jakkogin no zen
jap., dosl.: "rtuťový zen"; zen, který pouze vnějším vzhledem napodobuje zen, avšak není pravým zenem - tak jako rtuť není pravým stříbrem.
jakó zen
jap., dosl.: "liščí zen"; zen těch lidí, kteří bez pravého zenového zážitku nepravdivě tvrdí, že jsou osvíceni, a klamou jiné lidi napodobováním vnějších forem a pomlouváním pravd, jež sami nerealizovali. Liška je v Číně, odkud tento pojem pochází, zvíře, na němž jezdí démoni nebo sám démon, který na sebe bere lidskou podobu a v této podobě svádí lidi na scestí.
jakuseki
jap., dosl.: "léčivý kámen"; poslední jídlo dne v zenovém klášteře; je podáváno v pozdním odpoledni. Jméno pochází od toho, že si dříve mniši k uklidnění jejich kručícího žaludku pokládali na břicho rozpálený kámen, neboť podle ortodoxního buddhistického kodexu chování byl posledním jídlem dne oběd. Později byl kámen nahrazen jednoduchým jídlem ze zbytků oběda.
jaza
jap., dosl.: "noční sezení"; zazen po obvyklé večerce v zenovém klášteře (tera).
jižní škola
(čín. Nan-cung, jap. Nanšú); škola čchanu, která počíná Chuej-nengem, 6. patriarchou čchanu v Číně, a z níž vyšli všichni významní mistři a nástupnické linie zenu (k tomu viz též goke šičišú). Pojem "jižní škola" byl používán v protikladu ke škole počínající u Šen-sioua, jejíž představitelé sídlili v severní Číně, a proto byla nazvána severní školou. Zatímco tato škola byla ještě silně ovlivněna tradičním indickým meditativním buddhismem (dhjánový buddhismus), který razil čchan patriarchů (sošigata) před Chuej-nengem, představoval čchan jižní školy neortodoxní způsob realizování a zprostředkování buddhadharmy, silně ovlivněný domácím čínským taoismem a čín. lidovým charakterem. Zatímco severní škola přikládala velký význam studiu a intelektuálnímu osvojení si posvátných spisů buddhismu, zvláště Lankávatára sútry a zastávala názor, že lze osvícení dosáhnout "pozvolna" pomalým postupováním po cestě meditativního cvičení (zengo), zdůrazňovala jižní škola "náhlost" prožitku osvícení (tongo) a přednost bezprostředního vhledu do pravého bytí (kenšó) před všemi intelektuálními rozklady s pojmovými výpověďmi o něm.
V mnoha kóanech tradovaných v rámci jižní školy se dočteme o přívržencích severní školy, kteří u vědomí své rozsáhlé znalosti písem vyhledávali střetnutí s mistry jižní školy, aby je usvědčili z nevědomosti, ale jimž stoupenci jižní školy jedinou otázkou či poznámkou jasně ukázali, že jejich učenost není schopna pochopit hluboký smysl spisů a zážitku osvícení spíše brání místo aby ho podporovala.
Zatímco jižní škola v období Tchang a Sung vzkvétala a zplodila doslova stovky hluboce osvícených mistrů, severní škola v průběhu několika málo generací upadala a nakonec zcela zanikla. Čchan jižní školy je též nazýván "čchanem patriarchů" (čín. cu-š´-čchan, jap. soši zen).
juige
jap., dosl.: "zanechaná báseň"; verš, který zenový mistr při své smrti zanechá svým žákům. V těchto většinou krátkých básních vyjadřují mistři ještě jednou "v ořechové skořápce" svou zenovou zkušenost, aby inspirovali žáky a podněcovali je, aby ani po vstoupení jejich mistra do přeměny (senge) neustávali v úsilí na cestě zenu.
Jüan-ťüe-ťing
čín. (jap. Engakukjó), "Sútra dokonalého osvícení"; sútra, kterou do čínštiny přeložil roku 693 buddhistický mnich Buddhatráta. V ní bylo dvanáct bódhisattvů, mezi nimi Maňdžušrí a Samantabhadra, seznámeno s obsahem dokonalého osvícení. Tato sútra měla velký vliv na zen.