gaki
jap. výraz pro "hladové ducha" (sa. préta). V zenových klášterech je obvyklé před podáváním jídla přinést malou oběť pokrmů pro gaki.
Gakudó jódžinšú
jap.; dílo jap. zenového mistra Eihei Dógena, v němž podává deset pravidel pro začátečníky na zenové cestě.
gaššó
jap., dosl.: "sepjaté dlaně"; zenový výraz pro prastaré, lidem všech kultur (zejména na východě) známé gesto pozdravu, prosby, vděčnosti, úcty a zbožňování.
V tomto sepjetí dlaní je spontánně vyjádřen stav vědomí, v němž se ozývá jednota polárních sil jevového světa.
gáthá
sa. pro sútra
gati
sa., pa., dosl.: "způsob existence"; označuje rozličné formy bytí, v nichž dochází ke znovuzrození a které vytvářejí sansáru. Rozeznáváme tři dobré či vyšší, jakož i tři špatné anebo nižší způsoby existence. K dobrým se řadí lidé, bozi (déva) a asurové; ke špatným zvířata, hladoví duchové (préta) a obyvatelé pekel (naraka). Dějištěm těchto šesti forem bytí jsou tři světy či sféry (trilóka).
Patří k nim svět žádosti, kde se pohybuje šest nejnižších tříd bohů, lidé a zvířata, svět žádostiprosté tělesnosti se 17 druhy bohů a svět netělesnosti či beztvarovosti se čtyřmi třídami dévů. Mezi jednotlivými formami bytí není zásadní, nýbrž jen karmicky odstupňovaný rozdíl. V žádné není život bez hranic. Vysvobození ostatně lze dosáhnout jen jako člověk, a proto buddhismus si lidského způsobu existence cení výše nežli božského a v této souvislosti hovoří o "vzácném lidském těle". Vtělení v lidské podobě se pokládá za řídkou šanci vyváznout z koloběhu sansáry a je tedy výzvou a povinností této šance využít a usilovat o vysvobození (bódhi, osvícení).
ge ankjo
jap., viz ankjo
gedacu
jap., dosl.: "spása, vysvobození";
osvobození, jež je cílem všech buddhistů a veškerého meditativního cvičení. Gedacu je též používáno jako synonymum pro osvícení;
jiný výraz pro meditační praxi (zazen), neboť osvobození je realizováno prostřednictvím meditace.
gedó
jap., dosl.: "mimo cestu"; nebuddhistická náboženství, popř. filosofie. (k tomu viz též pět druhů zenu).
gemacu
jap., dosl.: "konec léta"; konec ankjo, letního období intenzivního výcviku v zenovém klášteře (tera).
Gendžó kóan
jap., dosl.: "Osvícení se dostavuje každý den" či "Každý den je osvícením"; spis jap. zenového mistra Eihei Dógena, který se stal jednou kapitolou jeho Šóbó genzó. Tento text, v němž se jedná o vztah cvičení (zazen) a osvícení, patří k nejdůležitějším spisům školy Sótó v Japonsku.
genkan
jap., dosl.: "brána tajemství"
vstup, vchod; vstoupení do buddhismu, nástup na cestu k osvícení, jak ji ukazují různé buddhistické školy a způsoby;
vstupní dveře hostinského pokoje (tanga rjó) v zenovém klášteře či předsíň kláštera;
předsíň, prostor mezi domovními dveřmi a obytnou částí v jap. domě, které vede, ponejvíce bez dveří či zídky, na o schod vyšší prkennou podlahu.
genzen sambó
jap. viz sambó
geza
jap. (čín. sia-cuo), dosl.: "letní sezení"; jiný výraz pro ankjo, letní období výuky v zenovém klášteře (tera).
gjóbucu
jap., dosl.: "konat (jako) Buddha"; věnovat se základnímu cvičení Buddhovy cesty (bucudó), tj. zazenu.
gjó-džu-za-ga
jap., dosl.: "stoje-jda-sedě-leže"; výraz, který vyjadřuje, že zenové cvičení je třeba provozovat nepřetržitě během každého konání běžného života. Gjó-džu-za-ga znamená nedělitelnou pozornost, s níž má ten, kdo praktikuje zen, vykonávat každou činnost.
gjórin
jap, viz mokugjó
gó
jap., viz karma
godó
jap., dosl.: "vnitřní síň";
- jedna ze dvou částí meditační síně v zenovém klášteře;
- představený, jemuž podléhá část godó meditační síně.
