ičibó
jap., dosl.: "jedna hůl"; zenový výraz pro použití hole (kjosaku, šippei) zenovým mistem ku prospěchu jeho žáka; viz též bókacu.
ičidži fusecu
jap., dosl.: "jediné slovo nevyřčené"; zenový výraz, který vyjadřuje, že Buddha (a patriarchové, sošigata) ve všech svých poučeních vyjadřoval pravou skutečnost (buššó) bez jediného slova, neboť je nevyslovitelná (fukasecu). U vědomí této skutečnosti nechtěl Buddha po svém dokonalém osvícení zpočátku ani dávat žádné poučení, dokud ho soucit s tvory uzavřenými v koloběhu života a smrti (sansára) nakonec nepohnul k tomu, jak říkají zenoví mistři, "nechat se hodit do trávy", tj. vydat se z roviny pravého pochopení do roviny vědomí prostého člověka (bonpu no džóšiki), aby těm, kdo ho chtějí slyšet, dal alespoň jeden pokyn na cestě, která vede k osvícení a tím k nahlédnutí do pravé skutečnosti.
V tomto smyslu považuje zen všechny v sútrách zachycené Buddhovy výklady a všechna poučení a spisy zenových mistrů pouze za "prst, který ukazuje na měsíc, nikoli měsíc samotný". Nejvyšší pravda může být předána pouze v onom tajemném procesu (hassu), jenž zen nazývá "předáním od srdce-ducha k srdci-duchu" (išin denšin).
Proto zen nazývá sebe též "zvláštní tradicí vně (ortodoxního) učení" (kjóge becuden), zdůrazňuje svou "nezávislost na (posvátných) spisech" (furjú mondži) a dává přednost tomu, že "ukazuje na lidské srdce-ducha (kokoro)" (džikiši ninšin), místo aby se spoléhal na slovně předávané učení, jemuž jeden každý rozumí pouze tolik, jak to odpovídá jeho momentálnímu stavu vědomí, tzn. vnímá pouze projekci sama sebe.
ičidžikan
jap., dosl.: "jednoslovný průchod"; zenový výraz pro wato, jež je tvořeno pouze jedním slovem. Kan (čín. kuan) ve svém základním významu znamená horský průsmyk, bariéra, přehrada, v odvozeném smyslu pak rozhodný, průlomový okamžik, průlom.
ičidži zen
jap., dosl.: "jednoslovný zen"; zenové cvičení, v němž se jediné mistrovo slovo (ičidžikan) bere jako kóan. Čínský čchanový mistr Jün-men Wen-jen (Ummon Bun´en) je v zenové tradici obzvláště slavný pro svá ičidžikan.
iči ensó
jap.; viz ensó
ičimi šabjó
jap., dosl.: "zalít misku jednou chutí"; zenový výraz pro nefalšované předání buddhadharmy od zenového mistra jeho pokračovateli v dharmě (hassu); viz též išin denšin, ičimi zen.
ičimi zen
jap., dosl.: "zen jedné chuti"; nefalšovaný zen, zen Buddhy a patriarchů (sošigata). Jedna chuť se zde vztahuje na zkušenost nerozlišenosti (tvaru a prázdnoty).; viz též osvícení. Výraz se používá v protikladu ke gomi (no) zenu.
ičinen fušó
jap., dosl.: "nezrodit myšlenku"; v zenu to znamená, že stav vědomí nějakého člověka, v němž nepovstává žádná zaslepující myšlenka, je stavem vědomí Buddhy. Ičinen fušó znamená tento, všech zaslepujících myšlenek, představ, pocitů a vjemů prostý stav vědomí, kterého se dosahuje cvičením zazenu a zároveň je tímto zazenem v jeho nejčistší podobě. Proto se říká: "Pět minut zazen, pět minut Buddha".
ikkacu
jap., dosl.: "jeden kacu"; použití výkřiku (kacu) zkušeným zenovým mistrem při výcviku zenových žáků, jímž byl znám především čín. čchanový mistr Lin-ťi I-süan (Rinzai Gigen) a který se od té doby používá především ve škole Rinzai; viz též bókacu.
ina
jap.; viz inó
inga
jap., dosl.: "ovoce příčiny"; příčina a následek ve smyslu buddhistického zákona příčiny a následku (karma, viz též innen). V zenu, jehož základem je jediné bezprostřední prožití pravé skutečnosti, transcendující kategorie času a prostoru i lineární spojení v čase a prostoru, se říká inga ičinjo - příčina-následek jsou jedno.
Ingen hógo
jap., dosl.: "Ingenova slova dharmy"; sbírka výkladů a výroků čínského čchanového mistra Jin-jüan Lung-čchiho (Ingen Rjúki), který v polovině 17. stol. založil v Japonsku školu Óbaku.
