Jizerské hory: Pohanské kameny

Skupina rulových balvanů, která nese romantický název Pohanské kameny se nachází nad údolím říčky Smědé při dnešní česko-polské hranici. Je opředená četnými pověstmi. Na nejvyšším ze zdejších kamenů se totiž nacházejí "obětní mísy", velké mísovité až kotlovité prohlubně. Zájem o ně přicházel odedávna zejména z německé strany. Podle badatele Preuskera se prý na Pohanských kamenech kdysi konávaly starogermánské slavnosti slunovratu; snad prý se tu našly nějaké střepy, broušené kameny a provrtaný kamenný sekeromlat. Co na tom je pravdy, těžko říci - nálezy se ztratily. Pokud ovšem vůbec existovaly. Už roku 1895 prohlásil německý profesor Virchow Pohanské kameny za přirozený útvar. A měl pravdu. Na svazích pod Pohanskými kameny se sice později podařilo nalézt broušené nástroje z doby kamenné a keramické střepy lidu lužických popelnicových polí, to však bohužel nic nedokazuje...
Další jizerskohorský nález je ještě podezřelejší. V letech 1915 a 1920 byl skupinou archeologů - amatérů prováděn průzkum na lokalitě Hruškové skály, ležící na horském hřebenu mezi osadou Jizerka a říčkou Černá Desná. Je tu skupina skal, v nichž se nalézá jeskyně. Na temeni západní skály obnažili archeologičtí nadšenci pod vrstvou humusu dvě skalní mísy. U vchodu do jeskyně se prý měla nalézat malá obětní jáma a v ní sekerka s "dlouhým držadlem", špičatá sekera, klín, šipka a pilka, snad z pozdní doby kamenné. Našly se tu prý dokonce i skalní rytiny! Nálezové okolnosti byly zaznamenány v úředním protokolu, který se dochoval v Severočeském muzeu v Liberci; nálezy bohužel nepřežily poválečné události.
A co další jizerskohorské kameny?
Na žulovém návrší u hřbitova v Jablonci nad Nisou - Vrkoslavicích se nachází takzvaný Čertův kámen. Sestává ze tří žulových kamenů, na nichž leží čtvrtý. Na žulových kamenech lze najít různé schůdky a jamky a celá sestava připomínající dolmen je až 4 metry vysoká. Podobných objektů, často spojených s čertovskou pověstí i názvem, byste však v žulových Jizerských horách našli desítky. A když ne s čertovskou, tedy alespoň s čarodějnickou pověstí - jako v případě kamene, který prý stával na malé výšině na východ od hřbitova v Lázních Libverdě. Říkalo se mu Čarodějný - prý proto, že zde jednou náhodní noční chodci spatřili muže, který s pomocí blesků a bouře odléval čarodějné kule. Slétávaly se tu prý čarodějnice, tančili skřítkové a lesní víly. Do té doby, než se kdosi odvážnější rozhodl skoncovat s tajemnými silami a kámen za pomoci klínů rozbil a roztloukl na štěrk.
Mnohé z jizerskohorských kamenů mají na svém povrchu jamky či skalní hrnce, vzniklé ve zdejším hrubozrnném materiálu přirozeným procesem větrání. A je více než jisté, že se ani u jednoho z nich žádné krvavé obřady nekonaly... A to i přesto, že naši předkové rozhodně holubičí povahou neoplývali.