Pojem, převzatý z angličtiny (úplná zkáza), označuje systematické pronásledování, týrání a vyvražďování evropských Židů v letech 1942 - 1945 během nacistické vlády v Německu. Korektnější je novohebrejský výraz "šoa", což znamená v doslovném překladu "zánik", "katastrofa", protože pojem holokaust je vlastně už částí "teologie po Osvětimi", přičemž v jádru stojí problém teodicey (Je-li Bůh, jak mohl něco takového připustit?). Ke zpracování holokaustu a jeho historicko - teologických důsledků dochází v křesťanské teologii dosud jen váhavě. Podstatně zásadnější byla naproti tomu vnitrožidovská diskuse o holokaustu, který je jednak nesrovnatelný, jednak však opakovatelný.