Příslušníci - řeholního řádu, pojmenovaného podle hory Karmel v Palestině (Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo). Sv. Albert z Vercelli, latinský patriarcha Jeruzaléma, udělil r. 1209 přísnou - řeholi skupině - mnichů, kteří se usadili na tomto místě. Řeholi schválil Honorius III. r. 1226 a později ji zmírnil Inocenc IV., jenž zařadil k. mezi - žebravé řády. Stará tradice odvozuje řád přímo od proroka Eliáše, který žil právě na hoře Karmel. Následkem četných srážek mezi křesťany a muslimy opustili k. velmi brzy Palestinu, rozptýlili se do různých zemí Evropy a působili v největších univerzitních centrech, jakými jsou Cambridge, Oxford, Bologna a Paříž. Oslabení původního asketického ducha vedlo k různým pokusům o reformu řádu, vznikly tak různé reformované kongregace, jako mantovská (15. stol.), turoneská (17. stol.) a další. Nejdůležitější reforma se však udála v 16. stol. a byla dílem sv. Terezie od Ježíše (z Avily) a sv. Jana od Kříže a dala vzniknout dvěma větvím řádu. Klement VIII. r. 1593 uznal řád »bosých karmelitánů« jako řád samostatný.