(540 - 480 př.n.l)
Hérakleitos se narodil v Efesu kolem roku 540 př.n.l. ve vznešené rodině. Starověké zprávy o jeho životě jsou velmi kusé a často i málo hodnověrné. Rekonstrukce nějakého byť jen přehledného životopisu je proto nemožná.
Období, kdy žil Hérakleitos, je charakterizováno hospodářským rozvojem řeckých maloasijských osad, podrobených perské nadvládě. Tento rozvoj připravoval půdu pro vzpoury proti Peršanům, zprvu více neúspěšným než úspěšným, jak je známo zejména z proslulé vzpoury v Milétu v roce 494 př.n.l., kdy jako odvetu toto město Peršané zcela zpustošili. Za Hérakleitova života vzrůstal nesoulad mezi ekonomickou silou otrokářských démokratů, kteří tehdy v Efesu vytvořili bohatnoucí průmyslové a obchodní centrum, a jejich politickou podřízeností rodovým aristokratům. Tento nesoulad se vyhrotil do otevřeného konfliktu. Stará rodová aristokracie byla v Efesu poražena a s ní i Hérakleitos, který byl v jistém smyslu jejím mluvčím.
Hérakleitos byl samotář, tupitel davu a nepřítel demokracie. V životě i v myšlení hledal své vlastní, dosud neznámé cesty. Své myšlenky uložil ve spise o přírodě. Spis je napsán vyhroceným svévolným a obrazy a příměry oplývajícím stylem, který usiloval o co nejsevřenější výraz a aforistickou stručnost. Spis působí temným dojmem, alespoň podle více než sta zachovaných zlomků. Ve vysokém věku se prý Hérakleitos zcela odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách.
Až v maloasijské Iónii se setkáváme s nejpronikavějším myslitelem mezi zakladateli řecké filosofie. V Efesu, tehdy kvetoucím městě se ve vznešené rodině narodil Hérakleitos (540-480), filosof, představitel naivně dialektického světového názoru,věštec, řečník, útočný kritik.
Hérakleitos, kterému jeho potomci dali přídomek "temný", byl samotář, tupitel davu a nepřítel demokracie; v životě i v myšlení hledal vlastní, dosud neznámé cesty. Své myšlenky uložil ve spise o přírodě. Je to spis napsaný vyhroceným, svévolným, obrazy a příměry oplývajícím stylem, usilující o co nejsevřenější výraz a pro svou stručnost - pravděpodobně též úmyslně - rovněž spis temný. Ve vysokém věku se prý Hérakleitos zcela odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách, kde se živil rostlinami - pravděpodobně byl prvním poustevníkem na evropské půdě.
Učenosti ve smyslu pouhého mnohovědění si Hérakleitos cení málo. Jde o to nalézt jednu myšlenku, která otevírá tajemství světa. Hérakleitos pronesl výrok : ,,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky" a slavná slova ,,Vše plyne, nic netrvá". Zřejmě zakoušel tajemství času a věčné změny s takovou naléhavostí jako málokdo jiný. Velikost jeho poznání tkví v něčem jiném: v tom, že za nepřetržitým tokem a v něm přece spatřil jednotu, totiž jednotný zákon. Jednotu v mnohosti a mnohost v jednotě. Hérakleitos mluví o praohni, z něhož podle věčného zákona - "podle míry" - jeho vzplanutím a uhasínáním vystupuje svět se svými protiklady a opět se do něho navrací. Pro zákon světa poprvé používá slova "logos", jež v řečtině znamená zprvu jednoduše "slovo", pak "rozumnou řeč", pak vůbec rozum. Úkolem člověka je, aby poznal logos, světový rozum, který vším vládne. Je moudré podrobit se jeho zákonům.
Učení Hérakleita z Efesu představuje první obsáhlý filosofický systém na řecké půdě. Hérakleitos nezkoumá na rozdíl od svých předchůdců a současníků jen látkový svět a jeho domnělé příčiny. Obrací svůj pohled také do propasti lidské duše - "sebe sama jsem prozkoumal," znějí jeho hrdá slova. Jen u Platóna a Aristotela dosahuje řecké myšlení obdobné hloubky a všeobjímající šíře. Pojem logu, který Hérakleitos zavedl, se stal Božím slovem křesťanské teologie. Fragmenty, které tato temná a tajemstvím obestřená postava zanechala v dějinách filosofie, zůstávají nevyčerpatelnou hlubokou studnicí zpola zasutého pradávného vědění.