Holešov - synagoga

Stejně truchlivý jako osudy holešovských židů za druhé světové války byl i osud Nové synagogy. Ta byla vystavěna v honosném maursko-románském slohu, slavnostně vysvěcena 3.9. 1893. Současně byla v jejím sousedství vystavěna budova, která sloužila jako rabinát i jako zimní modlitebna. První neúspěšný pokus o zapálení synagogy se udál v noci 24.7. 1941, tehdy byl ještě požár místními hasiči v zárodku zlikvidován. Při druhém pokusu v noci z 11. na 12. srpna měli již hasiči zakázáno zasahovat a tak synagoga podlehla požáru. Její zbytky byly odstraněny do 15. června následujícího roku.
    
Historie a popis:   
Kdy byla založena v Holešově židovská obec to s naprostou jistotou nevíme. Všechny listiny zničil rozsáhlý požár v roce 1560, který zničil i původní dřevěnou synagogu.
Na jejím místě byla vystavěna renesanční budova, informuje nás o tom nápis na východní stěně modlitebního sálu, nad schránou na Toru, ve štítě neseném dvěma lvy a završeném korunou je psáno:
"Zde se nacházel a zde byl počet z roku 320 (tj. 1560) po požáru. Obnoveno bylo nyní malbou a štukaturou pěkně, v roce 497 (1737) od stvoření trůnu a podnožky)."
Je zajímavé, že tato budova není přísně orientována východním směrem, ale mírně severovýchodním.
Svoji architekturou je dnes snad již posledním příkladem tzv. polského typu. Hlavní sál je, jak bývalo zvykem zapuštěn podlahou jeden metr do země, aby byly naplněny slova žalmisty:
Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.(130,1). To mělo i svůj praktický význam, pro svou nízkou střechu, nepřevyšuje synagoga okolní zástavbu, což byl jeden z ultimativních požadavků církevní vrchnosti.
Sedm oken hlavního sálu představuje sedm dní stvoření, stejně tak i malba nad almemorem, je motivována kabalistickou knihou Sefer Jecira.
O někdejší přítomnosti kabalistů svědčí i nástěnné nápisy, kde celkem na čtyřech místech je zmíněn patron synagogy anděl Metatron, který dle tradice z modliteb obce skládá diamantovou korunu a vkládá ji Svatému, budiž Jeho Jméno velebeno, na hlavu.
Čtyřetážová budova je reminiscencí na čtyři kabalistické světy: Modlitebnímu sálu odpovídá nejnižší kabalistý svět Asija (činů), ženské galerii svět Jecira (utváření), studovně Bejt midráši svět Berija (Stvoření) a konečně geníze - odkladišti v půdních prostorách světu Acilut (idejí, pravzorů). Tomuto odpovídají i čtyři schodky na východní straně modlitebního stánku vedoucí ke svatostánku.
Již zmiňovaný almemor (bima = řečniště) je překrásnou kovářskou uměleckou prací a pochází pravděpodobně ze zaniklé židovské obce v nedalekých Dřevohosticích.
Právě na tomto almemoru byly při bohoslužbách otevírány posvátné svitky Tory a mužové obce sedávali na lavicích rozmístěných kolem stěn směrem k místu předčítání. Symbolizovalo to, že kolem bijícího srdce (čtené tory) se shromažďuje živý organismus obce. Volný prostor umožňoval při modlitbě Šemoné esre učinit tři kroky vpřed a vzad.
Synagoga, jak bývalo zvykem byla modelem Jeruzalémského chrámu. Svatostánku, odděleném parochetem = oponou, na východní straně, kde byly uloženy posvátné svitky Tory, odpovídala velesvatyně, hlavní modlitební sál, kde při modlitbách měli přístup jen muži představoval izraelské nádvoří, a ženská galerie nádvoří žen.
Není bez zajímavosti, že celkové vzezření stavby synagogy má navodit tvar krychle, která je nejen po kouli nejdokonalejším tvarem, ale tvar krychle měla i nejsvětější svatyně Jeruzalémského Chrámu. V krychli je též i vepsána Davidova hvězda.