táborských měšťanů. Oratoře věnoval r. 1708 pan Bechyně z Lažan a r.1709 paní Hodějovská z Hodějova, kapli sv. Václava r. 1712 kníže Schwarzenberg a kapli sv. Josefa r.1714 kníže Popel Lobkowitz. Mezi dalšími jsou zvláště jmenováni: hrabě Deym ze Záhoří, Wenzel de Garetto, Nemyšl, hraběnka Pöttingová a Desfours, svobodný pán Jan Spork a jiní.
Poznámky:
Rodiště českého iluminátora a písaře kancionálů Jana Táborského z Klokotské Hory.
Východní vchod do ambitů, zvaný "táborský" má pod dvojitým železným křížem starý obraz P. Marie Klokotské, patronky tohoto chrámu. Pod obrazem čteme nápis: Hospodine miluji skvostný dům Tvůj, místo na kterém velebnost Tvá sídlí. Vejdeme-li branou, spatříme před sebou na nádvoří před kostelem kříž.
Východní ambit s malým portálem ukončuje na jižní straně Růžencová kaple , pocházející z roku 1722. Na oltáři má obraz P. Marie Růžencové se světci Dominikem, Augustinem, Anežkou a Monikou. Na stropě pak výjevy z loretánských litanií.
Na severní straně ambitu začíná rohová kaple sv. Anny. Vedle jejího oltářního obrazu vidíme na stropě obrazy z jejího života.
Severní ambit je ukončen rohovou kaplí sv. Vavřince z r.1722. Zdobí ji oltář s obrazem sv. Vavřince .
V severním ambitu je portál - hlavní vstupní brána pro poutníky. Rohová kaple z r. 1722 je zasvěcena sv. Vojtěchovi. Pod touto kaplí s přilehlým ambitem je umístěna kostnice. Kaple je vyzdobena oltářním obrazem sv. Vojtěcha a sochami národních světců na pilířích kolem kaple.
V západním ambitu je ještě menší kaple sv. Jana Nepomuckého , z r. 1724. V ambitu se nacházejí lunetové obrazy, olejomalby malované technikou temnosvitu, z 18. století. Tyto ambity byly celé zbudovány v létech 1723 až 1730 nákladem táborských měšťanů.
Jižní část ambitů je tzv. rezidence , z r. 1743, která je sídlem všech duchovních , kteří zde působili.
V západní části ambitů je vchod na hřbitov.
Překrásnou zvukovou kulisu Klokot tvoří chorál zvonů a zvonků. Z deseti zvonů je nejstarší s nápisem: "Campana 0000, octavo 1408 per magistrum Bartholemeum."
Mezi historické památky Klokot patří kaple u Dobré Vody nad pramenem, kde se zjevila pasáčkům Panna Maria. Od chrámu k této kapli vede křížová cesta - 14 kamenných pomníčků s kovovými reliefy. Byla postavena kolem roku 1866.
Na přístupových cestách od Tábora jsou dvě kaple a to sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. Lipové stromořadí - 210 lip bylo vysazeno v roce 1836.
Chrám
Půdorys chrámu představuje dvojramenný kříž. Nádvoří obklopují ambity s rožními kaplemi, které jsou stejně jako na kostele zakončeny kupolemi a cibulovitými báněmi s lucernami. Klokoty mají celkem 10 těchto věží.
Středem chrámu je obraz Panny Marie Klokotské na hlavním oltáři. Obraz byl vytvořen v době baroka, roku 1636, malířem Johanem Andreasem Burgerem z Prahy, podle předlohy původního obrazu z kaple nad řekou. Typem je kladen do 13. a 14. století, kdy byly zhotovovány kopie, obrazy dle stříbrné sochy milánské Madony, ulité na příkaz vévodkyně Kateřiny Visconti. Tyto obrazy Madony, zvané "klasové" podle klasů obilí rozsetých na Mariině rouchu jsou na četných místech ve střední Evropě. Patří k nim i Madona v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích i nejznámější klasová Madona ve Strassengelu ve Štýrsku. V roce 1743 byl obráz umístěn na stříbrném oltáři od pražského zlatníka Františka Seitze, který pracoval také na stříbrném svatohorském oltáři a na stříbrném náhrobku-sarkofágu sv. Jana v dómu sv. Víta. Na oltáři je 12 hlaviček andílků a po stranách postavy andělů, kteří drží rám obrazu. Nad obrazem jméno MARIA okrášlené paprsky a nad ním koruna Královny nebe. V této úpravě se zachoval oltář do r. 1935, kdy byl znovu opraven a doplněn postavami klečících andělů s pochodněmi.
