Jazd je jedno z nejstarších měst v Íránu a představuje jedno z posledních útočišť zoroastrismu na světě. V moderní části města se nachází chrám ohně Ateškadeh, uchovávající posvátný živel planoucí bez vyhasnutí navzdory válkám, epidemiím a přírodním katastrofám již od roku 470 našeho letopočtu.
Dnešní Írán vnímáme jako tradičně muslimskou zemi a neuvědomujeme si, že perská civilizace dala vzniknout jednomu z nejznámějších monoteistických náboženství na světě – zoroastrizmu. Jeho vliv na íránskou kulturu zůstává silný i přes 1300 roků dominance islámu.
Pouštní město nacházející se na jihu Íránu je dnes skvostem v mnoha ohledech, nejen díky uctívačům ohně - přívržencům zoroastrismu.
Metropole ohně
Obyvatelé Jazdu, obklopeni nehostinnou pustinou, vybudovali město s charakteristickou pouštní architekturou, úzkými uličkami, lapači vlhkosti, skladišti v nichž bylo možné během celého léta skladovat led z hor a klimatizací schopnou snížit teplotu v domech až o 15 stupňů Celsia. V moderní části města se nachází chrám ohně - Ateškadeh, uchovávající jeden z posledních "nejvyšších ohňov- atašé Behram" na světě. Ten se skládá z 16 různých typů ohně, jako např. oheň z kremační jámy, z blesku a podobně. Tento posvátný oheň se udržuje bez vyhasnutí navzdory válkám, epidemiím a přírodním katastrofám už více než jeden a půl tisícíletí.
Věže ticha
Avšak asi nejmonumentálnější pozůstatkem přítomnosti zoroastrismu jsou dva minarety, které se vypínají k nebi na okraji města. Tyto věže sloužily po staletí až do íránské revoluce za účelem "nebeských pohřbů", během nichž byly ostatky zesnulých věřících vyneseny na vrchol věže a ponechány jako potrava dravým ptákům.
Činili tak proto, aby zamezili znečištění země a nedovolovali ukládání těl mrtvých do hrobů. Zemřelí se ovšem nesměli ani spalovat, neboť by tím mohl být poskvrněn oheň.
Jazd však nabízí i jiné atrakce, jako například muzeum vody popisující sofistikovaný systém zavlažování a klimatizování města, nesčetné mešity i tradiční perský bazar.
Bezedné jezero
Archeologická lokalita Tacht-e Sulejmán se nachází v jednom údolí v severozápadní části Íránu. Je zde svatyně přívrženců zoroastrismu částečně přestavěná v 13. století a chrám z doby vlády dynastie perských králů dynastie Sásánovců v 6.-7. století. Podoba chrámu ohně, palác a obecně ztvárnění celého areálu ovlivnilo podstatným způsobem vývoj islámské architektury.
V místě je Trůn Šalamounův – vulkanické jezero o průměru sto metrů. Je údajně bezedné a jeho vody jsou mimořádně bohaté na minerály. Ty se postupně usazovaly a za tisíciletí vytvořily na březích jezera i více než čtyřicet metrů silné kamenné stěny.
Až do příchodu islámu byla oblast kolem tajuplného a zároveň nádherného jezera hlavním náboženským střediskem v Íránu. Objevili jej sice již v roce 1819, avšak důkladného prozkoumání se dočkal až v roce 1937. Tehdejší badatele však víc než náboženské poznatky zajímal fantastický nález – pátrali po Svatém grálu. V roce 2003 se celý komplex ocitl na seznamu světového dědictví UNESCO.