V koránu se používá tohoto pojmu ve významu "vzor, předák, vůdce". Z těchto základních významů se odvozují tři různá použití v islámském životě. Zcela obecně je imám ten, kdo stojí v čele při obřadní modlitbě (viz salát). Imámem může být každý, kdo ovládá techniku modlitby. Duchovní předáci různých právních škol jsou rovněž nazýváni imámy. Daleko nejdůležitějším významem, který šíité spojují s pojmem, je význam vůdce islámské obce (viz chalífát). Podle šíitů přísluší titul imám a vedení islámské obce jen přímému potomku Alího. Ortodoxní imámská teorie šíitů vychází z těchto základů: hodnost je dědičná a je předávána od otce na syna. Imám jediný zná mystické hloubky islámu, kterou zjevil Muhammad jen Alímu. Toto pravé vědění o mystice dědí imám od svého předchůdce. Nadto je on jediný schopen vykládat závazně korán a sunnu. V důvěře v Boží vedení klade základy islámské právní vědy. Pro své Boží vedení je imám neomylný, i kdyby obec nechápala správnost jeho rozhodnutí.