Je označován za hlavního představitele synkretické židovské filozofie (synkreze = slučování, sjednocování, smíšení původně nesourodých prvků různých myšlenkových soustav). Žil asi v letech 25 př. n. l. - 50 n. l. Pocházel ze vznešené židovské rodiny, jeho bratr byl představeným všech alexandrijských Židů a sám Filón měl značný vliv. Zdá se, že byl velmi pečlivě vzdělán. Vedl roku 39 n.l. poselstvo alexandrijských Židů k císaři Caligulovi, kterého chtěli požádat o zmírnění útlaku ze strany Římanů. Caligula Židy odbyl, snad proto, že v té stejné době povstali jejich souvěrci v Sýrii. Filón se dožil také vlády císaře Claudia a zemřel snad někdy okolo roku 50 n.l.
Vycházel z názoru, že Starý zákon je psán obrazným, jinotajným způsobem vyjadřování (řec. ALLEGOREIN), a při jeho výkladu se musí hledat nějaký hlubší, symbolický, věčně platný význam.
Nejvyšším pojmem Filónovy filozofie je Bůh pojatý v duchu judaistického monotheismu jako jediný a jako absolutní bytí. Dále je transcendentní (lat. TRANSCENDERE = přesahovat, překračovat) - je mimo svět a nemůže na něj bezprostředně působit a nelze jej poznat jakýmkoliv přirozeným způsobem (víme, že je, ale nevíme, co je).
Filón tedy poprvé v náboženském kontextu zavádí slovo LOGOS, který je prostředníkem mezi světem a Bohem. Je souhrnem idejí, jakýmsi andělem, synem božím, druhým bohem, který sám stvořen Bohem tvoří náš svět.
Filónova soustava je gradualistická (lat. GRADUS = stupeň): Bůh - Logos - hmota jsou tři stupně dokonalosti, přičemž nejdokonalejší je pochopitelně Bůh. Člověk - tělesná bytost (tedy nedokonalá) - se může stát dokonalým pouze cestou extáze, kdy jeho božská část - nesmrtelná duše - se zbavuje tělesnosti a spojuje se prostřednictvím Logu s Bohem. Z tohoto tématu čerpá později novoplatonismus. Filón byl také první, kdo se vědomě snažil vědecky sjednotit řeckou filosofii a židovské náboženství, v čemž mu jistě silně pomáhalo celkově helénské ovzduší Alexandrie.