klasický styl monastýrského uspořádání. Mniši mají vše společné, nemají vlastního majetku. V kinoviálních monastýrech vede bratrstvo doživotně volený igumen, jemuž jsou všichni mniši bezpodmínečně podřízeni. První kinoviální monastýr byl založen sv. Pachomiem Velikým (asi 290-346) v Thebaidě.
Opakem je tzv. „idioritmie“ (někdy se píše „idiorhytmie“, ř. idioritmos, dosl. vlastní cesta, soukromý způsob či osobní cesta), kdy mají mniši, žijící v jednom monastýru, každý svůj vlastní majetek a každý si vede své živobytí; mohlo by se zdá, že je to vlastně jakési kolektivní polopoustevnictví, ale opak je pravdou - je to oslabení mnišské askeze a v praxi to nese to prvky zesvětštění mnišství; tento způsob mnišství se objevil na Svaté Hoře Athos kolem r. 1374; faktická nezávislost mnichů na igumenovi vedla postupně ke zrušení igumenského úřadu, místo toho si mniši každoročně volili správce; svého vrcholu dosáhlo rozšíření idioritmického mnišství na Athosu v 16. stol.).
Všeobecně se má v církvi zato, že kinoviální mnišství je autentičtější a prospěšnější pro duchovní růst, než idioritmické (nikdy se nedoporučuje mnichovi odejít do poustevny, aniž by před tím strávil řadu let v kinovii).