Ve škole Sótó představený, jemuž přísluší dozor při zendó; ve škole Rinzai odpovídá godóovi džikidžicu.
go i
jap. pro pět stupňů (osvícení)
goke šičišú
jap. (čín. wu ťia čchi cung), dosl.: "pět škol a sedm sekt"; obecné označení pro "sedm sekt" čínského čchanu během období Tchang, které vycházejí z pěti hlavních linií (čín. ťia, dosl.: "domů" či "rodin"). Od šestého patriarchy Chuej-nenga byly nejdříve odvozeny dvě linie: Nan-jüe (Nangaku) a Čching-jüan (Seigen). Později se linie Nan-jüe rozdělila na školy Kuej-jang (Igjó) a Lin-ťi (Rinzai), linie Čching-jüan se rozdělila na školy Cchao-tung (Sótó), Jün-men (Ummon) a Fa-jen (Hógen). V době Sung se pak škola Lin-ťi rozdělila na dvě linie: Chuang-lung (Órjó) a Jang-čchi (Jógi). Charakteristiky uvedených škol » Čínské školy čchanu.
gomi (no) zen
jap., dosl.: "zen pěti chutí"; pět druhů meditativní praxe ve smyslu pěti druhů zenu. Výraz gomi zen je používán v protikladu k ičimi zen.
gonkjú
jap., dosl.: "služebný starší"; jeden ze starších mnichů v zenovém klášteře či zenový mistr, který již mnoho let vedl žáky po zenové cestě nebo již skončil činnost jako róši.
gonsen kóan
jap., viz kóan
goroku
jap. (čín. jü-lu), dosl.: "záznam slov"; sbírka poučení, výkladů a výroků zenového mistra, jehož jméno, většinou s připojeným "-goroku" (či zkr. "-roku") tvoří titul příslušného díla.
Gosan
též Gozan, jap. (čín. Wu-šan), dosl.: "Pět hor"; Wu-šan v Číně byl sungským císařem Ning-cungem institucionalizovaný svazek pěti nejdůležitějších zenových klášterů v městech Chang-čou a Ming-čou. Byly vzorem pro založení podobných svazků důležitých zenových klášterů školy Rinzai v Kjótu a Kamakuře, které se v jap. středověku staly nejvýznamnějším centrem umění a kultury v Japonsku. Ke Gosanu v Kamakuře patřily následující zenové kláštery: Kenčódži, Engakudži, Džufukudži, Džóčidži a Džómjódži. Gosan v Kjótu tvořily: Tenrjúdži, Šókokudži, Kennindži, Tófukudži a Mandžudži. Nanzendži, další zenový významný klášter v Kjótu, byl kjótskému Gosanu částečně podřízen. Slovo hora (čín. šan, jap. san či zan) v této souvislosti znamená "zenový klášter", neboť ve starých dobách byly kláštery budovány obvykle v horách, jejichž jména často přecházela na kláštery a zenové mnichy.
Gosan bungaku
jap., dosl.: "literatura Pěti hor"; souhrnný název pro spisy zenových mistrů pěti hlavních zenových klášterů (Gosan) v Kjótu během doby Ašikaga (či Muromači, 1338-1573). Za zakladatele Gosan bungaku jsou považováni čínský čchanový mistr I-šan I-ning, který přišel roku 1299 do Japonska a jeho jap. žák Sesson Júbai. Nejvýznamnějším autorem "literatury Pěti hor" je geniální Musó Soseki, který byl stejně jako I-šan I-ning nejen vynikajícím zenovým mistrem, ale též významným umělcem, podobně jako zenoví mistři Gen´e, Šúšin a Zekkai Čúšin, žák Musó Sosekiho.
Tito autoři pěstovali zejména čín. básnické umění a neokonfuciánskou filosofii a značně přispěli k přenesení čín. vědy a umění do Japonska. Někteří z nich jsou též známi jako malíři a mistři kaligrafie (šódó). Musó Soseki přispěl ve svých spisech, psaných jednoduchou a srozumitelnou japonštinou, k rozšíření zenu v Japonsku.
goseki
jap., dosl.: "stopa osvícení"; podle zenového učení hluboké osvícení nenechává žádnou stopu. Avšak o některých, o nichž je známo, že zažili osvícení, se říká, že je na nich znát "stopa po osvícení", či že "smrdí osvícením". Pravé zenové osvícení se vyznačuje tím, že jím člověk pořádně "načichne" a žije přirozeně a osvíceně, aniž by si tuto skutečnost, že je osvícen nějak zvlášť uvědomoval.
gufu šogjó zen
jap., dosl.: "zen pošetilých lidí"; zenový výraz pro způsob meditace, při níž jedinec přemýšlí nad pojmy ortodoxního buddhistické učení (např. pomíjivost, neexistence ega, prázdnota). Na základě této původní formy meditace vznikl zazen, vlastní zenové cvičení, které vylučuje myšlenkové spory s náboženskými představami, jež jsou dosud příliš posvátné a vznešené a osvobozuje tak ducha od závislosti na myšlenkových formách.