inka
jap.; viz inka šómei
inka šómei
též inka, jap., dosl.: "pravá pečeť jasně podaného důkazu"; pravá pečeť potvrzení toho, že pravé osvícení bylo jasně prokázáno. Zenový termín pro oficiální potvrzení ze strany mistra, že žák ukončil pod jeho vedením svůj výcvik. U mistrů, kteří používají systém kóanů to znamená, že žák zdolal všechny jeho mistrem předepsané kóany k mistrově plné spokojenosti. Pokud mistr nepoužívá kóany, znamená udělení inky, že je spokojen se stupněm pravého pochopení svého žáka. Teprve po obdržení tohoto potvrzení, a když jsou splněny jiné mistrem oceňované předpoklady, jako např. vést lidi, je jedinec patřící k pravé zenové tradici oprávněn sám vést žáky na zenové cestě a nazývat se pokračovatelem v dharmě (hassu) svého mistra a róšiho. Avšak ani když je obdržením inka jeho výcvik u mistra oficiálně ukončen, neznamená to, že by tím byl zenový výcvik takto potvrzeného skončen. Čím hlouběji zenový mistr nahlédne, tím je mu jasnější, že studium zenu je nekonečné; táhne se nesčetnými životy. Proto se v zenu říká, že Buddha, který dosáhl dokonalého osvícení, se ještě dnes učí. Inkou mistr potvrzuje, že žák dosáhl přinejmenším stejného stupně osvícení jako on sám a nadále může stát na vlastních nohách. V zenové tradici to však znamená, že mistr by se měl proto stále snažit, aby jej žák předčil ve velikosti jeho zenového prožitku. Jestliže mu je žák pouze rovný, nastává nebezpečí, že to s mistrovou dharmou v následujících generacích půjde stále více z kopce a jeho přímí pokračovatelé v dharmě a jejich pokračovatelé budou pouze již jen "ubohým otiskem ubohého otisku".
inkin
jap.; malý hrncový zvon s poduškou jako podložkou, který je upevněn na dřevěném držáku a bije se do něj kovovou palicí. Inkin se často používá v zenových klášterech, aby označil začátek či konec úseků zazenu, či aby zahajoval recitace.
innen
jap., dosl.: "přímá, vnitřní příčina a nepřímá vnější příčina, tj. důvod a pohnutka"; pojem se používá v zenu a jiných školách buddhismu v Japonsku ve smyslu buddhistického chápání zákona příčiny a následku (karma), podle něhož každý tvor se stává závislým na přímých i nepřímých příčinách. Innen se příležitostně také překládá jako "pohnutka-důvod-příčina", aby se poukázalo na rozdílné významové nuance tohoto pojmu.
inó
též ina, ešu či čidži, jap.; mnich, který je pověřen správou a vedením obřadů v zenovém klášteře (tera).
iro furo
jap., dosl.: "cesta myšlením nedosažitelná"; jiný výraz pro osvícení; viz též fukašigi.
išin denšin
jap., dosl.: "prostřednictvím ducha předat ducha"; zenový výraz pro nefalšované předání buddhadharmy od mistra žákovi a pokračovateli v dharmě (hassu) v rámci linie předávání zenové tradice (též sošigata, inka šómei). Tento výraz překládaný obvykle jako "předání od srdce-ducha k srdci-duchu" se stal ústředním pojmem zenu. Pochází ze "Sútry Šestého patriarchy přednesené z tribuny dharmového pokladu" (Liou-cu ta-š´ fa-pao-tchan-ťing, známé pod názvem Tribunová sútra) od Chuej-nenga (Enó), 6. patriarchy čchanu v Číně. Ukazuje na to, že to, co je v této tradiční linii opatrováno a tradováno, není knižní vědění v podobě učení zakotveného v posvátných spisech, nýbrž bezprostřední pochopení pravé skutečnosti bezprostředním vlastním zážitkem a vhledem, k němuž může osvícený zenový mistr vést žáka prostřednictvím výcviku na cestě zenu.
išši indžó
jap., dosl.: "potvrzení pečeti jednoho mistra"; výcvik zenového žáka jediným zenovým mistrem (róši). Nutnost išši indžó byla od 17. stol. zdůrazňována především ve škole Sótó, aby se zabránilo tendenci mnohých zenových žáků přebíhat od jednoho mistra k druhému.
Přestože při zenovém výcviku nejde o učení a učení se objektivizovaného vědění, je každý, kdo si toto vědění osvojil na logicko-pojmové úrovni, může předávat každému, kdo je schopný a ochoten se učit (fukasecu), nýbrž o předání buddhadharmy "od srdce-ducha k srdci-duchu" (išin denšin) osvíceným zenovým mistrem jeho žákům, má zde vztah žák-mistr zvláštní význam.
A protože pro zenový výcvik neexistují žádná kodifikovaná pravidla, nýbrž každý róši podle míry svého vlastního zenového zážitku a svým zcela osobním způsobem přistupuje k potřebám svého žáka, nemůže cvičení započaté u určitého mistra pokračovat "beze švu" u jiného mistra. Způsoby vedení a poučení různými zenovými mistry, jejichž metody jsou rozdílné co do vnější podoby, žáka, který ještě nedozrál k hlubšímu zenovému zážitku, spíše zmatou než aby mu pomohly.
Proto je důležité, aby zenový žák poté, co nalezl pro sebe vhodného róšiho, se svěřil jeho vedení bezvýhradně a výlučně. Až když dosáhl stejného stupně osvícení jako jeho mistr, což tento potvrdí udělením inka šómei, je třeba, aby mohl svůj zenový zážitek, jenž již dozrál k určitému stupni, prohlubovat a tříbit prostřednictvím mondó a hossenu s jinými zenovými mistry.
ittai
jap.,
dosl.: "jedno tělo"; prožitek, s nímž je celý vesmír jedno a je s ním identický a člověk k němu dochází v hlubokém osvícení. Všechny jevy pak nejsou ničím jiným než jedním (vlastním) tělem; k tomu viz též sambó;
dosl.: "pravda jedinosti"; pravda, která je tu k tomu, abychom ji pochopili a realizovali cíl výcviku v zenu. Tento výraz ukazuje na nedualistickou podstatu pravdy zažité v osvícení, která není pravdou na rozdíl nebo v protikladu k jiným pravdám, ale je to pravou skutečností, v níž neexistuje žádná dualistická opozice, žádné pravdivé či lživé v logicko-filosofickém smyslu.