"Synové Eberovi" (Genesis 10,21) byli Semité, tedy potomci Sema, nejstaršího syna Noemova. Nejslavnějším Hebrejem byl Abrahám, k jehož potomkům patří národ Izraele a Arabové. Po babylónském vyhnanství se označovali za Hebreje ještě ti, kteří zachovávali věrnost Mojžíšovu zákonu (2. Makabejských 7, 30 - 31). Skutky apoštolů (6, 1) rozlišují Hebreje (viz židokřesťanství) a helénisty.