Od samotného počátku křesťanství přicházeli za křesťany lidé a tázali se: "V co věříte?" "Jak věříte?" Jaké je vaše učení?" Pod těmito otázkami se rodily formulace křesťanské víry. Křesťané vždy silně prožívali svoji víru a měli poznání o Bohu, jejich víra byla jasná, zřetelná s konkrétním obsahem; jenže brzy zjistili, že není tak jednoduché tuto víru postihnout lidskými slovy. Brzy se navíc začaly objevovat i formulace nesprávné, mylné či nedokonalé anebo zavádějící, což znepokojilo Církev a desorientovalo zájemce o křesťanství a mnohé nezkušené nekřesťany. V Církvi vznikla diskuse, při které se postupně — tak jak vznikala potřeba — rodily formulace křesťanské víry. Nešlo v žádném případě o to, aby byla víra vylepšena, či přeformulována nebo vymyšlena nějaká lepší víra; právě naopak!, Církev jako celek pečlivě střežila svoji víru a jakékoliv nové formulace prověřovala vždy jen z jednoho aspektu: jestli dle možností lidské řeči co nejdokonaleji vystihují tu víru, kterou Církev přijala od svatých apoštolů a kterou úzkostlivě zachovává a pěstuje. Církevní lid rozhořčeně odmítal sebelépe myšlené formulace, když je shledal jako odporující autentické apoštolské víře. A za těchto okolností vznikal katechismus. Vidíme, že jej Církev nesestavovala dobrovolně, nýbrž pod určitým tlakem: otázky pohanů, útoky heretiků nutnost zajistit správnou výuku katechumenů (těch, kteří se připravovali ke křtu) ve víře. Brzy se totiž zjistilo, že v Církvi je třeba nastolit jistou shodu ve formulacích víry, neboť svévolné formule – byť často velice zbožné – přinášejí zmatek a mnohou škodu. A tak postupně vznikalo učení o víře křesťanské – rodilo se na církevních sněmech, v katechetických školách, v zápasech se pohany a heretiky a příbytcích svatých Otců, kteří měli od Boha zvláštní dary moudrosti a duchovního zření...
Katechismus popisuje pravoslavnou víru a praxi – orthodoxii a orthopraxi. Ke spáse je třeba obojí studovat a obojí žít.
Pravoslavný katechismus sestavil sv. vladyka mučedník Gorazd, biskup český a moravsko-slezský v roce 1940 jako učebnici pro výuku náboženství na školách a pro misijní potřeby české pravoslavné církve v dobách tzv. první republiky. Tento stručný katechismus (s nepatrnými redakčními úpravami v 2. vydání z r. 1950) vyšel již ve třech vydáních (poslední vydání nedávno reprintem). Forma otázek a odpovědí, sloh, tématická šíře a hloubka probírané látky byly autorem zvoleny vzhledem k předpokládanému prioritnímu použití tohoto katechismu pro základní náboženskou výuku dětí a mládeže. (Pro výuku na základních školách byla látka určená starším žákům vyčleněna do poznámek umístěných u jednotlivých článků; obtížnost byla označena hvězdičkami před každou poznámkou.)
Při sestavování katechismu vycházel vladyka Gorazd ze zahraniční předlohy, kterou upravil pro misijní potřeby České pravoslavné církve. Dodnes je tento katechismus - i přes svou stručnost - základním přehledem věrouky a církevní praxe Pravoslavné církve v českých zemích.
Protože od té doby nebyl modernější a obsáhlejší pravoslavný katechismus v češtině vydán, byl „Gorazdův katechismus“ (v podobě svého 2. vydání) převeden do digitální podoby. Po určitém váhání jsme dali přednost přesnému doslovnému převodu bez úprav obsahu (vyjma nepatrných a nepodstatných jazykových zásahů - a to jen v případech dnes už skutečně obtížně srozumitelných archaismů, kdy požadavek přístupnosti textu pro současného čtenáře nutně vyžadoval jazykovou korekturu). Cílem při zpracování textu bylo, aby tento „digitální katechismus“ nepozbyl autority, kterou původní dílo sv. Gorazda II. bezesporu má (i přesto, že kvůli časové vzdálenosti od jeho vzniku by již zasluhovalo novou redakci a rozšíření obsahu; a v neposlední řadě i opravu v některých jednotlivostech dobově ovlivněných západní věroukou).