Strop presbytáře nad hlavním oltářem má klenutou báň, která je bohatě zdobena štukaturou s obrazy: Narození Páně, Útěk do Egypta, Svatba v Káni, Mateřství P. Marie, Judit, Královna nebes, Nanebevzetí. Na římsách u hlavic sloupů postavy andělů držících věnec nad deskami s biblickými nápisy. Ve velikosti písmen v nápisech je ukryt chronogram, který udává vznik stavitelského díla. K věčné lampě, dříve visící v presbytáři uprostřed, byla v r.1935 zhotovena kopie a obě lampy umístěny po stranách hlavního oltáře. Z presbytáře máme vchody do bočních kaplí, které se nyní používají jako sakristie. Nad vchody jsou okna od oratoří, které od chrámu oddělují ručně tepané mříže. Na stropě v presbytáři vidíme ve štukových rámech obrazy s náměty: smrt, soud, peklo, nebe. Mezi presbytáří a lodí je velký oblouk zdobený sochou Piety a nad ním erb patrona chrámu, města Tábora. Strop chrámové lodi je vyzdoben obrazy akademického malíře Václava Bartůňka z r. 1892, které znázorňují: Zvěstování, Nanebevzetí a Navštívení Panny Marie a také několik dalších biblických obrazů s texty. Po stranách hlavního oblouku pak boční oltáře svaté Barbory a svaté Doroty, doplnéné v hořejší části oltářů medailony sv. apoštolů Petra a Pavla. Také kazatelna, řezbářské dílo z roku 1720, která byla opravena v roce 1867 z daru císaře Ferdinanda, upoutává pozornost návštěvníků. Uprostřed lodi krypta zbudovaná v roce 1746, je kryta náhrobním kamenem.
V kryptě jsou rakve označené jmény zesnulých kněží. Strop krypty je klenutý. Velká postranní schwarzenberská kaple zasvěcená svatému Václavu je vyzdobena oltářem k jeho poctě, který by před II. světovou válkou v době ohrožení našeho státu péčí duchovního strážce Klokot P. Aloise Matulíka doplněn sochami světců Cyrila a Methoděje, Ludmily a Anežky České. Tyto sochy vzbudily pozornost, nebo" u nohou sv. Ludmily je destička s obrysy celé naší republiky s nápisem" Československo Bože chraň" a u nohou sv. Anežky Ceské je střední znak naší republiky. Oba dva symboly byly kryty květinami a přežily doby temna bez povšimnutí. Jen oltářní mensa musila během okupace vydat své tajemstvi. Do schrány zabudované v oltáři byly vloženy drobné památky na popravené čs. občany u zdi kasáren. Tajemství bylo vyzrazeno a schrána byla násilně se svým obsahem vybrána.
Na stropě kaple jsou výjevy ze života sv. Václava a v pásu spojného oblouku tajemství z bolestného růžence uzavřené stylizovanou knížecí korunou rodu Schwarzenbergů. Vnitřek kaple nyní doplňuje socha sv. Terezie a zpovědnice. Protější kaple sv. Josefa s oltářem tohoto světce má opět na stropě ve štukové výzdobě obrazy z jeho života a v oblouku tajemství z radostného růžence s knížecím znakem rodu Lobkowitzů. Tato kaple je také vyplněna zpovědnicí a novou sochou sv. Antonína z Paduy. Ve velikonoční době zde bývá umístěna socha vzkříšeného Vykupitele. Chrámová okna během let všechna získala svoji barevnou náplň obrazů jako Nejsvětější Trojice, P. Marie a řady světců a světic. Vše bylo provedeno nákladem táborských občanů. Chrámové lavice jsou z roku 1720. V zadní části chrámu je kůr z r.1702 s varhanami již několikráte vyměněnými. Je také záznam v kronice, že zde příležitostně hrával i mistr Antonín Dvořák.
Cyklus obrazů křížové cesty pochází z novější doby. Pod kůrem má své místo velký kříž s ukřižovaným Kristem a proti němu oltář Matky Boží bolestné s Kristem na klíně. Tato Pieta pochází také z doby před II. svět. válkou a zpřítomňovala bolest národa v rouchu P. Marie - červeném, modrém a bílém u mrtvého Božího syna - znázorňovala "trpící vlast". V poslední době byl celý prostor kostela uzavřen pod kůrem umělecky tepanou mříží s bránou, aby nedošlo k poškození památek. Na průčelí chrámové lodi je vyznačen rok její výstavby 1701 a mozaika s postavou svatého Jana z Nepomuku.
Když vyjdeme táborským (východním) vchodem před Klokoty máme před sebou nejkrásnější pohled na celé poutní místo se svými deseti věžemi. Snad znázorňují pro věřícího poutníka deset prstů sepjatých rukou P. Marie Klokotské. . .
Právě zde si mnohý uvědomí nádhernou polohu poutního místa, které zde vévodí nad hlubokými kaňony řeky Lužnice.